Holka od koní

Osmá kapitola

"Nechceš tu pomoct, Kate?"
"Ne děkuji. Už mi zbývají jen dva boxy. Neříkej, že ty už to máš!"
"O tom nepochybuj." rozesmál se. "To si děláš legraci! Mám o tři boxy méně než ty a zase to máš dříve?"
"Jako vždycky. Prostě jsem lepší. Kydám lépe než ty a to jsem tu jen chvíli."
"Jsem si jistá, že to odbýváš, Jacku." rozesmála jsem se také. "Víš co, máš pravdu. Tamhle máš další vidle a dva protější ještě nejsou, tak můžeš začít. Já se půjdu zatím napít, ty náfuko."
"Jak si přejete, slečno Katarino." uklonil se a opravdu si šel vzít vidle, jak jsem mu řekla. Protočila jsem nad ním očima a odešla jsem. V domě jsem se akorát srazila s tátou. Od včerejšího večera jsem ho neviděla. Ráno vstal časně. "Copak tu děláš, zlato?"
"Měla jsem žízeň. Jack říkal, že to za mě zatím vezme."
"Je to dobrý kluk. A je velmi pracovitý a šikovný. Jsem rád, že ho král vzal do služby."
"Ano to je. Rozumím si s ním."
"To je dobře. Konečně tu budeš někoho mít. A co hříbě?"
"Dnes jsem je pouštěla ven. Zase mě kousl! Je to hrozný rošťák. Už se král rozhodl, jestli ho prodá?"
"Přiklání se k tomu ho prodat, ale ještě neví, jestli se mu tu třeba nebude hodit. Moc se k němu citově nevaž."
"Když on je tak krásný, tati. Kdybys ho viděl, jak rád si se mnou hraje, když přijdu do výběhu." řekla jsem smutně. Opravdu jsem to hříbátko měla moc ráda. I když mě umělo mistrovsky rychle vytočit. "Já to chápu, Kate. Každé hříbátko je krásné a svým způsobem výjimečné. Nechci tě pak vidět smutnou, pokud si ho někdo odveze." pronesl starostlivě a přitáhl si mě do objetí. "Neboj se, tati. Pokud si ho odvezou, tak to budu brát dobře." zamumlala jsem mu do ramene. "No a teď rychle do práce. Až budete mít s Jackem hotovo, tak si vezměte hrábě do rukou a běžte převracet seno na hořejší louku. Už tam nejspíš pár lidí bude."
"Dobře. Jen ještě doplním koním vodu, a pak hned přijdu." slíbila jsem a zase jsem odešla. 

**************

Jack právě přivezl prázdné kolečko. "To piješ tak dlouho?" zeptal se s úsměvem. "Ne, nejsem ty. Potkala jsem tátu. Prý až to tu doděláme, tak máme vzít hrábě a jít převracet seno na tu louku, co je nahoře."
"A to budeme dělat až do oběda?"
"Jsem si jistá, že to budeme dělat až do večera, jelikož je obrovská. Sekali jsme to, když jste tu ještě nebyli a zabralo nám to čtyři odpoledne."
"No to snad ne." zoufale se složil k zemi a sepjal ruce. Nemohla jsem se udržet a začala jsem se mu smát. "Co jsem udělal tak špatného? Musím celý den převracet seno na místě,  kde není jediný stín a ještě k tomu s dívkou, co se vyžívá v cizí bolesti. Já mám smutný život. A to teprve začal." snažil se, aby to znělo, jakože pláče. 

Mezitím co se povaloval, jsem doplnila vodu, a pak jsme se vydali na onu osudnou louku. Měl pravdu. Opět tu nebyl žádný stín a dneska bylo opravdu velké teplo. Bylo nás tu zatím jen deset. Všichni muži měli sundané košile pohozené na kraji louky. Opět tu byl jeden z momentů mého života, kdy jsem si přála být opačného pohlaví. Asi by se všichni divili, kdybych se teď svlékla, protože je mi prostě horko a začala pracovat polonahá. Zvlášť, když většina těch, co tu se mnou je od malička dbá na to, abych se i jako holka od koní chovala jako dáma. "Čemu se tady culíš? To se ti tak moc líbím?" Jack si začal rukama pročesávat vlasy. "To se neboj. Nehrozí to."
"Teď si mě urazila."
"Hele děcka. Rád bych to měl ještě dneska dodělané, tak se do toho pusťte." napomenul nás Rick. Oba jsme jen sklopili hlavu a zamumlali něco ve smyslu omluvy a už se opravdu pustili do práce. 

******************

Jak jsem předpokládala, tak jsme pokračovali i odpoledne. Tentokrát už jsme byli v plném složení, takže to bylo alespoň o trochu rychlejší. Každý jsme museli začít z jiné strany, takže jsme ani neměli moc příležitosti si u toho povídat. Křičet přes celou tu velikánskou louku by bylo pro hlasivky opravdu vyčerpávající vzhledem k tomu, jak dlouho už tu jsme. Nezbylo mi nic, než jen si tiše pobrukovat různé melodie, které jsem si vždy pamatovala z plesů, které se v zámku konaly. Sice na něj jako služebnictvo nemůžeme, ale obvykle jde hudba slyšet až ven, takže si sednu do zahrady a tiše naslouchám. Nikdy jsem na sobě neměla ani obyčejné šaty pro služebné. A pak když jsem někdy zahlédla ty krásné šaty, co na sobě měly všechny urozené dámy, které sem zavítaly. Snila jsem o tom, abych si mohla alespoň jednou  životě obléknout podobné. Jenže já bych na něco takového musela šetřit celý svůj život. "Au!" slyšela jsem za sebou v jeden moment a v ten druhý jsem ležela na zemi. "Nad čím přemýšlíš? Dávej pozor, děvče, nebo nás tu všecky zmrzačíš!"
"Omlouvám se, Bille."
"Běž si na druhou stranu."
"Ano." zvedla jsem se a vydala se tam, kam mi řekl. Cestou jsem ze sebe sundavala seno, které mi zůstalo na šatech a hlavně ve vlasech. "Ukaž, pomůžu ti." mrkl na mě Jack a začal mi seno opatrně vymotávat z vlasů. "Děkuji."
"Musíme si pomáhat ne? Aspoň myslím, že takhle jsi mi to řekla první den, kdy se mi také moc nedařilo."
"Máš pravdu. Řekla jsem to přesně takhle, i když jsem si nebyla jistá, jestli vůbec posloucháš." uchechtla jsem se. "Už jsem tě někdy neposlouchal?" zeptal se dotčeně. "No, popravdě řečeno...."
"Jasně, to chápu. Nevzpomínáš si, protože se to nestalo. Radši se vrátím na své místo a budu si hledět svého. Ty už do nikoho nebourej." mrkl na mě a zmizel.    

Už někdo dostal nápad na jméno pro hříbě?? Klidně mi můžete do zpráv napsat i jiné jméno a třeba popsat, jak si koně představujete. Ještě jich nemám celkem dost a nemám doplněné ty pro královskou rodinu. Takže kdyby jste chtěli přispět do tohoto příběhu, určitě budu ráda ;)..
Snad se bude další kapitola líbit. Vím, že je tak nějak volnější a o ničem, ale to se spraví.. :D