Camp Kwami /CZ/

Pamatuješ?

Adrien's POV

,,Kdo jsou tihle lidé?" vyšla otázka z jejích úst a mě zamrazilo. Já i ostatní jsme ztuhli na místě, včetně doktora.

,,Děláte si srandu?" zeptal se podezřívavě, ale ona jen zavrtěla hlavou.
,,Ne. Měla bych?" nechápala.
V očích mě začaly pálit slzy, ale nechtěl jsem je vypustit na povrch.

Ona si mě nepamatuje. Ani na to, co s námi prožila. Co se mnou prožila. Neví ani o NÁS...

V té chvíli mi hrozilo, že se tam psychicky zhroutím, ale už jenom kvůli ní jsem nemohl. Protože ona mě teď potřebuje...

,,Tak to je zlé. Zřejmě budeme muset udělat ještě nějaká vyšetření," řekl zamyšleně doktor a promnul si oči. Rukou nám naznačil, abychom šli s ním, a tak jsme všichni společně vyšli z místnosti.

,,Stav slečny Marinette je zřejmě o něco vážnější, než se zdálo. Zřejmě zapomněla na určité věci, lidi, momenty... Samozřejmě, teď by se hodilo, kdyby jste si s ní hodně povídali a ona si tak zkusila vzpomenout. Hlavně o zážitcích a veselých chvílích. Aspoň bychom věděli, jak vážné to je," řekl a odešel. Alya, Nino a Plagg se začali bavit a uvažovat, co a jak dál, zatímco já se potichu, aby si mě nevšimli, vrátil zpátky do nemocničního pokoje.

Mari se na mě hned podívala a zkoumala mě od zhora až dolů.
,,Přijdeš mi povědomí," řekla a čelo se jí zamyšleně zkřivilo. Musel jsem se pousmát.
Takže je tu šance...
,,To jsem rád." Přišel jsem blíž k ní a ona mi naznačila, abych si sedl. Sedl jsem si tedy na posteľ a zahleděl se do jejich nádherně modrých očí.

,,Jsem Adrien," usmál jsem se a ona se zamračila víc. ,,Říká ti to něco?"
Chvíli bylo ticho než se ozvala: ,,Ne, jen jsem tipovala, že se jmenuješ jinak." zasmála se.
Au... To bolelo... Ale stejně jsem se zasmál s ní.
,,A jak bych se podle tebe jmenoval?" zeptal jsem se. Mari si kousla do spodního rtu, ale stejně se usmála.
,,No, já myslela, že Nick, nebo Lucas, nebo tak něco," řekla a to ve mně vyvolalo další nával smíchu.
Umíte si představit, že bych se jmenoval nějak tak... Proboha...

,,Ale musím uznat, že Adrien ti pasuje víc." usmála se a já také.
,,Odkud tě vlastně znám? Poslední co vím je, že jsem byla doma a najednou jsem tady..."
,,Doma?" zeptal jsem se, protože jsem nevěděl, jestli myslí tady nebo...
,,Přece v Rouen," řekla klidně.
Takže ještě ve starém městě.

,,Asi před měsícem jste se ty i tvá rodina přestěhovali sem do Paříže," řekl jsem a na její tváři bylo znát obrovské překvapení. ,,Máma tě zapsala na jeden tábor a tam jsme se seznámili. Taky jsme spolu začali chodit," usmál jsem se nad vzpomínkou, jak jsem jí poprvé políbil a pak se jí o den později zeptal, jestli se mnou bude chodit a ona souhlasila.

Vyjeveně na mě koukala a pak nahlas polkla.
,,Takže mi spolu jako... chodíme?" zeptala se nervózně a já s úsměvem přikývl. Prohrábla si vlasy rukou a když mi chtěla na to něco říct, dveře se otevřely a tím ji přerušili.

,,Ahoj, Mari," usmála se Alya smutně a i s Ninem prišli blíž.
,,Já jsem Alya a tohle je můj kluk Nino," řekla a ukázala nejdřív na sebe a pak na něj. ,,Nevím jestli so vzpomínáš, ale byla jsme nejlepší kámošky."
Mari jen lehce zakroutila hlavou, načež si Alya povzdechla.
,,A ten kluk s černými vlasy je Plagg, vedoucí tábora, ve kterém jsme teď spolu byli," řekla a Mari chápavě přikývla.

,,Proč jsem vlastně tady?" zeptala se.
,,Víš," začala, ,,došlo k menšímu problému a v naší chatce vypukl požár. Běžela jsi zachránit jednu holku, protože zůstala uvnitř, jenže zpátky se vrátila jen ona."

Tak moment!!! Chloé... zamračil jsem se.

,,Pamatuješ?" zeptala se a Mari se zamyslela.
,,Jen matně. Vybavuje se mi jen něco s ohněm, pak křik a... tma. Nic víc," řekla.
Nevadí... Aspoň něco...

Od Mari jsme odcházeli asi o hodinu, a to i přes moje velké protesty. Ale cíl byl jasný... Chloé!

. . .

Tak jo... Vím, že jsem všechny zklamala tím, že má Mari amnesii, ale měla jsem to v plánu už asi před pěti kapitoly, kdy ještě jen šli na tu soutěž.

Je mi jedno, jak to vezmete, ale vaše "povzbudivé" komentáře mě i trochu ranili. Jako... Vím, že jsem vás zklamala, ale nemuseli jste to dávat najevo až tak tvrdě. Jinak je mi to jedno...

Do konce zbývají už jen 3 kapitoly, tak co zkusit spolu vycházet ;-)

- TARA ❤