PS.MenT

Část 20-Maturita.Překvapení.

Ahoj,tohle bude takový "valentýnský speciál"...přesuneme se o pár týdnů později, kdy na Honzu a Sofii čekají maturitní zkoušky....

Byl začátek dubna a mě s Honzou se začala blížit maturita. Normálně bysme teď seděli u televize, koukali na filmy a jedli samé nezdravé věci, ale teď to bylo jinak. Každý jsme seděli v jiném rohu místnosti (já v křesle a Honza na gauči) a už minimálně dvě hodiny jsme byli zahledění do učebnice. "Dojdu jsi udělat čaj. Chceš taky něco? "zeptal se mě Honza,při tom co se protahoval. "Kávu, prosím."usmála jsem se.
Po chvili se Honza vrátil s dvěma hrníčky, které položil na stůl. Poděkovala jsem a šla jsem si sednout k Honzovi na gauč. Oba dva jsme se začali zase učit.

"Už nemůžu. Dneska na to už kašlu"řekl unaveně Honza, stoupl jsi a hodil učebnici na stůl. "Jdu spát. Jdeš se mnou?"zeptal se a natáhl ke mně ruku. Jen jsem přikývla,dala učebnici na stejné místo jako Honza a šli jsme spát.

O měsíc později
A je to tady. Konečně je tady ten den, kdy s Honzou maturujeme.Dohodli jsme se, že až bude všechno za náma, někam poletíme.

Stála jsem před zrcadlem a naposledy jsem se na sebe podívala. Vzala jsem si na sebe černé šaty, které po celé své délce měly krajku a obula jsem si černé kotníčkové boty na podpatku, které měly zlatý zip.
Když byl vypravený i Honza, nasedli jsem do auta a jeli do školy.

Nervózně jsem čekala na Honzu, až bude mít hotovou svou poslední zkoušku. Já už měla všechny zkoušky za sebou, ale byla jsem i tak nervózní... Za Honzu. Najednou se ozvala klika a ve dveřích se objevil Honza. "Ufff... A máme to za sebou. " usmál se, když ke mě došel. Úsměv jsem mu opětovala a pevně jsme se objali. "Teď máme skoro dvě hodiny čas. Nepůjdeme někam? "řekl Honza, když jsme se od sebe odrhli."Jo, jasně. Aspoň na to na chvíli přestanu myslet."řekla jsem s úsměvem. Vyšli jsme z budovy školy a zamířili jsme do místní cukrárny. Po výborném malinovém dortu jsme se rozhodli pro menší romantickou procházku po městě. Procházeli jsme se ruku v ruce a užívali si přítomnosti toho druhého. Po chvíli nás zastavila skupinka dětí, které chtěly fotku a podpis.
Po tom, co odešli jsme zamířili směrem ke škole.

Seděli jsme nervózně před učebnu a čekali na vysledky. Najednou se ve dveřích objevila profesorka českého jazyka. "Pan Macák?"řekla tázavě a rozhlédla se po chodbě. "Tady."odpověděl Honza a rychlým krokem vešel do učebny.
Asi po 5 minutách vyšel. Pomalu zavřel dveře a díval se do země. Hlavou mi začaly létat myšlenky typu:"Co se děje? On to nezvládl? Proč se takhle tváří? "
Pomalu ke mě došel a když byl asi metr ode mně vytáhl zpoza zad ruku ve které držel papír. Na tváři se mu objevil široký úsměv. "Mám to. Sofi, já to mám"skoro křičel, vzal mě do náruče a začal se mnou točit. Naše jásání přerušila klikla. Honza mě položil."Slečna Pokorná?"ozvala se opět profesorka českého jazyka a rozhlédla se po chodbě. Pustila jsem Honzu a ustrašeně jsem šla do třídy.

Po chvíli jsem za sebou zavřela dveře. Nahlas jsem si oddechla a usmála jsem se.Rozhlédla jsem se po chodbě. Moje oči se zastavily na Honzovi. Ten se na mě zvědavě díval. Rozběhla jsem se za ním a skočila na něj."Zvládli jsme to"řekla jsem s širokým úsměvem. Po chvíli mě Honza položil na zem a ruku v ruce jsme odešli z budovy školy. Před školou jsme potkali Vadima s Vendy. Zrovna se objímali. "Tako co, vy dvě hrdličky,jak vám to dopadlo?"zeptala jsem se s úšklebkem. "Máme to, jak jinak... Bylo to easy."zasmál se Vadim. Chvíli jsme si povídali a nakonec jsme se dohodli, že Vendy s Vadimem večer přijdou a uděláme si takovou menší oslavu.

Večer
"Honzí, pojď odníst ty chlebíčky na stůl"volala jsme na Honzu z kuchyně.Honza přišel a vzal dva tácy s chlebíčky, které potom odnesl do obýváku. Já zatím ještě nasypala do misek brambůrky a křupky. Potom jsem ještě připravila skleničky a šampaňské. Všechno jsem odnesla do obýváku a sedla si na gauč vedle Honzy.
Nervalo to ani deset minut a za dveřmi už byli Vendy s Vadimem. Pozvali jsme je dál a začali oslavovat. Asi po patnácti minutách jsme si šli připít. "Tak na nás"pronesl Vadim a všichni jsme se napili.Po přípitku jsme se všichni posadili. Až na Honzu. Stál a díval se na mě. "Sofi... "řekl a já se postavila. "Slíbili jsme si, že až uděláme maturitu, někam poletíme. A tak...."řekl a sáhl do zadní kapsy u kalhot. "Jsem něco zařídil"podal mi obálku a já jí udiveně vzala do ruky. Pomalu jsem jí začala otvírat a když jsem viděla, co v ní je, štěstím jsem se rozbrečela.Byly to letenky na Bali."Honzo... To... Děkuju."řekla jsem dojatě a Honzu jsem silně objala a v zápětí i políbila.
Zbytek večera jsme si báječně užili. Asi ve dvě hodiny ráno jsme šli konečně spát a Vendy s Vadimem nakonec přespali u nás v pokoji pro hosty.

Ahojky
Ano, vím, Valentýn byl už včera, ale včera jsem to nestihla dopsat... I tak doufám, že se vám nová část líbila.

Ještě vás chci znova poprosit o otázky na mě, nebo postavy z příběhu. Pište prosím do komentářů, pak z nich udělat jeden speciální díl.

Mé sociální sítě
Instagram: @barcahermanova
Snapchat: Barca0404
Když budete chtít, klidně mi napište, můžeme klidně jen tak pokecat, budu jedině ráda :)

Vaše Barča :-)