I hate You!/ I love you?

Úsměv a předstírat

ADAM
Myslím, že se konečně aspoň trochu hnuly ledy....
Poprvé jsem cítil, že mi Tommy opravdu důvěřuje, v což už jsem ani nedoufal. Začínám pomalu věřit na zázraky...to, že se ode mě nechal políbit beru jako takový bonus.
Z dneška mám opravdu dobrý pocit.

TOMMY
Nehnutě sedím na posteli a hypnotizuju mobil, na kterým mi před chvílí přišla zpráva od Kurta. Zpráva obsahovala jen dvě slova  'Žiješ ješte??'
Už jsem si myslel, že na mě zapomněli...
Pomalu vezmu do rukou mobil. Rozhodnul jsem se, že bych mu měl opravdu poslat nejaký důkaz mé existence.
'Jasně, že jo. -.-' Zprávu jsem ještě několikrát vymazal, nebo předělal, ale nakonec jsem sebral odvahu a zprávu odeslal. Vzápětí mi přišla odpověď.
'Tak co je s tebou, tvl? Propásnul jsi tři koncerty!' Tři koncerty....božee, proč mi to píše? Bolestně povzdechnu a ohlédnu se po své kytaře.
Znovu se natáhnu po mobilu a bleskurychle naklapu odpověď.
'Neboj se, na příštím koncertu už budu taky!' Odešlu zprávu a zadívám se z okna, za kterým už se pomalu rozprostírá tma. Po chvíli mi přišla reakce na můj vzkaz. 'Beru tě za slovo, Tommy Joe!' Polknu a zadívám se ke spojovacím dveřím, které vedou k Adamovi do pokoje. Potřebuju odvoz. Jelikož město je odsud poměrně daleko a pěšky v noci se mi jít fakt nechce. Zvednu se ze své postele a pomalu přejdu ke spojovacím dveřím. Z hluboka se nadechnu a zaťukám. Za dveřmi se ozve tiché dále. Polknu a dveře otevřu. "Tommy, copak? Děje se něco?" Zeptá se překvapeně, ale na rtech mu pohrává mírný úsměv. Polknu a přejdu k jeho posteli, na které si hoví. Sednu si na její kraj a skloním hlavu. "Ehm...já...potřeboval bych odvoz do města..." Znovu polknu a letmým pohledem se zadívám na Adama. "Chceš jet do města? Proč?" Začne vyzvídat. Jeho tvář se změní z usměvavé na podezřívavou. Snad si nemyslí, že bych se chtěl sejít s tím chlapem z baru...
"No...řekl jsem si, že bych si mohl znovu zajet do města, protože jsem si ho minule moc neužil.....to město." Bože, hůř už to asi znít nemohlo. Nervózně se pousměju. Mezi tím mě Adam propaluje zvláštním pohledem.
"Pojedu s tebou." Řekne rozhodně. Něco takovýho jsem čekal. "To je dobrý." Vyhrknu. "Pojedu s tebou, to je moje poslední slovo." V duchu si bolestně povzdechnu. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že ho ukecám?
"Fajn." Zamumlám a zvednu se. Samotného mě překvapuje, že jsem to tak snadno vzdal...ale něco mi říká, že i kdybych se snažil sebe víc, dopadlo by to stejně. "Tak dobrou." Zavřu dveře a rozejdu se ke své posteli. Chvíli se v posteli převaluju, než mi zabrní mobil v kapse. Přišla mi zpráva od Haidy.  Poslala mi fotku z nějakého klubu. Na fotce je ona a ostatní z kapeli. Všichni mají v ruce drink. Vypadá to, že se dobře baví. Určitě tu fotku poslala schválně, aby mě mohla provokovat. Ach jo...kéž bych tam mohl být s nima. Ale zítra touhle  dobou, tam s nimi budu! 

T
'To má být provokace?' Odešlu svoji reakci na její fotku.

H
'Co myslíš? Copak mě tak málo znáš?' 
Jo, právě že tě znám až moc dobře. Mírně se pousměju.

T
'Doufal jsem, že na mě s tím opíjením aspoň počkáte -.-'
Ale to jsem fakt jenom doufal.

H
'Ber to jako trest, že jsi tak najednou zmizel. Museli jsem si kvůli tobě na rychlo sehnat kytaristu. Doufám, že se brzy vrátíš, Tommy Joe ;)'
Myslím, že si ten trest zasloužím.

T
'Neboj se. Zítra mě čekejte v plné parádě! :D ;)'
Vzápětí mi přišla další odpověď.

H
'Beru tě za slovo, brouku ;)'
Tohle už jsem dneska někde četl.

Natáhnu se ke stolu pro sluchátka a zapojí je do mobilu. Po chvíli poslouchání své oblíbené hudby jsem usnul.

***
"Kurva, kolik je hodin?" Zanadávám když mi začne na stole pištět budík. Pomalu a neohrabaně se zvednu do sedu. Po mé levé straně se nachází pohozený mobil a sluchátka mi leží na klíně. Líně přesunu svůj zrak na budík. Do pytle, zase jsem zaspal snídani. Budík ukazoval čas 10:25. To je fakt výborný. Už ani nepamatuju, kdy jsem přišel na snídani v čas.
Rychle se vyhrabu z postele a u pravím si vlasy. Vyjdu na chodbu v oblečení, které jsem měl včera a ve kterém jsem taky usnul. Na schodech se srazím s Adamem. ''Šípková Růženka se nám probrala?" Rýpne si. "Musela se probudit sama, protože její princ na bílím koni je očividně neschopný jí vzbudit sám." Pozvednu obočí v hravém výrazu. "Kdyby Růženka spala se svým princem, tak by jí budil každý den." Protočím očima a nespokojeně mlasknu. Tohle po ránu probírat opravdu nehodlám.
"Dneska večer se chystám do města...opravdu nemůžu jet sám?" Usměju se sladce. Nechci, aby moji kámoši Adama viděli. Pak by se vyptávali a co bych jim řekl? Pravdu? Ještě by se mi vysmáli. I přes chmurné myšlenky se na Adama pořád sladce usmívám. "Prosím...nebudu tam dlouho..." škemrám jako malé dítě. K čemu jsem se to snížil... Postavím se před Adama tak, abych mu viděl do očí. "Věř mi trochu..." zašeptám, než ho letmo políbím. I tak na mě ten polibek měl silné účinky. Minimálně se mi trochu zamotala hlavu. Adam na mě třeští oči, než si povzdychne. "Tak dobře. Ale pak pro tebe přijedu."
"Děkuju." S přeslazeným výrazem se vydám do kuchyně, abych si něco malého uloupil k pozdější snídani. Za rohem se můj přeslazený úsměv změní na vítězný úšklebek.
Výborně, plán vyšel...

_____________________________________
Po dlouhé době se hlásím s novou kapitolou :D snad stála aspoň trochu za to, když jste museli čekat :D
Hrozně moc děkuji za vaší podporu lidi! :D <3

Tak zatím sayonara ;)