PS.MenT

Část 12-Je to vůbec pravda?

*"Takže,1....2....3..."šátek spadl a já nemohla uvěřit svým očím.

"Překvapení" zakřičel nadšeně Honza.Já jsem nic neříkala,štěstím jsem se rozbrečela a Honzu jsem pevně objala. Přede mnou totiž sedělo malé štěňátko německého ovčáka a mělo kolem krku ovázanou fialovou stužku.Došla jsem k tomu malému chlupatému klubíčku,klekla jsem si a štěňátko hned začalo vrtět ocáskem.Honza ke mně pomalu přišel,dal mi ruku na rameno a řekl."Všechno nejlepší,zlato"."Děkuju moc Honzo,je nádherný"řekla jsem s širokým úsměvem."Je to ta"opravil mě."Jak se jmenuje?"zeptala jsem se."To je jen na tobě"usmál se.

 "Já vůbec nevím,nic mě nenapadá"prohlásila jsem asi po 5 minutách ustavičného přemýšlení."Tak co třeba Bella?"navrhl Honza."To je dokonalý jméno,přesně pro ní."usmála jsem se na něj a dala jsem mu letmou pusu na tvář.Pak jsme si ještě asi 10 minut povídali s Honzovým kamarádem,pak jsme se rozloučili a šli jsme pomalu domů.

Asi v půli cesty musel Honza vzít Bellu do náručí,protože byla ještě hodně malinká a za celý den toho měla dost.Zašmátrala jsem Honzovi v kapse u bundya vytáhla z ní klíče a začala jsem odemykat.Vstoupili jsme dovnitř a Belle jsem ručníkem otřela tlapky a Honza jí položil na zem.Já mezitím z tašky vytáhla pytlíček s granulkami pro štěňátka,které nám dal Honzův kamarád a nasypala je do misky,do podobné misky jsem nalila vodu a obě dvě misky jsem položila k velkému polštáři,který sloužil jako provizorní pelíšek.Už bylo osm hodin a tak jsem začala chystat večeři.Honzovi rodiče jeli na nějakou oslavu ke svým kamarádům a Linda spala u kamarádky,takže jsme měli celý dům pro sebe.Mezitím co jsem vařila si Honza celou tu dobu hrál s Bellou.

"Honzí,večere"zavolala jsem z kuchyně,asi po hodince vaření."Už běžím"dostalo se mi odpovědi.Naservírovanou večeři jsem položila na stůl,ke kterému už přicházel Honza.Usedli jsme,popřáli jsme si dobrou chuť a začali jsme jíst.Po chvíli jsme slyšeli škrábání malých tlapiček a za chvilku jsme uviděli Bellu,jak běží ke svému "pelíšku".Pak už bylo jen slyšet křupání granulek a jak šplíchá voda.Po večeři jsme naklidili nádobí do myčky a šli jsme se podívat na Bellu.Ležela schoulená do klubíčka a spinkala.Podívali jsme se na sebe a usmáli jsme se."Děkuju ti za všechno"řekla jsem a Honzu dlouze políbila,ten se jen usmál,vzal mě do náručí,vynesl mě do svého pokoje,vysprchovali jsme se a šli jsme spát.Zítra nás čeká perný den.

Ahojky lidičky

Dneska taková kratší kapitola,snad se vám líbí :D

Btw.Děkuju vám moc,už máme ví jak 800 přečtení!!Panebože,děkuju moc :D

Vaše Barča :-D