Část 9-Nehoda v metru

529 20 0
                                    

*V dálce jsem zahlédla nějakého divného muže,který měl na hlavě kapuci a blížil se k nám.Najednou začal zrychlovat...

Z pohledu Honzy

Čekali jsme na metro.Najednou se Sofie začala klepat.Podíval jsem se na ní a ona koukala směrem ke schodům,které byly na druhém konci metra.Podíval jsem se tam taky a uviděl jsem chlapa s kapucí na hlavě,který se řítil směrem k nám.Rychle jsem Sofii zatáhl za ruku a schoval jsem si jí za záda.Ten chlap kolem nás proběhl a ani si nás nevšiml.Otočil jsem se na Sofii a objal jsem jí.Pořád se klepala."Už je to v pořádku"pošeptal jsem jí do ucha.Ona mě pustila a řekla:"Já vím jen jsem poslední dobou nějaká přecitlivělá.To bude asi tím těhotenstvím."."To je v pořádku" řekl jsem a usmál jsem se."Víš co,sedni si tady a já dojdu pro něco k pití"navrhl jsem."Dobře"řekla a mířila k lavičce.Otočil jsem se a odcházel jsem do takového malého obchůdku.Najednou jsem uslyšel křik.Poznal jsem ten hlas...byla to Sofie.Otočil jsem se a uviděl jsem toho chlapa s kapucí,jak drží Sofii.Rozběhl jsem se k němu s tím,že mu dám pěstí.Byl jsem od nich asi 2 metry když jsem se zastavil.Všiml jsem si,že ten chlap má v ruce nůž."Pusť jí"zařval jsem."Tak to ani omylem...naval prachy,mobil,prostě všechno co u sebe máš"řekl ten chlap a pořád držel nůž Sofii u břicha."Dobře...jen klid"udělám všechno,jen ať Sofii pustí.Najednou šla po schodech skupinka kluků a všechno viděli."Hej,co to děláš"zařval jeden z nich.Ten chlap se asi lekl a Sofii bodl do břicha a začal utíkat.Rozběhl jsem se k Sofii a chvíli po tom co jsem k ní doběhl,přiběhli dva kluci z té skupinky a další dva běželi za tím chlapem."Klid,já chodím na vysokou zdravotnickou"řekl a začal se starat o Sofii.

Z pohledu Sofie

Uslyšela jsem za sebou nějaké hlasy,ale strašně jsem se bála,takže jsem ani nevnímala co ty hlasy říkají.Jen jsem se dívala Honzovi do očí,ve kterých byl vidět strach.Najednou jsem v břiše cítila strašnou bolest.Pak už jsem jen rozmazaně viděla,jak ke mně běží Honza a pak už byla jen tma a ticho...

Z pohledu Honzy

V nemocnici

Ležím u její postele se slzami v očích.Mám o ní strašný strach a nevím jak bude reagovat až se to dozví...

Najednou někdo klepal na dveře."Dále"řekl jsem.Byla to mamka."Ahoj,jak jí je?"zeptala se."No,moc dobře ne...ztratila hodně krve a hlavně..."ani jsem to nedořekl a rozbrečel jsem se.Mamka ke mně přišla a objala mně."Všechno bude dobrý,uvidíš"pošeptala mi do ucha.

Uběhlo asi 30 minut a mamka byla pořád se mnou.Najednou se Sofie začala hýbat.Přiskočil jsem k její posteli a ona otevřela oči.Mamka běžela pro doktora.Řekl jsem jí co se stalo a že je ten chlap ve vězení a čeká na soud.Mezitím přišel doktor a řekl:"Dobrý den slečno,jak jistě víte,pobodal vás zločinec,který už mimochodem byl asi 2x ve vězení.A teď k vašemu zdravotnímu vztahu.Bohužel,rána byla docela hluboká,ztratila jste hodně krve a..."

Ahoj lidičky :D

Je tu další,trošku kratší část.Příští kapitola bude pravděpodobně za týden

Vaše Barča :-D

PS.MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat