Camp Kwami /CZ/

Jsem tu vždy pro tebe

Marinette's POV

Běžela jsem. Nezastavovala se. Neohlédla se. I přesto, že na mě pořád někdo křičel, mé jméno, ať zastavím, ať zpomalím...

Doběhla jsem až k nějakému jezírku na kraji lesa. Posadila jsem se pod vysoký strom, omotala ruce kolem svých nohou a hlavu zabořila do kolen. A tehdy přišel na řadu i můj pláč.

,,Mari?" ozval se do ticha klučičí hlas, no zřejmě mě neviděl. Nebo jsem si to aspoň myslela.

Listí na zemi zašustilo a někdo si vedle mě sedl. Jeho silné paže se obmotali kolem mých ramen a když jsem se k němu přitulila, přesunuli se na mé boky a přitáhl si mě k sobě ještě víc do pevného objetí. Konejšivě mě hladil po zádech a posadil si mě na své nohy.

,,No tak. Shhh... To bude dobré," říkal jeho klidný hlas.
,,J-já," vzlykla jsem, ,,Adriene, já vím, že byste chtěli, abych si vzpomněla, ale ono to nejde tak lehce. Je to těžší. Chci si vzpomenout, vážně, ale-"
,,No tak, uklidni se. Všechno bude v pohodě," šeptal. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Nebude, copak to nechápeš!" vykřikla jsem a prudce se postavila. Celou dobu mě bedlivě sledoval a nespouštěl ze mě zrak.

,,Jak to myslíš?" nechápavě zvraštil obočí.
,,Nic už nebude dobré, nechápeš?! Co když si už nevzpomenu?! Co když už všechno zůstane tak jak je teď?!" křičela jsem a pak jsem přešla na šeptání: ,,Viděla jsem, jak se na mě díváš. Jak tě to ničí. Co když to takhle zůstane napořád? Nechci abys trpěl."

Postavil se, přešel ke mně a objal mne.
,,Je mi líto, že si nic nepamatuješ, ale jsem rád, že se ti nic vážného počas toho požáru nestalo. To bych nesl hůř," zašeptal a svůj stisk zesílil.

,,Ty nevíš, jak je to těžké," vzlykla jsem.
,,Vím. I pro mě je to těžké. Ale jsem tu vždy pro tebe," usmál se a pohladil mě po tváři, čím setřel i pár slz. ,,Vždy."
Teď ukápla slza i jemu. Usmála jsem se na něj a ještě víc ho objala.

. . .

Takže, tahle část byla kratší.

Ještě nám zbývá poslední část, děkovačka a pak nová, už dlouho slibovaná story ;-)

Chtěli byste tu poslední část dnes, nebo až zítra?

- TARA ❤