I hate You!/ I love you?

Párty s průšvihem

ADAM
Něco mi říká, že ten kluk něco kuje. Byl najednou tak...přítulný. Což u Tommyho tak často nebývá. Vlastně vůbec. Asi bych mu měl zkusit věřit... Ale jak, sakra? Ten kluk má v očích nezkrotitelné pekelné plameny a pod těma jeho blonďatýma vlasama snad schovává i růžky.
Bohužel mi nic jiného nezbývá...a jestli se máme brát, tak by měl být náš vztah založen na důvěře.

TOMMY
Už se nemůžu dočkat večera! Konečně uvidím svoje kámoše! Konečně budu zase moct stoupnot na pódium a dělat to, co mě nejvíc baví po boku svých přátel. U rozplývání nad tou představou mě vyruší myšlenka, že bych si měl sbalit oblečení, které si na sebe pak na koncertu oblíknu. Kdyby  mě v tom viděl Adam, ještě by si myslel, že mám s někým domluvený rande. A o hodinové vysvětlování fakt nemám zájem, ne, děkuji.
Ze skříně vytáhnu menší černý batoh a začnu se přehrabovat ve svém oblečení. V batohu nakonec skončí černá košile a uplé kožené rifle, které se na světle lesknou. Nalíčím se až pak k večeru. Počítám, že se mě bude Adam ještě snažit přemluvit, aby mohl jet se mnou.

***
Ještě  poslední úpravy aaa...hotovo. Shlédnu v zrcadle svůj výtvor. Linky, stíny a rudá rtěnka... . Líčení mi nějak nevadí a celkem se mi to i líbí, ale tu rudou rtěnku nosím většinou jen na koncerty. Ještě si prohrábnu vlasy, a pak vyjdu z koupelny, abych mohl ještě zkontrolovat jestli mám všechno. Zrovna, když kontroluju obsah batohu se v pokoji objeví Adam. Trochu leknutím nadskočím. ''Sakra, neumíš klepat?" Zamračím se a rychle zapnu zip od batohu. "Na co máš ten batoh? Chystáš se snad zdrhnout?" Usměje se pobaveně. Dám oči v sloup. "Nejsem sebevrah a stejně bych si nepomohl. Rodiče by vyhlásili celostátní pátrání, a pak by mi dali domácí vězení." Povzdechulnu si trpce. "A já bych ti dal ještě pár facek." Přisadí si Adam. "Sakra, copak jsem nějakej harant?" Rozčílím se, což Adama očividně ještě víc pobaví. "Tvé chování by tomu odpovídalo." Pozvedne obočí a našpulí rty. "Hlavně, že máš vždycky poslední slovo, co?" Protočím očima a nenápadně batoh nohou odstrčím víc za sebe. "V poslední době si to nemyslím." Povzdechne hraně smutně. "A nalíčený jsi proč?" Optá se a mě už pomalu dochází trpělivost. "Sakra, copak jsem u výslechu? Nechceš ještě abych ti řekl, jakej mám PIN kód, nebo jak si představuju, že tě umlčím?!" Hodím si batoh přes rameno a chystám se odejít, protože tohle je ztráta času. "O jednom způsobu bych věděl..." ozve se za mnou. "Co-?" Než se stačím jakkoliv slovně bránit, ucpe mi pusu svým jazykem. Trochu se zalknu, jak se jsem lekl. "Tak si to v tom městě užij a nedělej žádné hlouposti." Usměje se Adam po tom chvilkovém líbacím uragánu. "Zavolej mi pak, abych pro tebe mohl přijet." Dodá ještě a já se ocitnu v pokoji sám. Už zase ty stejné pocity, které jsem měl minule, když jsme se líbali. Opět ten stejný pocit náklonosti a oddanosti...akorát ve větším měřítku. "Hmm..." zavrtím hlavou. Kruci, nesmím přijít pozdě. Vyběhnu z pokoje a pak směrem k hlavním dveřím. Před branou už čeká auto. Rychle naskočím a řidič se bez řečí rozjede směrem k městu.
*
"No nee! Takže jsi fakt přijel? Rodiče už tě pustili?" Ušklíbne se Haidy, když stojím před zadním vchodem do baru. Pche, kdyby to bylo na rodičích, tak mě nepustí nikdy....vlastně bych mohl Adamovi poděkovat. "Tak pojď, čekáme už jen na tebe." Ustoupí na stranu, abych mohl vejít a odvede mě do nějaké místnosti, kde už čekají kluci. "Koukejte, koho vedu." Oznámí Haidy a zavře dveře. "To zírám." Zazubí se Denis a obejme mě na přivítanou. To samý zopakuje i Kurt. "Kde jsi byl, ty vole? Bez tebe to nebylo ono." Řekne trochu vyčítavě. "Sorry....prostě to teď nešlo. Kdy je další koncert?" Odvedu řeč jinam. "Za týden. Doufám, že se na nás zase nevybodneš." Pokrčím rameny. "Nemůžu nic slíbit." "Tak dost hoši. Už je na čase to tady v tom baru pořádně roztočit." Ozve se nadšeně Haidy, která je oblečená do svého obvyklého kostýmku. Má pravdu, teď není čas se stresovat.

