Camp Kwami /CZ/

Nino

Marinette's POV

,,Jdu otevřít," řekla Alya a šla ke dveřím.

,,Ale, ale.. Kohopak nám to sem čerti nesou. Není to náhodou Nino?!" zasmála se Alya, ale neviděla jsem s kým tam je. Jen jsem slyšela radostný smích ode dveří, jenž patřil jí a tomu... Jakže ho to nazvala? Nono? Nano?... Nino, jo... Nino...

,,Taky tě rád vidím, holka," zasmál se. Ten hlas byl celkem přátelský a zněl mile.
,,Pojď dál," řekla vesele Alya a já pak uslyšela bouchnutí dveří. Pak se vedle mě objevila Alya. Já jsem si dál vybalovala věci. ,,Ach, Nino... Někoho ti představím," řekla a zamávala na něj, ať jde blíž. Přišel blíž a já si ho až teď mohla hezky prohlédnout. Nevypadal špatně, ale... Na Kima nebo Adriena neměl...

Nino vypadal překvapený, že mě vidí. Pak se podíval na Alyu a čekal, co řekne...
,,Nino, tohle je má nová kámoška a spolubydlící Marinette. Marinette, tohle je můj nejlepší kámoš a spolužák Nino," řekla a postupně ukazovala z jednoho na druhého. Já mu podala ruku, no on mě místo toho objal.
,,Přátelé Alye, jsou i mý přátelé," mrkl na mě, když se ode mě odtáhl. Usmála jsem se.
,,Marinette s námi bude chodit do třídy. Je to ta nová studentka, o které nám učitelka říkala," objasnila mu Alya a Nino se usmál víc. Vzal mou ruku do své, přitáhl si ji blíž k obličeji a políbil mě na její hřbet.
,,Tak to se budeme vídat častěji," zašeptal a pousmál se. Mě se do tváře nahrnula krev a já trochu zrudla. Nevím, proč... Vždyť mě se líbí někdo jiný...
Alya se netvářila dvakrát nadšeně.

,,Dobře, Nino. Už bys měl jít," řekla a strčila do něj, čímž ho vyhnala z chatky. Pak za ním zabouchla dveře a vrátila se k vybalování kufrů.

,,Jsi v pohodě, Alyo?" zeptala jsem se starostlivě.
,,Ne," odvrkla rychle.
,,Jo, to vidím," zamumlala jsem si popod nos. Zamyslela jsem se....

,,Tobě se Nino líbí, viď?" ušklíbla jsem se. Alya na mě vyvalila oči.
,,Jak tě tohle, proboha, napadlo?" řekla pisklavým hlasem, čím se prozradila. Překřížila jsem si ruce na hrudi a nadzvedla jedno obočí. ,,Budiš, možná trochu..."
,,Trochu?"
,,Hodně," vzdychla. Usmála jsem se.
,,Věděla jsem to. A taky, že žárlíš," uchechtla jsem se.
,,Já a žárlit?! Na tebe?! Neeeee..." protáhla. ,,Jo," vzdychla a přikývla.
,,Neboj, já ti ho nepřevezmu. Mě se líbí někdo jiný," potřásla jsem hlavou a taky se vrátila k vybalování.
,,Kdo?" vyzvídala.
,,To ti radši neřeknu. Ještě mu to vykecáš," uchechtla jsem se a mrkla jsem na ní.
,,Ale no tak, Marinette. Nikomu bych to neřekla," pronesla přesvědčivě, ale mě se to nechtělo říct nikomu.
,,Možná jindy," povzdechla jsem si a ona chápavě přikývla.