Camp Kwami /CZ/

Záchrana

Adrien's POV

Kim se ke mně pomalu otočil a nevěřícně na mě koukal. Jeho výraz se však do sekundy změnil na naštvaný.
,,Co se do toho pleteš?! Tebe se to netýká!" zařval, až jsem se lekl. Dost mě překvapilo, jaký je náladový. Ještě nikdy takový nebyl. Bylo to snad poprvé, co jsem ho tak viděl.

Překvapeně jsem nadzvedl obočí.
,,Ne?! No i z toho mála co jsem slyšel bych usoudil, že jo," ušklíbl jsem se.
,,Tak možná jo, ale stejně by ses do toho neměl plést," zamračil se a pomalu se opět otočil k Mari, která vyděšeně běhala svým pohledem ze mě na něj a opačně. Pak však zůstala koukat jenom na něj a strach v očích se jí o malinko zvětšil, jak se k ní Kim opět začal približovat.

,,Kime, nech ji konečně napokoji!" zařval jsem na něj a dal ruce v pěsti od vzteku, který se ve mně začal ne hezky hromadit a chtěl ven. Kim se uchechtl a pokroutil hlavou. Pomalu, jako šnek, se otočil zpátky čelem ke mně. Na jeho tváři pohrával ten hnusný úškleb a jeho výraz byl docela zaskočený, místy i (pořád) naštvaný.

,,A proč bych to dělal?" zasmál se odporně a pohrdavě si mě přeměřil pohledem.
,,Nevidíš, jak jí tím svým chováním ubližuješ? A nejen jí, ale i svému okolí. Tvé chování už zašlo moc daleko. Stal se z tebe jeden hnusný, namyšlený, rozmazlený, egoistický kretén a měl bys s tím přestat, nebo někomu ublížíš!"
,,Nesnaž se hrát mi na city. Víš, že to nezabírá," zasmál se a mě už to vážně přestalo bavit.

,,Víš co... Mám už po krk toho, jak si myslíš, že ty můžeš všechno, jak si skvělý, i když nejsi, jak se snažíš všechny zastrašit, ale to se brzy změní."
Kim se opět jen z chuti zasmál, až se natřásal a zaklonil hlavu dozadu.
,,Vážně?" uchechtl se, když už se malinko uklidnil. ,,A kdo mě zastaví? Max? Skáče, jak já pískám. Nath? Kluk, co má ve mně vzor. Chloé? Ta je ráda, že jí Mari odklidím z cesty," zamračil se, no ten výraz o chvíli vystřídal další z mnoha jeho úškrnů. ,,Nebo snad ty, ty modelko? Pan Agreste? Miláček všech?"

Tím oslovením mě vážně naštval. Všechen hněv, co jsem se úspěšně snažil potlačit, vyšel na povrch a já se proti němu ohnal pěstí a KONEČNĚ zasáhl tu jeho neposkvrněnou tvářičku, která si o ten výprask koledovala už hodně dlouho.

Kim trochu ztratil rovnováhu, ale ta se objevila tak rychle, jak se ztratila a on se s bolestivým výrazem ve tváři chytil místa, kam jsem ho uhodil. Nevěřícně se na mě podíval. Pak se to však změnilo a chtěl mi úder oplatit.
Naštěstí jsem včas uhnul a ztihl mu uvalit ještě jednu, tentokrát silnější, až spadl na zem. Vzhlédl ke mně a s šokovaně pootevřenou pusou se na mě díval.

,,Uvědom si konečně, že ne všechno se točí jen kolem tebe! A teď zmiz!!!" okřikl jsem ho a on se polekaně zvedl ze země a běžel pryč. V duchu jsem si vydechl a můj tep a hněv se ustálil.

Svůj pohled jsem přesměroval na Mari, která se krčila na zemi nedaleko mě a sledovala mě s vykulenými oči. Opatrně, ale rychle, jsem k ní došel a skrčil se k ní, abych jí mohl hledět do očí.
,,Jsi v pořádku?" byla moje první otázka a ona jenom s malinko pootevřenou pusou přikývla. ,,Určitě? Nic ti neudělal?"
,,Ne, ne, jsem v pohodě... Díky tobě," usmála se a vlepila mi rychlou pusu na tvář, až jsem se lehce začervenal. Zvedl jsem se a natáhl se pro její ruce, za které jsem vytáhl na horu i jí.
,,Co bych pro tebe neudělal," usmál jsem se a teď se začervenala ona.
,,Tak pojď," zatáhl jsem jí za ruce a vedl k tábořišti, kde chtějí Tikki a Plagg uspořádat menší oslavu u táboráku na naši počest, jakožto pro Ladybug a Chat Noira.