I hate You!/ I love you?

Téměř normální den

Po asi sto letech další díl :D ano, ještě jsem neumřela, ale daleko k tomu nemám xD

TOMMY
Opět se probouzím v posteli s bolestí hlavy. Tohle už je skoro rutina. Pomalu se zvednu a prohrábnu si vlasy. Na nočním stolku uvidím prášek se sklenicí vody a nějaký papírek. Prášek rychle spolknu a napiju se. Vezmu papírek do ruky. Stojí na něm : Promluvíme si - Adam.
No...myslím, že si moc nepopovídáme,  protože mám menší okno.
Zadívám se na budík....to abych se spíš chystal na oběd, než na snídani, kterou jsem opět propásl.
Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale nejraději bych jel zpět domů za rodiči...
Čekám totiž další průšvih.
Odkryju peřinu a zjistím, že jsem se včera ani nepřevlíkl. Jsem pořád ve stejném oblečení, které jsem měl v baru. No co, převlíknu se pak.
Slezu z postele a v okamžiku, kdy chci vejít na chodbu se otevřou spojovací dveře mého a Adamova pokoje.
"Jsem rád, že jsi vzhůru." Poznamená poměrně chladně. Ale co jsem taky mohl po včerejšku čekat. Pusu na tvář a všechno odpuštěno? To těžko.
"Jestli si chceš promluvit, tak máš smůlu. Nic moc si nepamatuju." Adam se zamračí a přivře oči. "Proč jsi mi neřekl, že se chystáš za svými kamarády?" Pozvedne obočí. "A ty by jsi mi věřil kdybych to řekl, že se večer chystám do baru s kámošema?" Tohle je fakt na nic. Zase si připadam jak malý dítě, co se musí nejdřív dovolit ridičům. "Věřil bych ti." Promluví Adam zcela vážně. Trochu překvapeně a podezíravě se na něj zadívám. "Fakt jo?" Adam přikývne. "Chci, aby jsi mi říkal všechno, Tommy." A je to nutný? Protočím očima. "Fajn." Přikývnu. "Já to myslím vážně." V duchu útrpně zaúpím. "Já taky." Řeknu vážně. "A proto ti chci říct, že půjdu na další koncert." Adam se zatváří trochu překvapeně, ale pak se usměje. Přistoupí ke mě a datuje mi sladký polibek. "Dovoleno..." zasměje se do mých vlasů. "Díky..." pousměju se a políbím ho. Adam se zatváří ještě překvapeněji, než před tím. Trochu se ošiju, ale Adam se po chvíli zírání na mě zasměje a rozcuchá mi vlasy. "Můžu jet s tebou?" Zamumlá mi do vlasů a mě přejede mráz po zádech. "Můžeš..." Vydechnu. Ucítím na Adamových rtech úsměv, a tak se odtáhnu.
Jsem zvědavej, jak před kámošema ututlám, že je Adam můj snoubenec. A lhát před ním se mi zase nechce.
"Nemáš hlad?" Přeruší mé myšlenky. "Trochu...ale za chvíli je oběd." Zamumlám. Adam přikývne a vydá se ke dveřím. "Uvidíme se na obědě." Mrkne na mě a zmizí ve dveřích.
Ještě chvíli civím na dveře, než se vzpamatuju. Rychle se převlíknu a očima zhodnotím čas. Mám ještě chvíli. Možná bych měl napsat kámošům, že na příští koncert beru...Adama.
Vezmu mobil do ruky a napíšu zprávu Haidy.

'Na příští koncert beru kámoše.'

Po chvíli mi Haidy odepíše.

'Jasně. Vem sebou koho chceš. ;)'

Pousměju se.

'Tak se uvidíme na koncertu!'

Napíšu poslední zprávu a odložím mobil.
Začínám mít celkem slušný hlad. S kručícím žaludkem se tedy vydám do jídelny. V jídelně potkám usmívajícího Adama, který si čte noviny. Zvedne pohled od novin a daruje mi zářivý úsměv. Jeho úsměv je tak nakažlivý, že se taky prostě musím usmát. "Zítra by měli přijet tvoji rodiče." Oznámí mi.
"Cože?!"