TOMMY
Ač to nerad přiznávám, odpoledne strávené s Adamem bylo celkem fajn. Celou dobu jsme si povídali o hudbě a on mě nakonec ukecal, takže jsem mu něco zahrál na svojí milované kytaře. Myslím, že se mu to líbilo podle jeho nadšeného výrazu...pamatuju si ale, že jsem v jeho očích viděl ještě něco...něco, co nedokážu identifikovat.Teď ale sedím v jídelně, kde se za chvíli bude podávat večeře. Po dnešku jsem celkem unavený, takže se mi zavírají oči. Bojím se, že uprostřed jídla usnu a hlava mi spadne do talíře s polévkou. Abych se trochu probudil, podívám se po všech přítomných v místnosti. Matka vypadá uvolněně a taky se zdá, že na to - pro ní - nepříjemné ráno zapomněla. Klidně se o něčem baví s paní domu. Můj otec se zase vybavuje s Adamovým otcem.
Za chvíli začnou sluhové nosit na stůl jídlo a konverzace na chvílí utichne. Pak všem pán domu popřeje dobrou chuť. Cinkání příborů po chvíli přeruší moje matka. "Chystáme se zítra odjet domů, Tommy." Málem mi uvýzne sousto v krku. Rychle polknu a zadívám se na matku. "Pochopitelně, že TY tady zůstáváš." Usídlí se na jejím obličeji mírný úšklebek ve stylu : co sis myslel? "Cože?!" Vyhrknu. Nevím, jestli mám být naštvaný za to, že mě tady nechají samotnýho, nebo radost, že se rodičů konečně zbavím. "Neboj se, Tommy, my tě neukousnem." Ušklíbne se pán domu a já očkem lupnu po Adamovi, který se radši tváří, jakože tady vůbec není. No výborně. Rodiče si klidně odjedou a mě tady nechají na pospas mému snoubenci. Nad tou představou se zamračím. "A co tady mám jako celou dobu dělat?!" Štěknu naštvaně. Mám chuť se zvednot a něčím praštit do stolu."Však můj syn tě nějak zabaví." Ozve se znovu pán domu a já hlasitě zalapám po dechu. To do mě hodlá furt rýpat? "Nebo si můžeš zajet do města. Náš šofér tě tam může odvést..." dodá ještě. To už není tak špatný nápad. Mohl bych příležitostně zdrhnout. Rodiče by asi koukali, kdybych se doma objevil mezi dveřmi. Na jejich výrazy bych už asi pak nikdy nezapomněl.
Do hajzlu, jak jsem se do takový situace vůbec dostal?
"Uklidni se Thomasy." Zadívá se na mě můj otec káravě. Já se akorát svezu níž po židli. "Pár dní to tady vydržíš, pak se také vrátíš domů." Odmlčí se otec. "Opravdu?" Pozvednu nadějině obočí. "Jistě. Musíš nám pomoct s plánováním svatby." Dodá matka. Tímto definitivně pohřbila moji naději.ADAM
Zbytek večeře proběhla v dusné atmosféře. Nikdo už nepromluvil."Vážně se ti tak protivím?" Doženu Tommyho cestou do pokoje. "Sorry, nic proti tobě...ehm...ale já jsem svatbu ve vzdálené budoucnosti naplánovanou neměl." Řekne trochu kousavě. "To ani já ne." Odvětím zdánlivě klidně. Uvnitř jsem však nervózní. "Všechno se má jednou zkusit." Pokrčím rameny. "To je sice pravda, ale vzhledem k tomu, v jaké jsem teď situaci, s tebou nesouhlasím." Odsekne. Je zase naštvaný. Viděl jsem ho se usmát snad jednou a to dneska odpoledne. Většinou na mě hází jen vražedné pohledy a pokusy o veškerou komunikaci skončí slovním výpraskem. Ale já nejsem člověk, který se jen tak vzdává. ''A v jaké situaci jsi?" Zeptám se odvážně. Tommy se zastaví a natočí se ke mě. Jeho pohled je plný ledu a neoblomnosti. "Musím si vzít někoho, koho ani neznám. Jsem několik kilometrů od svých kámošů, kteří si teď nejspíš shání novýho basáka a hrají po klubech." Dokončí svůj monolog. "Tak to jsme v podstatě na stejné lodi. Taky si musím vzít někoho, koho neznám a musel jsem se vzdát svého přítele, který je teď nejspíš spokojený s někým jiným." Tommy na mě chvíli civí, než z něj vypadne otázka, kterou jsem opravdu nečekal. "Tys měl přítele?" Prskne. Znělo to trochu podrážděně..."Po tvojí otázce bych si mohl leccos domýšlet..." Mírně se ušklíbnu. Tommy zalapá po dechu a odmítavě se na mě podívá. "Já nežárlím!!" Vyjekne. "Já přece nic neříkám." Zářivě se na něj usměju. Tommy zrudne a něco si pro sebe zamumlá. Hádám, že to nebylo nic hezkého.
"Sladké sny, Tommy Joe..." mrknu na něj a zmateného ho zanechám v chodbě._____________________________________
Další díl je tady :D snad to čekání nebylo moc dlouhé xD
Doufám, že se díl líbil.
Ale případnou kritiku snesu také xD moje psaní - level brambora a gramatiku ani nezmiňuji xDMoc všem děkuju za podporu!! :')
ČTEŠ
I hate You!/ I love you?
FanfictionRozhodla jsem se, že se pustím do nové povídky. A pár - opět adommy :D Příběh se bude odehrávat v roce 2055 :D Takže to prosím berte trochu s rezervou xD Je to něco na způsob pohádky...