Holka od koní

Osmnáctá kapitola

„Víš, chlapče, bylo to snazší, kdybys chvilku stál," už poněkolikáté jsem uklidňovala hříbě. Přísahám, že jsem ještě neviděla koně s větší averzí na vodu. Tolik mi chyběla ta práce a hned mi ji tahle malá herečka musí znepříjemňovat.

Konečně jsem ho nějak dala do pořádku a odvedla ho do boxu. Posléze jsem popadla vidle a začala kydat ostatní, co vevnitř ještě nebyli. „Hej, Kate!"
„Ano?" vykoukla jsem z boxu. Bryan stál opodál. „Nevidělas Jacka?"
„Kterého myslíš?"
„Tvého otce," zasmál se. „Myslím, že by měl být u výběhu."
„Děkuju," přikývl a odešel. Pokrčila jsem nad tím rameny a dala se opět do práce. Měla jsem svůj den. Dnes mi to šlo i rychle. Ještě jsem doplnila vodu a seno a šla se podívat do královských stájí. Jak se dalo očekávat, Jack zde nebyl. Už jen čekám na to, až mi oznámí, že jde také do armády. Jakmile se mu přidělí jiné stáje než u kasáren, tak práci v zásadě neudělá. Abych mu úplně nekřivdila, tak jsem zjistila, že vykydal. Alespoň něco. Pečlivě jsem to dodělala a vydala se za ním. „Nemůžeš všechno nechat rozdělané. Kdyby to viděl otec, tak máš pořádný průšvih."
„Stejně jsi teď dlouho nic nedělala. Neuškodilo ti to. Vlastně jsem ti prokázal laskavost."
„No jo. Kde bych bez tebe byla?" protočila jsem oči. Sedla jsem si k němu a chvilku sledovala vojáky. Byla tam teď k večeru už jen malá skupinka těch lepších. Po jednom bojovali s generálem, aby zjistili, kde ještě dělají chyby. Nemyslím si, že ho někdy porazí, ale každý o tom sní.

Ano, všimli jste si správně. Dominic se vrátil do své funkce. Vojáci, kteří hlídali před komnatami Philipa, se přiznali, že je poplatil. Královská rodina po tomhle maléru ihned odjela, takže už je tu tři dny klid a Dominicovi se všichni veřejně omluvili. Hned potom je ale vyloučil. Takže teď zase trénuje jak divý a zakládá si na autoritě snad ještě více. Dává všem pořádně do těla, aby byli připravení na to, co je čeká venku. Mě osobně přijde, že je na ně moc přísný, ale to je nespíš v jeho popisu práce.

„Chtěl bych bojovat jako on," pronesl zasněně už poněkolikáté Jack vedle mě. „Nikdo neumí bojovat jako on. Proto je to generál, Jacku."
„Ale stejně," vzdychl. Je horší než já před desíti lety. Já chtěla pro změnu umět jezdit jako můj otec. Třeba se mu to také jednou splní. I když. Jak se tak koukám na ten souboj, tak asi spíš ne.

**************

Sledovala jsem v trávě jednu z nejjasnějších hvězd. Před několika týdny mi Dominic řekl, že až ji uvidí na cestách, vzpomene si na mě. Prý tahle vypráví o našem altánu.

