Camp Kwami /CZ/

Rychle do nemocnice

Marinette's POV

,,Dáš si něco k pití?" zeptal se mě Adrien, když mě po namáhavém tanci odtáhl k baru s pitím, za kterým stála Tikki s Plaggem, aby mohli dohlížet na to, co kdo pije. Nebo-li řečeno, jestli pijí alkohol nebo ne...
,,Ne, ale ty si dej, jestli chceš. Já si zatím půjdu zanést medaili. Dost těžko se s tím tančí," zasmála jsem se a on spolu se mnou.
,,Dobře," řekl a dal mi pusu na čelo. ,,Budu tě čekat."

Celou cestu k chatce jsem se usmívala jako blázen, ještě pořád ve mně sršelo nadšení z výhry (výher) a neutichající adrenalín mi koloval v žilách.

Zrazu mě v nose zaštípal nějaký pach. Kouř? Kouř!!!

Rozběhla jsem se a následovala zápach. Po chvíli bylo vidět i dým, který mě dovedl až k... mé chatce?!

Z ničeho nic z ní vyběhla Sabrina, která se dusila kašlem, jenž zavinil dým. Rychle jsem k ní doběhla. V té chvíli jsem radši ani nechtěla vědět, co v ní dělala, bylo mi to jedno. Chtěla jsem jen vědět, jestli je v pořádku.

,,Jsi v pořádku? Co se stalo?" zeptala jsem se na jeden nádech, hned, jak jsem se objevila vedle ní.
Oops... Říkala jsem, že mě to nezajímá? Asi zajímá. A to hodně...

Sabrina ke mně vzhlédla a ještě jednou si odkašlala. Až pak odpověděla.
,,Jo jsem, ale Chloé je pořád uvnitř," vzlykla a ukázala na hořící chatku, kde jsem se vyplašeně podívala.
,,Běž zavolat pomoc. Já jdu pro Chloé," řekla jsem rozhodně.
,,Cože?!" vyjekla a vyvalila na mě oči. ,,To nemůžeš! Udusíš se!"
,,Když nepůjdu, udusí se ona. Bež!" křikla jsem a ona utekla.

Teď jsem na řadě já...

Rozběhla jsem se k chatce, schody jsem brala po dvou a rozrazila dveře, abych mohla rychle vejít. Všude šlehaly plameny, kolem bylo popadané dříví, všechno bylo rozházené, všude byl binec... Kvůli dýmu jsem neviděla ani na krok.
,,Chloé?!" zakřičela jsem, no žádné odezvy se mi nedostalo.
,,Chloé!!" zkusila jsem to znovu a přidala i zakašlání, díky dýmu, který se mi dostal do plic.

,,Tady!" ozvalo se, myslím, že z kuchyně. Vydala jsem se tedy tam. Pomalu přešlapovala popadaný nábytek, dříví a kdo ví co ještě, až jsem se dostala ke kuchyni. Byla zatarasena gaučem, který pomalu hořel. Chloé stála uprostřed místnosti a kolem ní šlehaly plameny.

,,Marinette!" vykřikla.
,,Neboj, jsem tady," řekla jsem a opět zakašlala.
,,Prosím, dostaň mně odsud," žadonila.
,,Jdu na to. Jen vydrž!" řekla jsem a rozhlédla se kolem ve snaze najít něco, čím bych odtáhla gauč z cesty.

Nic... Sakra! No nic, budou muset stačit ruce...

Zrovna ve chvíli, kdy Chloé zakašlala, jsem uchopila okraj gauče a zatáhla. Šlo to těžce, uznávám, ale bylo to nutné. Plameny mě pálily na zápěstí, ale já se nevzdala. O chvíli se mi konečně podařilo gauč odtáhnout a já se chytila za popálená zápěstí.

,,Pojď!" křikla jsem a ona se rozběhla ke mně a skočila mi kolem krku. Zalapala jsem po dechu a objetí jí opětovala. Vždyť, co je divného na tom, objímat se v hořícím domě? Vůbec nic...
,,Díky," zašeptala.
,,Není zač."

Strop nad námi zapraskal a hrozilo, že se každou chvíli chystá zhroutit.
,,Musíme běžet," řekla jsem a nechala Chloé, ať jde přede mnou k východu. Opět to zapraskalo a na mě dopadl obrovský kus dříví. Poslední co jsem vnímala, byl obraz Chloé, jak vybíhá ven z chatky. Pak už jen tma...

* * *

Adrien's POV

Už je to pět minut a ona se pořád navrací. Klídek Adriene, nic se neděje... Snad...

Omyl byl však pravdou a já se o tom přesvědčil hned, jak k nám dolehl křik vycházející z úst běžící Sabriny: ,,Pomoc!!!"

Hudba se vypla a Tikki s Plaggem doběhli k ní. Já taky, samozřejmě.
,,Co se děje Sabrino? Dýchej," radila jí Tikki.
,,Hoří," řekla udýchaně, ale všichni jí rozuměli až moc dobře.
Dostal jsem strach. O ni. O mou Marinette. Co když je u toho? Co když se jí něco stalo?

Neměl bys takhle přemýšlet, jen ty zlé věci přivoláš, káralo mě svědomí a já se snažil uklidnit se.

,,Cože?" vyjekla Tikki.
,,Kde?" vyděsil se i Plagg.
,,Chatka Marinette. Je v ní Chloé. Prosím, pomozte," plakala. Všichni jsme se rozběhli směrem k chatce a všechny nás ohromil, ale hlavně i vyděsil, pohled na hořící chatku, z které právě vyběhla Chloé.

Doběhl jsem k ní a chytil jí za ramena.
,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se.
Klepala se strachy, ale i tak přikývla.
,,Cos tam dělala?!" vykřikl jsem a zbadal slzy, tekoucí po její tváři.
,,Já nechtěla, opravdu," vzlykala a rozhlížela se kolem. V jejích očí se objevilo zděšení.
,,Co se děje?" zeptal jsem se a nahlas polkl.
,,Marinette je stále uvnitř!" vykřikla s pohledem upřěným na hořící chatku.

,,Jdu zavolat hasiče a záchranku," řekla rychle Tikki a už volala. Rozběhl jsem se směrem k chatce, no zastavily mě silné paže, jež patřily Plaggovi. ,,Adriene stůj!"
,,Je tam Mari. Musím jí pomoct!"
,,Ale takhle si ublížíš, pomoc už je na cestě, neměj strach," snažil se mě uklidnit, ale moc mu to nešlo.

Asi o pět minut se kolem rozlehl hukot sýren. Hasiči rychle vyskočili z auta a mířili k nám.
,,Uvnitř je ještě jedna holka," vzlykla Tikki a oni se vydali dovnitř. Záchranáři zatím vyndali nosítka pro Mari. O chvíli hasiči vynesli bezvládné tělo mé krásné Marinette a mně se zastavil dech. Naložili ji na nosítka a pak do sanitky, která o chvíli odešla za doprovodu sýren.

Já se za nimi vezl v autě spolu s Ninem, Alyou a Tikki, která řídila, jelikož nás nechtěli pustit jet v sanitce s ní.

V nemocnici ji převezli na operační sál a my se usadili na židlích v čekárně.

Teď už jen čekat...

. . .

Jelikož už tři dny nebyla část, dneska byla dlouhá. Snad jste si jí užili...

Vypadá to, že už nám do konce zbývají jenom 4 nebo 5 kapitol... Taky vám tahle story bude chybět tak, jako mě?

Díky za votes a komenty...

- TARA ❤