PS.MenT

Část 2-Škola

A je to tady,stojím před svojí novou školou s mírnými obavami,ale přesto se těším. Všude kolem mě chodili starší i přibližně stejně staří studenti a občas se na mě někdo podíval podivným pohledem,ale jinak si mě nikdo nevšímal.

O pár minut později jsem vešla do třídy a posadila jsem se do úplně poslední lavice.Rozhlídla jsem se kolem sebe a spatřila jsem nevlídné pohledy mých nových spolužáků.Chvíli před zvoněním přišel do třídy náš třídní učitel a představil mě třídě:"Tohle je vaše nová spolužačka Sofie,chovejte se k ní prosím hezky."Po zbytek hodiny jsem radši jen tiše seděla ve své lavici na konci třídy.Když zazvonilo ,rychle jsem se sebrala a spěchala jsem domů.Když jsem ale vyšla ze školy,uslyšela jsem jak někdo volá mé jméno,otočila jsem se a uviděla jsem skupinku asi pěti kluků,kteří mířili ke mně."Ahoj"pozdravila jsem tiše."No ahoj"promluvil jeden z nich.Najednou kolem mě udělali malý kroužek a začali do mě strkat a pošťuchovat."Co to děláte,nechte mě" řekla jsem se strachem v hlase."Ale no tak,kotě"chytil mě za ruku jeden z nich "snad by ses nebála"."Co chcete,nechte mě"skoro jsem zakřičela.Snažila jsem se od něj dostat,ale pořád mě držel za zápěstí a tak jsem mu rychle dala facku."Au" zařval a pustil mě,ale hned v tom okamžiku mě chytil zase jiný kluk."Hej,co to děláte,nechte jí" ozvalo se kousek od nás."Ty se do toho nepleť Macák" otočil se na něj kluk,který mě před chvílí silně držel za zápěstí.Využila jsem situace a dostala jsem se z pevného sevření druhého kluka.Až v tu chvíli jsem si všimla,že je to kluk,kterého jsem viděla ve vedlejší třídě,jak sám sedí v zadní lavici."Říkám ti,aby jsi jí nechal být!"řekl rázně."A já jsem ti řekl,že se do toho nemáš srát,tak si dej vodchod"zařval na něj.              Najednou se ten kluk z vedlejší třídy rozběhl a dal tomu klukovi,který na něj před chvílí řval pěstí.Ten se složil k zemi,ale hned se vzpamatoval, "tak si tu krávu nech"zamumlal ,když vstával"jdeme kluci"zavelel a hned odešli.                                                                                                               Otočil se ke mně a usmál se."Jsi v pořádku"řekl při pohledu na moje červené zápěstí."Jo,jsem" řekla jsem trochu klepavým hlasem "děkuju,že jsi mě zachránil"."Ale to nic,tuhle partičku nesnáším už dlouho"usmál se."Mimochodem,já jsem Honza" představil se mi,"já jsem Sofie" řekla jsem s úsměvem."Všiml jsem si,že jsi tu nová,nechceš po Pardubicích trochu províst?" zeptal se "to bych strašně ráda,ale nejdřív musím domů"řekla jsem trochu smutně."To nevadí" řekl s úsměvem "můžeme se sejít klidně až dýl"."To by bylo super"usmála jsem se.Pak jsme se domluvili kdy a kde se sejdeme,rozloučili jsme se a já zamířila domů.

Za chvíli už jsem odemykala vchodové dveře našeho domu a vstoupila jsem dovnitř.Táta byl ještě v práci,takže jsem měla dům sama pro sebe.Vyšla jsem nahoru do svého pokoje a nahlas jsem si pustila písničky.Po tom co jsem se převlékla jsem hned skočila na postel a zavřela jsem si oči.Najednou jsem se probudila a zjistila jsem,že je 16:40 a já mám být v pět v parku,kde se mám sejít s Honzou.Rychle jsem vstala a běžela ke skříni,kde jsem si vzala černé kraťasy a volné šedé tílko s potiskem,které bylo vzadu delší než vpředu.Seběhla jsem dolů,na lednici jsem nalepila papírek na který jsem napsala tátovi,že jsem šla ven,v kolik se vrátím a že má v lednici jídlo.Rozběhla jsem se ke dveřím,rychle jsem si obula tenisky,zamkla jsem a vyběhla jsem před dům.Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem,že mám ještě deset minut a cesta do parku trvala jen pět minut.Zvolnila jsem krok,abych nepřišla zadýchaná,jak když jsem právě doběhla maraton.Rozhlédla jsem se po parku,ale Honzu jsem ještě neviděla tak jsem si v klidu sedla na lavičku.Po chvíli mi zezadu dal někdo ruce na oči"Kdo to je",řekl mi už známý hlas"že by Honza" řekla jsem se smíchem.Honza obešel lavičku a sedl si vedle mě."Ahoj",řekl s úsměvem "ahoj"odpověděla jsem mu s lehkým úsměvem.Chvíli jsme si povídali ,řekla jsem mu,proč jsme se sem přistěhovali a on mi zase řekl,že je youtuber a že na YouTube vystupuje jako MenT. Až v tu chvíli mi došlo,proč mi byl tak povědomý,asi před rokem jsem od něj viděla asi dvě nebo tři videa,ale nedala jsem na sobě znát,že jsem ho poznala."Tak jdeme"řekl asi po dvaceti minutách povídání,kývla jsem a Honza mě začal provázet po městě.Najednou se u nás zastavila skupinka holek a chtěly podpis a fotku,když se Honza dofotil a všem se podepsal,rozloučil se a šli jsme dál.

Byl už skoro večer a Honza mě doprovodil až před dům."Bydlíme kousek od sebe",řekl s úsměvem Honza,když uviděl náš dům.Usmála jsem se na něj,"děkuju,že jsi mě provedl"."Není zač,někdy to zopakujem"usmál se."Sto procentně"řekla jsem.Ještě chvíli jsme si povídali,pak jsme se rozloučili a dohodli jsme se,že se sejdeme zítra před školou a pak jsme se rozloučili.Vešla jsem do domu,pozdravila jsem se s tátou,který právě ohříval večeři a u té jsem mu všechno co se dneska stalo řekla.Po večeři jsem uklidila všechno nádobí do myčky,osprchovala jsem se a šla jsem do pokoje.Ještě asi dvě hodiny jsem si psala s Honzou a pak jsem šla spát.

Ahoj,doufám,že se vám další kapitola téhle fanfikce líbila a zítra čekejte další :D

Vaše Barča :-D