PS.MenT

Část 7-Co se to děje?Táta je zpátky?

Dny ubíhaly a blížil se ten,kdy se má táta vrátit.Za ten týden jsem se každou noc s Honzou milovali a já se ještě nikdy necítila v našem vztahu pevněji.Najednou mi začal zvonit mobil.Zvedla jsem ho a ozval se mužský hlas"Ahoj beruško","Ahoj tati,copak se děje...jsi v pořádku?"zeptala jsem se."Ano jsem,ale vyskytla se taková větší nabídka" řekl "A jaká?"zeptala jsem se překvapeně."Nabídli mi,že bych mohl na 3 měsíce pracovat v Londýně...dostanu za to hodně peněz a je to pro mě velká kariérní příležitost"řekl a v jeho hlase bylo slyšet,že z toho má radost,ale že ho to i mrzí."Aha...budeš mi strašně chybět...ale já ti bránit nebudu,když je to pro tebe tak důležité"řekla jsem radostně."Jsi skvělá...ale nebude ti tam smutno?"zeptal se starostlivě."Ne,Honza tady se mnou je"."To je dobře,je to fajn kluk...pozdravuj ho ode mně"řekl a já jsem věděla,že už mu Honza taky nějakým způsobem přirostl k srdci."Tak se měj hezky a dávej na sebe pozor"rozloučila jsem se s ním.

Po tom co se to Honza dozvěděl mi hned nabídl jestli  zase nechci přespat já u něj.Souhlasila jsem a týden jsem u něj přespávala.Jeho rodina si mě vcelku oblíbila a já si oblíbila je.Chodili jsme ven s Vendy a Vadimem a užívali si spolu.Dva měsíce byly pryč.když jsme jeden večer v lidu seděli s Honzou u televize,povídali jsme si a pak jsme šli natočit video.V něm mě Honza představil fanouškům a hráli jsme tin can challenge.Dotočili jsme a já jsem naštěstí vychytala většinu dobrých věcí...až na kočičí konzervu.Klidně jsem seděla na gauči v Honzově objetí,když v tom se mi udělalo hrozně špatně.Vytrhla jsem se Honzovi z náruče a běžela jsem do koupelny,kde jsem se vyzvracela.Pak jsem pomalu došla zase do obýváku a sedla jsem si zpátky na gauč,Honza tam ale nebyl.Za chvíli jsem slyšela kroky,které vedly z kuchyně."Jsi v pořádku?"řekl Honza a podával mi sklenici vody."Jo,už je mi líp...to bude asi z toho kočičího žrádla." řekla jsem a vzala jsem si sklenku vody.

V noci jsem zvracela ještě asi 3x.Ráno,jsme se nasnídali a Honza mi řekl:"Tohle už není normální..vezmu tě do nemocnice"rozhodl.Chvíli jsem odporovala,ale pak jsem nakonec jela.

Asi za hodinu jsme seděli v čekárně a čekali,až mě sestřička zavolá."Slečna Nová"zavolala sestřička.Pustila jsem Honzou křečovitě sevřenou ruku strachem a vešla jsem do ordinace.Byla jsem tam si 15 minut,než jsem konečně vyšla.Když jsem otevřela dveře,Honza si rychle stoupl a nervozně se na mě díval."Tak co ti je?"řekl se strachem v hlase."Řeknu ti to doma"řekla jsem a uměle jsem se na něj podívala."Proč?...co ti je?...je to vážný?"skoro strachy křičel."Neboj se,jen ti to nechci říkat tady."usmála jsem se.Došli jsme k autu a sedli si.Honza nastartoval a jel strašně rychle."Tady zastav"řekla jsem."Proč?"řekl zaraženě."Neboj a prostě zastav"řekla jsem rázně.

Když jsme dojeli před náš dům,vyskočil z auta a otevřel mi dveře.Společně jsme vešli do domu a posadili se na gauč."Tak co ti teda je"řekl nervozně."Víš,nevím jak ti to říct."...Na"podávala jsem mu balíček,který jsem před chvílí koupila.Nechápavě se na mě podíval ,ale pak si ho vzal a rozdělal ho."Co to...Pane bože"řekl,když z malého měkkého balíčku vydal modré malé bodýčko."Já...já budu táta?"zeptal se.Kývla jsem se slzami v očích a úsměvem."Já budu táta!!"zakřičel jak nejvíc dovedl.

Tak a je tady zase o něco veselejší část.

Vaše Barča :-D