Camp Kwami /CZ/

Turistika

*o tři dny později*

Marinette's POV

,,Tak jo, špunti. Zařaďte se, ať vás můžu spočítat!" zakřičela Tikki a my jsme jí poslechli. Stála jsem v řadě vedle Alye a Tikki nás  počítala. Zrovna jsme měli jít na menší turistiku do hor. Prý aby jsme poznali krásy zdejší přírody.

,,Výborně, jsme tu všichni. Můžeme vyrazit!" křikla Tikki Plaggovi, která se teď nacházela na konci řady, a my pak mohli vyrazit. Za chvíli se přesunula dopředu k Plaggovi a začali si povídat.

Přecházeli jsme kolem velkého jezera a všude kolem štěbetali ptáčci. Všude bylo uklidňující ticho, tedy až na pár dětí, které si hrály na jeho břehu a dělali u toho hluk. Ale jinak bylo ticho. Někdy ho přerušilo kapání vody, která kapala ze stromů a dopadla na hladinu jezera, kde se stratila ve vodě, někdy ho přerušil červánek svým zpěvem a někdy ho přerušil i bzukot včel poblíž.

Šli jsme lesem - dlouhým vyšlapaným chodníkem, který se každou chvíli klikatil. Cestou jsem už stihla třikrát zakopnout o kámen nebo větvičku. Takhle jsme šli asi půl hodinu podél malého potůčku a cestou potkali pár turistů a také i pár srnek, které se pasli na louce. Pak jsme konečně došli na místo.

,,Tak děcka, jsme tady," usmála se na nás Tikki a hřbetem ruky si otřela pot z čela. Ocitli jsme se na místě pod kopcem, z kterého by měl být dokonalý výhled na krajinu. Zde dole byl menší altánek s lavičkami a tábořištěm, kde si později něco opečeme.

Posadali jsme si na lavičky a batohy si složili dolů. Hned jsem se v ní začala hrabat v snaze najít vodu. Po dlouhém hledání se mi to i povedlo a já si tak dopřála pořádný doušek vody, která mi zchladila organizmus a mně už nebylo takové horko. Nabídla jsem trochu i Alye, protože ona si svou zapomněla a pak jí konečně schovala.

,,Takže děcka, teď se trochu zabavíme," křikla na nás Tikki a mi se nahrnuli k ní. ,,Půjdete do lesa nasbírat nějaké lesní plody a vrátíte se až za dvacet minut. Kdo bude mít víc plodů vyhrál, ale teď se dejte do skupin po čtyřech, ať vás už můžeme pustit."
Začali jsme se dohadovat, kdo bude s kým ve skupině. Já a Alya jsme byli samosebou spolu. Pak se k nám jako voda dovalil ještě Nino a o chvíli se k nám přidal i Adrien. Výborně. Jen se neztrápnit...

,,Připravit, pozor...."
,,Můžete!" zakřičela Tikki a mi vběhli do lesa, každá skupina jinam. Doslova jsme lítali po lese a hledali borůvky, jahody, maliny, jablka... prostě cokoliv. Přešlo asi patnáct minut a my už jsme měli plnou mikinu ovoce, jelikož nám nedali žádné košíky nebo nádoby.

Když jsme se vrátili, byli jsme první a po důkladném sečtení jsme měli i nejvíc dobrot. Takže, jsme za odměnu dostali možnost jít zítra do bazénu. Budeme tam jen my a ti, co skončili druzí, jen jsem nedávala pozor, a tak nevím, kdo to je... Celá já.

,,Hej, Mari," vyrušil mě u čtení knížky něčí hlas. Zvedla jsem hlavu a spatřila tak toho nejkrásnějšího blonďáka na světě. Mile jsem se na něj usmála a pobídla ho, ať mluví dál. ,,Jdeme s Ninem a Alyou na kopec, přidáš se?"

S Ninem se za tu dobu, co jsme byli v lese spřátelili a vypadá to tak, že se přátelit i nadále budou.

