Holka od koní

Sedmá kapitola

o tři týdny později.....
Dominic před týdnem raději odjel něco zařizovat pro krále. Poté, co jsem se začala více bavit s princem, tak se mi vyhýbal. Neodpovídal na moje zprávy, ani už večer nechodil k altánku. Jediné co jsem z něj měla, byly nenávistné pohledy směrem, kde byl princ a ten hlas, který neustále napomínal vojíny. Muži jsou velmi komplikovaná a zvláštní stvoření, jak jsem tak zjistila.

Philip za mnou chodil třeba i několikrát denně. Zatímco já jsem pracovala, tak on seděl ve stájích a povídal si se mnou. Nějak jsme si padli do oka. Alespoň někdo se se mnou bavil. Nechápala jsem je dva a ještě jsem nepřišla na to, co si tak hrozného udělali. Pokaždé, když přijde řeč na našeho generála, tak se Philip buď omluví, že musí někam jít, nebo ignoruje otázku a mluví o něčem úplně jiném. Jenže čím víc se snaží těmto otázkám vyhnout, tím více mě to zajímá. Zrovna před chvílí se omluvil a odešel. Je hezké, že si je tak naivní a myslí si, že na to zapomenu, jenže mě asi dostatečně nezná, jelikož já se nezapomenu zeptat, dokud nebudu znát odpověď. Prozatím jsem nad tím mávla rukou a začala se zase naplno věnovat své práci. 

**************

Odpoledne jsem měla volné, jelikož král přijal do služby další dva muže a práce nám jde od ruky. Většinou máme půlku dne volnou a já jsem za to moc ráda. Když nad tím však přemýšlím, tak ten den stejně celý strávím u koní. Každý svůj volný čas teď trávím u Lissi. Před dvěma týdny se jí narodilo hříbě. Tu noc jsme tu všichni od koní byli docela vyděšení, protože jsme to nečekali tak brzy. Ale náš nový přírůstek je zdravý a je to zlatíčko a momentálně můj největší miláček. Prakticky se tu o něj starám jenom já. Zatím ještě nemá jméno, protože se ještě neví, co s ním bude. Je čistokrevný, takže by mohl být dobrý na prodej. Doufám však, že si to král rozmyslí a nakonec nám ho tu nechá. Otec řekl, že kdyby se tak stalo, tak mi ho jako úplně prvního koně nechá na trénování, což by bylo skvělé. 
Konečně jsem došla k výběhu. Někteří koně zvedli hlavu, aby se podívali na nově příchozího a některým to zase bylo úplně jedno. Vstoupila jsem dovnitř a hledala ten maličký poklad. Hned, jak jsem ho zahlédla, jsem se musela smát. Zrovna se válel v bahně, které tu vydrželo po noční přeháňce. Jak jsem tak zjistila, velmi rád mi přidělává práci. Teď bylo ale zbytečné ho mýt, jelikož by se tam šel vyválet znova, takže jsem šla o kus dál a vylezla si na strom, odkud jsem měla výhled na většinu výběhu. Vytáhla jsem z kapsy jablko a užívala jsem si sluníčka.  

**************

Probudil mě tvrdý náraz. Jak jsem tak zjistila, tak jsem usnula na stromě. Nemohla jsem si pomoct, ale jak jsem tu tak ležela rozpláclá na zemi, tak jsem se sama sobě musela smát. Tohle přeci nedokáže každý. Ještě, že to nikdo neviděl. Asi bych to měla na talíři po zbytek svého života. Otočila jsem se na záda a rychle vstala, aby mě tu nějaký kůň nezašlápl. Rozhlédla jsem se a zjistila, že už je pozdní odpoledne. Rozešla jsem se tedy směrem ke stájím, abych si vzala malou ohlávku. Bez ní hříbě neudržím stát tak dlouho, abych ho stihla umýt. Pak jsem se tedy vrátila zpátky.  Asi nejtěžší věc na světě je to hravé hříbě v tom obrovském výběhu chytit. Dlouho jsem ta za ním běhala a prosila ho, aby konečně zpomalil. Nakonec ho to přestalo bavit a šel se napít k mámě, takže mi tak dal možnost ho chytit. Odvedla jsem si ho před stáje a tam ho přivázala k uvazišti, aby mi neutekl. Nanosila jsem si vodu do vaničky vedle uvaziště a přinesla žínku. Rozhodně se mu dnes moc nechtělo být na mě hodný, takže mě asi třikrát kousl a jednou mě i skopal. Být tohle dospělí kůň, tak mě odnáší na ošetřovnu. Byla jsem na něj i naštvaná. "Kdyby ses neválel v bahně, tak tě tu nemusím drhnout!" odsekla jsem naštvaně. Ještě jsem ho aspoň trochu vysušila. "Tímhle jsem s tebou dneska skončila." oznámila jsem mu a odvedla jsem ho do jeho boxu. Ostatní už zbytek koní zaháněli, takže jsem ho tam nechala, ať si hezky počká na maminu. 

Musela jsem po sobě ( spíš po něm) ještě uklidit, takže jsem se do toho dala. Pracovala jsem co nejrychleji jsem mohla, jelikož jsem byla celá mokrá a byla mi zima. Přeci jen už se stmívalo a bylo chladněji. Táta šel okolo, a když mě viděl, tak se začal smát. Hodila jsem po něm pohledem: Dnes ne.. a odkráčela jsem směrem k domku. Rychle jsem se oblékla a zabalila se do deky. Spát se mi ještě nechtělo, tak jsem si vzala nějakou z tátových knih a četla jsem si.

Snad se vám bude líbit. Já vím, že je to po dlouhé době a omlouvám se. Budu se snažit přidávat častěji.. Někdo nápad na jméno hříběte?? :D Nahoře fotka, jak si ho představuju ;)