I hate You!/ I love you?

Altánek

TOMMY
Ještě chvíli jsme se s Adamem špičkovali, než konečně odešel. Rozhodl jsem tedy vyzkoušet svoji novou postel.
To ticho které v pokoji panovalo, ve  mě probudilo zvědavost, nahlédnout do pokoje toho hulváta. Zajímalo by mě, jak jeho pokoj vypadá....ale kdyby mě tam někdo načapal, bůh ví, jak by to dopadlo. Kdyby mě v tom pokoji načapal Adam, zase by měl ty svoje kecy ve stylu, že jsem si to rychle rozmyslel, nebo že mi chyběl...
Tuhle myšlenku jsem rychle zahnal do nejtmavšího kouta v mé hlavě a začal vymýšlet, co bych tady tak mohl dělat. Bohužel ani tu kytaru jsem si sem nevzal. V duchu zakleju.
Nejednou mi v kapse zabrní mobil. Rychle ho tedy vytáhnu a zapnu. Přišla mi zpráva od...Kurta. No super. To bude další pojeb. Otevřel jsem tedy zprávu, kde bylo napsáno: 'No ty vole, co je s tebou?!' - jako vždycky byl Kurt velice milý. Ale abych pravdu řekl, čekal jsem to horší. Ale kurva, co mu mám teď napsat? Promiň, teď nemůžu, protože právě jedu za svým snoubencem?! Blbost! Ale nemůžu Kurta a spol dlouho ignorovat. Nezaslouží si to. Lepší bude, když to vyřeším teď. 'Promiň Kurte, ale v blízké době nebudu moct přijet...' na víc jsem se nezmohl. Rychle jsem odeslal zprávu a mobil strčil do šuplíku vedle postele.
Znovu jsem se rozvalil na posteli a zavřel oči.
Co mám sakra celej den dělat? Nechci nikam chodit...Co když někde zase narazím na Adama?
Ale v hloubi duše vím, že má Adam pravdu. Dlouho se téhle skutečnosti vyhýbat nemůžu. "To tu hodláš strávit celý den?" Ozve se ode dveří matčin nabroušený hlas. Obtočím na ni hlavu a pozvednu obočí. "No a?" Vidím, jak zatne zuby a zhluboka se nadechne. "Tommy..." začne varovně. "...chápu, že je pro tebe těžké se s tím srovnat, ale když se tu budeš pořád schovávat, nic tím nevyřešíš." Řekne už o něco smířlivěji. "Zkus dát Adamovi šanci." Mírně se pousměje a zase odejde. Hrát na city, to jí šlo vždycky. Ale musím uznat, že to funguje, sakra. Od kdy se nechám tak snadno překecat?

Nakonec jsem se tedy donutil zvednout se z postele. Rozhodl jsem se, že bych mohl trochu prozkoumat zahradu. Nikdy jsem hezčí zahradu neviděl. Zajímalo by mě, kolik lidí se tady o to stará. Pochybuju, že paní domu o víkendech stříhá keře a seká trávník. Ještě chvíli jsem se kochal, než jsem narazil na menší zahradní altánek. Altánek byl bílý a kolem sloupků, které drželi stříšku, rostli nějaké popínavé rostliny. V altánku byli dvě lavičky ve stejné barvě jako altánek a byli posazeny naproti sobě. Vešel jsem tedy do altánku a na jednu z laviček se usadil.
Dnes bylo opravdu krásně teplo a foukal jemný vánek. Vážně by byla škoda, kdybych byl celý den zalezlý v pokoji. Bohužel jsem nebyl asi jediný koho to napadlo. "Takže si nakonec změnil názor?" Uchechtne se Adam a usadí se na lavičku na proti mě. "Nevím, o čem to mluvíš." Uhnu pohledem do strany. Jako bych nevěděl, že di mě bude zase rýpat. "Tak já zase půjdu." Zavrčím a zvednu se. "Počkej!....zůstaň tady..." zastaví mě  Adam prosebným pohledem. Jeho hlas mě nějakým způsobem donutí sednout si zpět na lavičku. Jemu se v tu chvíli objeví na tváři spokojený úsměv. "Hajzle." Uklozne mi s mírným úsměvem. Adam to radši nekomentuje, ale když se na něj po očku zadívám, pořád se spokojeně usmívá.

_____________________________________
Jsem ráda, že se mnou máte trpělivost, protože s přidáváním dalších dílů si dávám celkem na čas xD
všem děkuju za votes a povzbuzující komenty!! :')