,,Promiň, Adriene, ale raději ne," řekla jsem a pokusila se o omluvný úsměv.
,,Proč? Bude sranda," přemlouval mě, ale já jen dál nesouhlasně kroutila hlavou. ,,Fajn.... Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém," zašklebil se a já nahlas polkla. Prudce mě vytáhl za ruce nahoru, až jsem málem neudržela rovnováhu. Nadzvedl mě, přehodil přes rameno a běžel za Alyou a Ninem, který na něj čekali na kraji kopce.
Zmínila jsem se, že běžel? Protože on vážně běžel!

,,Adriene, ty pako, postav mě na zem!" smála jsem se a bušila mu pěstmi do zad, ale on nepovolil. Došli jsme až nahoru na kopec, kde mě konečně postavil na zem. Stála jsem otočená zády k tomu výhledu, na který se ti tři s radostí dívali a obdivovali.

,,Marinette, otoč se. To musíš vidět," usmál se Adrien, stojící přede mnou. Zakroutila jsem hlavou. ,,Proč?"
Nic jsem mu na to neřekla, což byla chyba, protože mě chytl kolem ramen a přešel k okraju kopce, kde mě otočil. Snažila jsem se nedívat se dolů, ale nedalo se, a tak se mi lehce zamotala hlava a podlomili kolena. Naštěstí mě Adrien chytil. Odstrčila jsem ho, zavřela oči a vzdálila se.

,,Mari?"

Otevřela jsem oči a spatřila tak Adriena stojícího přímo přede mnou.
,,Bojím se výšek," šeptla jsem a on mě hned objal.
,,Každý má z něčeho strach, není třeba se zaň stydět. Třeba já se bojím bouřek," usmál se a tím ze mě opadla všechna nervozita, tak jsem se na něj usmála taky.

Ještě jsme si opekli buřty a pak už se mohlo vyrazit.
,,Tak jo. Tady s Tikki jsme se dohodli, že dolů nás někdo z vás povede a když mu to půjde bez potíží, může zítra do bazéna," řekl Plagg.
,,Já!" hlásila se Chloé.
,,Dobře. Zpátky nás vede Chloé. Jdeme!" křikl a i s Tikki se přemístili dozadu. Jejich místo vepředu převzala Chloé a mohlo se jet. To bude ještě dlouhá cesta...
Šli jsme už hodinu a začalo se i stmívat. Já tu Chloé zabiju, až se mi dostane pod ruku!

,,Chloé, jsi si jistá, že jsme nezabloudili?" zeptala se se smíchem Alya. Jasně, že jo.
,,Jasně, že ne, jdeme správně," řekla sebejistě Chloé a pak nastalo ticho. Ticho?
,,Počkat," řekla jsem a všichni zastavili. ,,Slyšíte to?"
Všichni začali poslouchat.
,,Já nic neslyším," řekla Alya.
,,Právě. Cestou sem jsme šli podél potůčku, ale tady ho není slyšet ani vidět, což znamená, že jdeme blbě Chloé!" zasmála jsem se a založila si ruce na prsou.
,,Tak nás veď ty, když jsi tak chytrá!" naštvala se.
,,Klidně," zasmála jsem se, otočila se a šla cestou zpět.

,,Předtím jsme šli blbě, protože jsme odbočili na chodníku doprava, ale měli jsme jít doleva, protože je tam vidět louka, kde byly předtím srnky," vysvětlila jsem, když jsme došli na rázcestí, kde jsme zle odbočili a vydala se tentokrát už správnou cestou, podél potůčku.

Zpátky k táboru jsme se dostali o půl hodinu. Díky mně samozřejmě.
,,Výborně Marinette." pochválil mě Plagg.
,,Chloé," šel k ní blíž, ,,měla by ses učit od Marinette."
Chloé se na mě naštvaně podívala a pak utekla s pláčem, čemuž jsme se jen zasmáli.

. . .

Jelikož dlouho nebyla část, dnes je taková delší. Mám vás ráda lidi.

Snad se líbila...

- TARA ❤