PS.MenT

Část 10-Nečekaná rána

*"Bohužel,rána byla hodně hluboká,ztratila jste hodně krve a..."

V té chvíli se doktor zastavil a já se začala hodně bát."A bohužel jste přišla i o své dítě..."dořekl a mě se zastavilo srdce a měla jsem černo ped očima.V tu chvíli co to dořekl se mi nahrnuly slzy do očí a začala jsem plakat.Honza se ke mě hned přihrnul a sevřel mě ve svém obětí.Doktor poznal,že jen tak nepřestanu a tak nás nechal o samotě.Honzova mamka jen seděla,ani se nehnula a bylo vidět,že je z toho taky naměkko.

Když jsem se už docela uklidnila,podívala jsem se na Honzu a ten se na mě usmál,ale bylo vidět,že mu taky pár slz ukáplo."Všechno bude dobrý,my to spolu zvládneme"řekl políbil mě na čelo.

Asi po půl hodině přišli ještě Vaďim s Vendy.Vendy se ke mně rozeběhla a objala mě,až jsem nemohla dýchat."Tak jo,dobrý Vendy...taky tě ráda vidím,ale musíš mě pustit,jinak mě udusíš"zasmála jsem se."Jé promiň,jen jsem ráda,že jsi...teda jste v pořádku"řekla a v tu chvíli to bylo,jako by mě bodla do srdce.O tom,že jsem těhotná jsem jí řekla už před třemi týdny.Bez jediného slova jsem se rozbrečela.Ona poodstoupila od postele a podívala se na Honzu s Vadimem.Honza nic neříkal,jen šel ke mně,pevně mě objal a dal mi pusu do vlasů.

Asi po deseti minutách jsem se uklidnila a Vendy a Vadimovi jsem řekla,že jsme o dítě přišli.Vendy se začala omlouvat,ale hned ke mně přiskočila a pevně mě objala.Vadim chtěl tohle téma "zakecat" a tak se zeptal:"A co Sofíí,jak se těšíš na narozeniny?".Já jsem úplně zapomněla na to,že už za pár dní mi je 19."No,do tý doby,než ses teď zeptal,jsem si ani neuvědomila,že mám za pár dní narozeniny"dořekla jsem a zasmála jsem se.Hned po mě se začal smát Vadim,pak Vendy a nakonec i Honza."Tak to bude nějaká chlastačka ne?"řekl Vadima zasmál se."No třeba...když někdo příjde"zasmála jsem se.Pak jsme si ještě asi hodinu povídali a pak už museli Vadim s Vendy jít.

U mě v pokoji zůstal už jen Honza.Povídali jsme si,když v tom přišel doktor."Nesu dobré zprávy,rána se dobře hojí,takže za týden budete moct jít domů. Samozdřejmě se budete muset šetřit a minimálně měsíc se nedotknete alkoholu,nejlépe dva.Je někdo kdo by se o vás mohl starat?"zeptal se.Nestihla jsem ani odpovědět a vložil se do toho Honza"Bude u nás,my se o ní postaráme"podíval se na mě a usmál se."Výborně.Už vás nebudu rušit.Zatím nashledanou."mile se usmál a odcházel."Děkujeme"řekli jsme s Honzou sborově."Vážně u vás můžu zůstat?Nechci vám přidělávat starosti"řekla jsem potichu."Ale prosím tě,budu rád,že budeš se mnou.A mamce to vadit nebude.Ráda tě uvidí"řekl a usmál se."Děkuju"řekla jsem a dlouze jsem ho políbila.Povídali jsme si ještě dlouho a pak přišla ta nepříjemná chvíle.Honza musel domů.Dlouho jsme se loučili a naše loučení (žádné úchylárny prosím :D) jsme zavšili dlouhým polibkem.Pak Honza odešel a já šla spát.

Ahojky lidičky

Dneska další,kratší část.Doufám,že se vám moje FF líbí a byla bych ráda,kdyby jste mi psaly vaše názory a vítky do komentářů.Jinak jdu ještě těď napsat další část,protože byla tahle taková kratší.

Btw.Strašně moc vám děkuju za 540 přečtení!! Jste nejlepší :D

Vaše Barča :-D