PS.MenT

Část 21-Odlet

O týden později
"Píp, píp, píp"ozve se otravný zvuk budíku. Líně jsem otevřela oči a podívala se na hodiny na budíku. Jsou 4 hodiny ráno. Otočila jsem se na druhý bok. Podívala jsem se na Honzu, který už slabě mžoural očima.
Asi po deseti minutách jsem se posadila a nohy spustila k zemi. Přehodila jsem si přes sebe župan a vydala se do kuchyně.
Uvařila jsem pro nás kafe a nakrájela tiramisu, které jsem udělala včera večer.
Když jsem dávala hrníčky s kávou na stul, přišel do kuchyně i Honza. Společně jsme se najedli a po snídani jsme se šli obléct.
Asi po půl hodině jsme byli oblečení a upravení a už stačilo jen připravit naše věci. "Honzí, máš pasy?". "Mám". "A peněženku?"."Mám"."A máš připravenou kameru a věci na natáčení? "vyzvídala jsem.
"Sofi neboj, máme všechno"usmál se na mě Honza.
Po nějaké době se ozval zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál Vadim."Ahoj Sofi"pozravil mě Vadim a objali jsme se."Ahoj Vadime, pojď dál"řekla jsem s úsměvem. Přišli jsme do obýváku, kde na gauči seděl Honza a nastavoval něco na kameře. "Čau Vadime, dík že jsi přišel."řekl Honza. "Čau, nemáš zač."usmál se Vadim. S Vadimem jsme byli domluvení, že nám odveze auto z letiště, protože jsme ho tam nechtěli nechat a vůbec se nám nechtělo táhnout všechny kufry autobusem.
Asi po půl hodině,mého zběsilého předbíhání z místnosti do místnosti,bylo všechno připraveno a ták jsme mohli jet. Věci jsme naházeli do kufu, Honza si sedl za volat, já na místo spolujezdce a Vadim si sedl dozadu.
Odletali jsme z Prahy, a tak jsme měli po cestě spoustu času si povídat a poslouchat písničky.
Když jsme konečně dojeli na letiště, vyndali jsme všechny naše věci, rozloučili jsme se s Vadimem a zamířili jsme k lavičce.
Po dlouhém čekání, jsme konečně mohli nastoupit. Odložili jsme věci na pás, prošli kontrolou a už jsme si mohli jít sednout na naše místa. Byla jsem docela nervózní, protože to byl jeden z mých prvních letů, ale Honza mě chytl za ruku a celou dobu mě utěšoval.
Po nějaké době jsme se konečně odlepili od země. Dlouho jsme si s Honzou povídali a já už teď věděla, že to bude nejlepší dovolená mého života.

Ahoj, lidičky :D
Ano, ještě žiju... Nebudu ale slibovat, že teď už budu vydávat pravidelně, protože vím  že bych to nedodržela. S kamarádkou jsme začaly od nového roku chodit ke koním, a tak tam trávíme celé víkendy... Vím, že tyhle kecy nikoho moc nezajímali, ale i tak jsem vám to sem napsala.
Jinak z Bali budu vydávat, tak jeden max. dva díly a pak přejdeme na další etapu tohohle příběhu.

Tak i přesto doufám, že se vám tahle kratší část líbila(víc věci si nechávám až na další části z Bali).

Vaše Barča :-D