Po koncertu...

"Tak tohle bylo úžasné, pánové!" Řekne rozjařená Haidy a celou dobu mě a Denise drží kolem ramen. "Jo, byla to jízda." Přitakám šťastně. "A teď se jde chlastat!" Vymrští Kurt ruku do vzduchu. A v tu chvíli mi byla jedna věc jasná...domů se rozhodně nevrátím střízlivý...

"Nej-nejlepší den...mého života." Vydechnu, když ve mě mizí několikátý drink. Kluci s Haidy usoudili, že musíme oslavit můj návrat. "A věř, že tohle nebude tvůj jediný nejlepší den." Zahihňá se moje přiopitá kámoška. "D-dokud jsme ta-tady, tak tomu věřím." "Na další úžasný vystoupení!" Pronese Kurt přípitek. Všichni jsme byli úplně na mol, takže jsme se smáli jak největší blázni.
"Páni, tebe bych tu nečekal, cukrouši." Ozve se za mnou známí hlas. Překvapeně se otočím. "Nápo-dobně." Motá se mi hlava. Musím párkrát zamrkat, abych všechno neviděl dvojitě. Tiše se zasměje a poznamená : "Neměl by jsi to tolik přehánět. Někdo by toho mohl zneužít." Znovu zamrkám a ohlédnu se po svých kamarádech, kteří na mě koukají jako na největšího vola.
"Třeba ty?" Pozvednu obočí. On ke mě přistoupí a tajemně se pousměje. Nechápavě nakloním hlavu do strany.
Cizinec, kterého teď vidím po druhé, se ke mě nakloní a políbí mě. Jednu ruku mi zaplete do vlasů a přidrží si mě. Tiše vzdychnu a přivřu oči. Za mnou se ozve něco jako tiché 'wow'. Pomalu se vymaním jeho stisku, ale on svoji ruku přesune na moji paži. "Co jít někam, kde bychom mohli pokračovat?" Usměje se na mě cizinec svůdně. "Neznám tvé jméno..." vyhrknu připitomněle. Už ani nevím, co tu žvaním. "Jsem Derek Jaeger."
"Výborně, teď když jste se seznámili, už můžeš jít. Máme tady ještě práci." Překvapeně se pootočím Haidy, která odehnala našeho vetřelce. Nevím, jestli mám být mrzutý, nebo jí mám poděkovat. "Tak zas někdy jindy." Mrkne na mě Derek a zmizí v davu. "Jak ty to děláš." Poznamená Denis. "Jo, když tu jsi ty, tak nikdo o naší Haidy nezavadí pohledem, čemuž se divím." Zažívá se jí Kurt do výstřihu a všichni se opět dáme do smíchu, kromě Haidy. "Debile." Tituluje ho a strčí do něj, div oba nespadnou z barové židličky. Trochu se uklidním a zadívám se na hodiny na mobilu. "Do prdele." Vyhrknu. Už je skoro jedna hodina. Nemotorně se zvednu. "Jdem s-s tebou." Ozve se Kurt a společně se vypotácíme ven z baru.
Venku mě ovane čerstvý vzduch. Zvednu hlavu a můj pohled se setká s ledově ocelovýma očima. Do prdele. Na chodníku stojí Adam opřený o auto. Má založené ruce na hrudi a dívá se na mě naštvaným pohledem. "No ne, co je to za hezouna?" Ozve se Haidy. "Můžeš mi vysvětlit, kde jsi tak dlouho?" Zavrčí netrpělivě Adam. Zajímalo by mě, jak mě našel, ale pak mi dojde, že mu to nejspíš řekl jeho šofér. Jedná z věcí, kterou jsem nedomyslel. "Bože." Povzdechne si a přejde ke mě. Popadne mě za ruku a odtáhne k auta. "Já ale ni-nikam nejdu." Vyprsknu a snažím se mu vytrhnout. V mém stavu to ale stejně nemá cenu. "Potřebuješ vystřízlivět, a pak ti dám těch pár facek." Zašklebím se poplácám ho po tváři. "Taky tě miluju." Adam něco zavrčí a nevybíravě mě hodí do auta. Trochu zaskučím, protože mě zabolí hlava. Adam nasupeně nastoupí do auta. Celou cestu oba mlčíme.
Chce se mi spát...

ADAM
Já věděl, že zas něco plánuje. Jsem blbec, že jsem mu uvěřil. Zítra si s ním promluvím. Tiše si povzydchnu, když na mém rameni přistane Tommyho hlava...

_____________________________________
Tak tohle je zatím nejdelší kapitola xD doufám, že se vám dnešní Valentýnský díl líbil x'D (jinak, to přijimení toho cizince jsem si vypůjčila od jedné osoby z anime xD - jen tak pro zajímavost :'D)
Btw. Začínám uvažovat, že bych začala psát další povídku. Tentokrát by ale byla na jeden anime ship :D ^^  Nápady mám, ale nevím, jestli by to někdo četl, takže moje nápady zatím nejspíš zůstanou jen v mé hlavě. :D

Zatím sayonara ^w^