Camp Kwami /CZ/

Alya

Marinette's POV

Šla jsem pomalu po chodníku směrem ke škole. Kolem byl slyšet jen hluk z kolemjdoucích aut a vrzání koleček na mém kufru. Vedle mě šla máma, aby se se mnou rozloučila.

Došli jsme až na parkoviště před školou, kde již byly nějaké další děti. Při pohledu na ně jsem nahlas polkla. Bylo jich hodně.
Aspoň si tě nikdo nevšimne, řeklo mi moje podvědomí. Pravda...

Omyl!!!

Jen jsme došli a všichni se na mě podívali. Pak si začali mezi sebou šeptat. Bylo mi to dost nepříjemné.
,,Vážně musím jet?" zeptala jsem se a podívala se prosebně na mámu. Ta se jen pousmála.
,,Uvidíš, bude to fajn," řekla a objala mě na rozloučenou.
,,Měj se hezky, zlatíčko," řekla a pustila mě.
,,Ty taky," usmála jsem se na ní a šla k ostatním.

Řidič naložil kufr a já pak nastoupila do autobusu.
Šla jsem uličkou a hledala volné místo. Jedno jsem našla skoro až úplně vzadu, tak jsem si tam sedla a dívala se ven z okna.

,,Čau," skočil vedle mě někdo na sedadlo. Rychle jsem se tam podívala a zjistila, že je to nějaká holka s hnedo-červenými vlasy a brílemi.
,,Ehm, a-ahoj?" nevěděla jsem jak se chovat. Vypadala mile, ale neznala jsem jí, tak jsem nevěděla, jaká ve skutečnosti je.
,,Ty jsi ta nová, viď?" usmála se.
,,No, jo... Jak to víš?" Usmála se ještě víc.
,,Protože já znám každého v Paříži a tebe jsem tu ještě nikdy neviděla. A navíc nám učitelka na konci roku říkala, že budeme mít novou spolužačku, a tak jsem si teď jen tipla. Ale vážně jsem tě ještě neviděla, tak mě to jen tak napadlo."

Byla dost ukecaná, ale právě to jí dělalo milou a zajímavou. Taky jsem se usmála.
,,Jsem Alya," řekla a podala mi ruku.
,,Marinette," přijala její ruku, jimiž jsme si potřásli.

,,Jdeš na tábor prvně?" zeptala se.
,,Jo," přikývla jsem.
,,Neboj, je to tam skvělé. Už jsem tam byla mnohokrát, ale teď je po rekonstrukci, tak nevím, jak to tam bude vypadat teď." řekla a opět se usmála.
Mám pocit, že ťa se usmívá i ze spaní.

,,Takže, tady znáš vážně všechny?" zeptala jsem se a ona přikývla.
,,Jo," řekla hrdě.
,,Poradíš mi, komu se mám raději vyhýbat?" zasmála jsem se.
,,Tak například..." zamyslela se, ale pak pokračovala, ,,určitě Chloé. Je to třídní nána, prostě Barbie. Myslí si, že je něco víc, protože její táta je starosta. Tu hned spoznáš i z dálky. Má blond vlasy, drahé oblečení a na tváři tunu make-upu," zasmála se a já s ní. Takové holky jsou prostě všude.

Zrovna tehdy vešel do autobusu nějaký blond kluk a za ním šel jeden vysoký hnedovlásek s blond melírem na ofině.
,,Alyo, a ti dva jsou kdo?" zeptala jsem se, protože mě vážně zaujali.
,,Ten blonďák je Adrien, syn jednoho návrháře, a ten za ním je Kim." vysvětlila a pak se podívala na mě. ,,Že se ti líbí?" zašklebila se a šťouchla mě do řeber.
,,Kdo?" zasmála jsem se.
,,Manekín nebo svalovec," přetočila očima a já se zasmála nad tím oslovením.
,,Ani jeden, jen vypadali, jako nafoukaní hezouni. Huh, nemýlila jsem se," řekla jsem.
Alya se zasmála na celý autobus.
,,Tak tos trefila. Hezouni to jsou, ale nafoukaní moc ne. Jen občas. Spíše flirtující paka, ale někdy jsou vážně fajn." Přikývla jsem.