Užívala jsem si teplé večery. Má mysl se vyjasnila. Philip je pryč. Generál je stále generál. Opět můžu pracovat, jelikož je ruka zdravá. Myslím, že mi nic nechybí. Předevčírem jsme si s tátou vyjeli. Podnikli jsme spolu skoro celodenní výlet. A já se tam opět našla. Opět jsem se zamilovala do svého života a své práce a uvědomila jsem si, že je to tak nejlepší. Seděla jsem na statném koni a vítr mi v rychlosti cuchal vlasy. To jsem byla já. Hříbě mi za tu dobu vyrostlo a bylo drzejší a drzejší. Domluvila jsem se s otcem a začnu ho trochu rovnat do latě. Bude to vychovaný chlapec. Představuju si ho jako Coco. Byla to úžasná klisna. Vždycky věděla, co se od ní žádá. Velmi chytrá a ta nejšikovnější, co jsem kdy poznala. Můj otec s ní pracoval už od jejího narození a já byla každý den u toho. Proto se chci snažit z něj udělat také šikulu. Není sice tak klidné povahy, jako byla Coco, ale zase má jiné dobré vlastnosti. Je nebojácný a zvědaví, takže toho chci nějak využít. „Myslel jsem si, že vás zde najdu," ozval se za mnou známí hlas. Přímo jsem nadskočila, jak mě vytrhl z myšlenek. Takhle večer jsem neměla radost, když se za mnou někdo plížil. „Dobrý večer, Lucasi. Vy jste mne ale vylekal."
„Omlouvám se. To jsem v plánu neměl."
„Nevadí. Přisednete si?"
„Rád," pousmál se a posadil se na trávu vedle mě. „Vypadáte unaveně. Perný den?"
„Ano to jistě. Myslím, že jste dnes mohla vidět, že nám ten náš generál vůbec neusnadňuje život."
„To tedy ne," rozesmála jsem se. Lehl si do trávy a vzdychl. „Chodíváte sem často, že?"
„Mám to tu ráda. Je tu klid a nikdy tu nikdo není. Pokud sem nezabloudí jeden z vojáků ovšem."
„Kolik už jich zabloudilo?"
„Jste druhý."
„Když už se o tom bavíme. Něco pro vás mám," opět se posadil a vytáhl z kapsy obálku. „Dopis?"
„Ano. Dom chtěl, abych vám ho předal. Ale máte si ho přečíst, až tu nebudu."
„Rozkaz," opět jsem se zasmála a položila dopis vedle sebe. Za těch pár dní jsme se s Lucasem spřátelili a já poznala, tedy doufám v to, že je to dobrý člověk. Chvilku si se mnou ještě povídal, ale po chvilce se omluvil a odešel spát. Neměla jsem mu to za zlé. Někoho nemusí bavit ponocovat pod nočním nebem. Chtěla jsem svou zvědavost držet na uzdě, bohužel se mi to však nepovedlo. Otevřela jsem obálku a vyndala list papíru v ní. Musím říct, že měl velmi úhledné písmo. Od doby, co ho pustili, se mi vyhýbal. Tímhle jsem ovšem svou uraženost pustila z hlavy.

Drahá Katarino,
mrzí mne, že se vám teď vyhýbám. Myslím, že ještě nejsem připraven čelit vašim krásným očím. Měla jste pravdu. Jsem generál a musel jsem se zase dostat zpátky do této obtížné role. Riskuji sice, že půjdete kolem a řeknete si, jak jsem krutý, ale toto riziko musím podstoupit. Věřím tomu, že se podíváte na nebe a budete vědět, jak se věci doopravdy mají. Možná si říkáte, že je nefér, že se od vás straním, ale mohu vás ujistit, že vím všechno. Vím o vaší ruce. Jsem velice rád, že jste opět v pořádku. Jde vidět, že jste zase šťastná a děláte, co vás baví. Sleduji každý váš úsměv. Je den ode dne jasnější a já vám děkuji za ten dnešní. Sice nebyl adresován mě, ale viděl jsem ho a zahřál mne. Slibuji, že se brzy setkáme. Prozatím se snažte zůstat bez úrazů.

Váš Dominic

Poté, co jsem dopis přečetla, jsem si ho přiložila k hrudi. Tohle byla stránka generála, kterou smělo poznat jen velmi málo osob. A já byla jedna z nich.

Je tu další kapitola, tak snad se vám bude líbit. Nevím, jestli do pátku stihnu ještě jednu než odjedu. Za případné chyby a překliky se omlouvám. Děkuji za čtení.. Už skoro 800.. Moc si toho vážím... :*