PS.MenT

Část 11-Moje narozeniny a nejlepší dárek

O týden později

Konečně je tu den odjezdu.Jupí!Tak teď rychle házím všechny věci do tašky,kterou mi sem z domova přinesla Vendy.Za deset minut tady má být Honza,který mě odveze k nim domů.A co se stalo za ten týden?Prakticky nic Honza za mnou každý den chodil a já už se přenesla přes to,že jsme přišli o naše malé.Teda vlastně se jedna věc stala.Táta mi volal,že se zamiloval a že s tou ženou chce zůstat bydlet v Londýně.Řekl mi,že jestli chci mám si sbalit věci a přiletět za nimi.Já jsem mu ale řekla,že nechci,že zůstanu v Pardubicích.Nevadilo mu to,jelikož mi už bylo 19(ano,včera mi bylo 19) a já jsem si tak mohla dělat co jsem chtěla.Bude mi chybět,ale nabídl mi,že kdykoli za ním můžeme i s Honzou přiletět na návštěvu.Z přemýšlení mě ale vytrhlo hlasité klepání.Dveře se otevřely a mezi nimi stál Honza.Rozeběhla jsem se a skočila jsem mu kolem krku a dlouze jsem ho políbila."No teda,takový přivítání jsem nečekal"řekl a já zčervenala.Vzal mi věci a mířili jsme k autu.

V autě

"Jsem tak strašně ráda,že už jsem z té nemocnice pryč"řekla jsem a podívala jsem se s úsměvem na Honzu."To já taky,konečně tě budu mít pořád u sebe"dořekl a uculil se."A mám pro tebe jedno velké překvapení."řekl a přitom pořád koukal před sebe na silnici."Vážně?Tak to už se nemůžu dočkat"řekla jsem a vevnitř mě sžírala nedočkavost.Konečně jsme dojeli před jejich dům.Vylezli jsme z auta,Honza mi vzal věci a mířili jsme ke vchodovým dveřím.Honza odemkl a my vešli dovnitř.Zuli jsme se,sudnali jsme si kabáty a Honza mi nesl věci k němu do pokoje."Běž do kuchyně.Je tam mamka." s úsměvem kývla a mířila jsem do kuchyně odkud se linula krásná vůně pečeného masa."Dobrý den"pozdravila jsem zdvořile a usmála jsem se."Jé ahoj Sofie,tak ráda tě vidím".řekla a silně mě objala."Tak jak ti je?A máš hlad?"ptala se ."Jo,už mi je mnohem líp a docela bych něco snědla."dořekla jsem a usmála jsem se.V tu chvíli přišel i Honza a tak jsme se všichni společně naobědvali společně s Honzy tátou a mladší sestrou Lindou.Přišlo mi,že si mě docela oblíbili,za což jsem byla nesmírně ráda.Po obědě jsme šli s Honzou nahoru do jeho pokoje.Koukali jsme na filmy, na youtube,hráli jsme dostihy a sázky a prostě jsme dělali blbosti.Najednou se Honza zarazil.Vzal z postele a šel směrem ke stolu.Otevřel šuplík a z  něj něco vytáhl.Přišel ke mně a tu věc držel za zády.Sedl si zpátky na postel a usmál se na mě."Milá Sofie,protože ti bylo včera 19 mám pro tebe dva dárky.Na ten druhý si budeš muset počkat.A tak ti přeju všechno nejlepší a čekám dalších spoustu let co budeme spolu."dořekl a ruku,kterou měl za zády přesunul před sebe a podával mi malou tmavěmodrou krabičku.Otevřela jsem jí a v ní byl nádherný stříbrný náhrdelník.Do očí se mi nahrnuly slzy."Je nádherý.Děkuju moc"objala jsem ho a potom jsem ho dlouze políbila.Náhrdelník mi připl na krk a rozhodli jsme se,že se půjdeme projít do parku.

V parku

Míříme k nějakému domu,kterého jsem si nikdy předtím ani nevšimla.Honza zazvonil a po chvíli vyšel mladý kluk.Pozdravil nejdřív Honzu a pak i mě.Honza mi řekl ať tady počkám.Zavřeli vrata a já tam asi pět minut čekala.Potom se otevřely vrátka ze kterých vyšel Honza.Zavázal mi oči a vedl mě na zahradu toho neznámého domu.Šla jsem pomalu,protže jsem měla strach,že do něčeho narazím."Neboj"řekl Honza a uchehtl se."Tak na 3 ti sundám šátek jo?"zeptal se a já kývla"takže 1....2....3..." šátek spadl a já nemohla uvěřit svým očím...

Takže ahojky lidičky (dneska už po druhý :D)

Tak vás nechám v napjětí :DCo myslíe,že tam bude?

Vaše Barča :-D