Camp Kwami /CZ/

Soutěž

Adrien's POV

Sluneční paprsky mě pošimraly na tvář a donutily mě tak se aspoň maličko probrat a otevřít oči. Jakmile se můj zrak zaostřil, porozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že nejsem ve svém pokoji.
Rychle jsem si vybavil, co se včera stalo a úsmál se. Svůj zrak jsem upřel na svůj "polštář", jenž mi dělala moje krásná Marinette. Klidně spala a usmívala se ze spánku. Vypadala jako andílek. Můj andílek.

Její hrudník se klidně a pravidelně zvedal a zase klesal. S úsměvem jsem jí pozoroval, ale když jsem se koukl na hodiny, visící na stěně oproti, které ukazovali něco po osmé hodině, usoudil jsem, že by bylo vhodné ji probudit.

Něžně a procítěně jsem jí políbil na čelo, nos, tvář... a její úsměv se o něco málo roztáhl. Protáhla si ruce, ale oči ještě stále neotevřela, a tak jsem ji políbil na ty její růžové a sladké rtíky. Polibek mi s radostí opětovala a ruce omotala kolem mého krku.

Když jsem se odtáhl, pomalu otevřela oči.
,,Dobré ráno," usmál jsem se na ní.
,,Dobré i tobě," usmála se taky a pohladila mě po tváři. Ještě jednou se protáhla a pak se ještě zachumlala zpátky do peřin.
,,Kolik je vlastně hodin?" zeptala se.
,,Osm," zasmál jsem se, když na mě vyvalila ty její krásné, pomněnkově modré oči.
,,Už?" vypískla.
,,Jo," zasmál jsem se znovu.
,,Proč jsi mě nevzbudil?" zeptala se, když si sedla a promnula si oči.
,,Jen před chvilkou jsem se probudil," posadil jsem se taky a objal jí kolem ramen, kde jsem ji i políbil. Postavila se z postele a ještě stále v polospánku přešla ke skříni s oblečením hned vedle postele.

,,Jsi roztomilá, když se probudíš." usmál jsem se na ní.
,,Hele, ty taky nejsi žádný eso," zasmála se a rozcuchala mi vlasy. Ze skříně si vytáhla triko, kalhoty a spodní prádlo a přešla do koupelny. Využil jsem toho a rychle se převlékl taky. Když se vrátila, už jsme mohli opustit domek a jít na snídani a pak na soutěž.

~~~~~~

,,Tak jo děcka! Do řady, ať si vás můžu spočítat," křikla Tikki a my se tedy zařadili. Jakmile nás všechny spočítala, nastoupili jsme do autobusu. Alya s Ninem si sedli před nás s Mari, samozřejmě. Celou cestu, která mimochodem trvala skoro tři hodiny, jsme si povídali a smáli se. Alespoň nám ta cesta rychle utekla.
Když už jsme dorazili na místo, všude kolem bylo spousty lidí a hlasitá hudba se ozývala na míle daleko.

Celá naše skupina se i s vedoucími přesunula dále k místu dění. Všude byly 'stany' s názvy campů a taky i malé stánky s občerstvením nebo suvenýry a jinými drobnostmi. Pak tady bylo velké pódium, na němž budeme vystupovat. Stálo hned uprostřed toho všeho, a tak se na něj dalo koukat ode všud.

Došli jsme až k nášmu stanu, kde jsme se usadili na lavičky a já si Mari opět posadil na svůj klín. Líbilo se mi, když jsem jí měl hned u sebe a takhle jsem jí byl prostě blíž.

,,Dobře děcka, o půl hodinu začíná soutěž, tak se tu můžete ještě chvíli porozhlédnout, ale pak se sem musíte vrátit," řekla Tikki, ale to mě už Mari tahala někam k nejbližšímu stánku...

~~~~~~

,,Tak jo, dovolte mi přivítat vás na téhle přátelské soutěži mezi tábory a campy z okolí. Věřím, že vše proběhne bez komplikací a vy si to tady užijete. Přeji hezkou zábavu, ale teď bych poprosil první soutěžící, a to z Camp Kwami."

Rychle jsme všichni vyběhli na pódium a odtancovali náš tanec. Vše šlo bezvadně. Nikdo se ani jednou nezpletl a tak si dovoluji říct, že jsme nasadili laďku dost vysoko, jelikož jsme byli první.
I v očích ostatních soutěžících byl znát strach.

Po asi pěti hodinách byly na řadě páry nejlepších táborníků campů. Přede mnou a Mari šla jedna dvojice. Tuším to byly Volpina a Qeen Bee. Jelikož to byl dívčí tábor, tak to byly dvě holky.
No a pak jsme byli na řadě já a moje Lady. Musím uznat, že nám to šlo ještě mnohem líp, než když jsme si to jen trénovali. A Mari... Mari byla kouzelná jako vždy.

Teď už jen čekat na vyhodnocení, ale podle toho, jak dobře jsme si všichni vedly, se určitě umístíme alespoň na jednom z prvních třech míst...