Marinette se zrovna přistěhovala do Paříže. Nikoho tam nezná a navíc je léto (aspoň jedna pozitivní věc). Máma jí zapíše na letní tábor CAMP KWAMI.
Jestli si myslíte, že jde o stanování a opékání buřtů, jste na omyle. Všichni bydlí v domech na strom...
,,Panebože. Já tě tak obdivuju Marinette," říkala mi pořád dokola Alya. Zasmála jsem se. ,,A za co, proboha?" zeptala jsem se. ,,No to, jak ses postavila Chloé a taky, že si neodešla k ní " řekla nadšeně. ,,Upřímně, jediná trapka je tu ona. Tak si ty její řeči neber k srdci," mrkla jsem na ní. ,,Víš, ona si myslí, že může všechno, protože je dcera starosty," řekla. Překvapeně jsem nadzvedla obočí. ,,A já, že proč je tak rozmazlená. Už to dává smysl," zasmála jsem se. ,,Jo, ale teď si ji naštvala, takže ti bude z pobytu tam dělat peklo. Tak se na to, prosím, připrav. Byla by tě škoda." ,,Hmm... A čeho všeho je schopna?" ,,Všeho," řekla a já jsem nahlas polkla.
,,Děcka, uklidněte se! O chvíli jsme tam!" zakřičel řidič, čím uklidnil řvoucí děcka v autobuse. Hned jak jsme to slyšeli jsme se uklidnili. ,,Jsem zvědavá, jak to tam vypadá teď, po té rekonstrukci," těšila se Alya a obě jsme nadšeně koukali z okna.
,,No páni..." řekla ohromeně Alya, když jsme z okna uviděli dvě velké bílé budovy spojené mostem s okny, co vypadaly jako skleněné stěny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Vypadá to slibně," usmála jsem se. Jak se zdálo, všechny to ohromilo.
,,A jaké to bylo dřív?" zeptala jsem se. ,,Taková stará budova, asi o polovinu menší než tahle, a posprejovaná. Nezní to lákavě, ale uvnitř to bylo lepší. Byly tam různé učebny, tělocvičny, ateliéry, a tak... Jsem zvědavá, jaké je to uvnitř teď," řekla. Já jen chápavě přikývla. Taky jsem zvědavá, jak to uvnitř vypadá.
Autobus zastavil a my se začali zvedat. Pomalu jsme začali opouštět prostor autobusu a vystoupili na parkovišti, pár metrů od budovy. Řidič vyndaval kufry a my si je postupně brali. I s kufry jsme přešli blíž k budově, kde na nás čekal asi tak třicetiletý chlapík v bílém triku s logem tábora:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Takže, vítejte v našem táboře Camp Kwami. Mé jméno je Rayen a jsem ředitel tohoto zařízení. Dřív než se půjdete ubytovat do budovy ředitele s odpočinkovými místnostmi, chtěl bych vás zde přivítat a popřát vám příjemný jednou-mesíčný pobyt zde v campu a příjemnou zábavu," řekl a mi jsme mu zatleskali. ,,Prosím tudy," dodal a ukázal nám, kde je ta budova, kde se máme jít nahlásit na ubytování.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Můžem si vybrat, s kým budeme bydlet?" zeptala jsem se cestou tam. ,,Většinou ne, protože to udělí sami, ale když jsi tu prvně a někoho znáš, můžeš být s ním," usmála se a já se potěšila. ,,Můžu být s tebou?" zeptala jsem se. Alya se zasmála a přikývla. ,,Už jsem se bála, že se nezeptáš."
