I hate You!/ I love you?

Sázka, nebo smlouva s ďáblem...?

TOMMY
"Ještě jsi mi o sobě nic neřekl." ozve se Adam po chvíli ticha. Cítím na sobě jeho upřený pohled, což mě celkem znérvózňuje, ale nedám to na sobě znát. "Co bych ti měl jako říkat? To, že tě nemůžu vystát už víš." ušklíbnu se. Adam protočí očima a dlouze si povzdechne. "A kromě toho..." pozvedne znuděně obočí. Vážně se mu musím vzpovídat? "Proč tě to tak zajímá?" vrhnu po něm podezíravý pohled a na jeho tváři se umístil mírný úšklebek. "Protože spolu ztrávíme zbytek života..." zavrní a významně na mě mrkne. Já akorát zalapám po dechu."Tak jinak, proč tě to zajímá?" řeknu o něco podrážděněji.  "Prostě mě to zajímá. Nechci strávit zbytek života s někým, koho vůbec neznám." pokrčí rameny. "Vždyť mě neznáš." ušklíbnu se. "Tak tě musím poznat. A jelikož ty mi sám od sebe nic neřekneš, budu tě muset vyzpovídat." Budu si taky muset zvyknout na to, že tady nebudu mít poslední slovo. "Nevím, co bych ti měl říkat..." zakroutím hlavou. Adam nakloní hlavu do strany a pozvedne obočí. "Připadám si jak u výslechu. Cítím se jak polda, který se snaží vymámit nějaké informace od podezřelého." sdělí mi své pocity a zašklebí se. Hodí si nohu přes nohu a opět na mě upře pohled. "Mám rád hudbu a hraju na bass kytaru." vyplivnu první, co mě napadne. Adamovi se víc rozšíří úsměv na tváři. "Také miluji hudbu. Co posloucháš?"
"Metal." vyhrknu, pomalu ho ani nenechám domluvit. Uvědomím si svoji přehnaně nadšenou reakci a skloním hlavu. Nejradši bych si nafackoval.

ADAM
Tohle vypadá celkem slibně. Nejdřív jsem si myslel, že z něj nic                    nevymámím, ale přeci jen. Snaží si hrát na tvrďáka, ale ta jeho maska mu moc dlouho nevydrží.
V tu chvíli se mi v hlavě zrodí nápad..."Co takhle sázku..." zvednu vyzývavě hlavu. "Sázku?" zpozorní a zmateně po mě zopakuje. "Správně. Jestli dnes jedinkrát vstoupíš do mého pokoje, řekneš mi o sobě všechno, co budu chtít vědět." usměju se na něj lišácky.

TOMMY
Co je to za pitomost? "Sám víš, že do tvého pokoje nikdy nevkročím." Dám zvlášť důraz k slovo 'nikdy.' Tohle je předem prohraný boj, Lamberte. "Když myslíš...uvidíme..." odvětí klidně. "A když do tvého pokoje nevstoupím?" vyhrknu, aniž bych si uvědomil, že jsme to řekl nahlas. Já jsem fakt blbec. Blbec, blbec, blbec. Já mu tu pitomost snad i odkývám. "Když do mého pokoje během dne nevkročíš, tak ti řeknu něco já o sobě." řekne až moc odhodlaně. "To je fér, na?" zazubí se. "Fajn." přeruším jeho nadšení a zhluboka se nadechnu. Nadávat si můžu potom. Adam se na mě zadívá, a pak se hlasitě rozesměje. Tuhle stupidní sázku jsem uzavřeli podání rukou, které trvalo dýl, než by mělo. V ten okamžik jsem věděl, že to nebude jen tak, ale já ti sázku vyhraju. V Adamových očích plály neposedné a odhodlané jiskřičky.
V tu chvíli jsem cítil, jako kdybych upsal svou duši ďáblovi...

_____________________________________
A máme za sebou další díl xD
Doufám, že se aspoň trochu líbil :)