Holka od koní

Jedenáctá kapitola

Všichni začali propadat panice. Teprve před chvilkou se začalo rozednívat a už hlásili poplach. Myslela jsem, že jde jen o cvičení, ale když jsem vyběhla z domu, tak mě pohled na dění přede mnou vyvedlo z omylu. Zaútočili na nás. Lidé, kteří zradili krále a byli za to vyhnáni, se opět rozhodli zaútočit. Jenže to nebyla malá skupinka jako vždy. Bylo jich tu mraky. Nevyznala jsem se ani v tom, který voják patří k nám, a který je proti. Popadla jsem meč, který měl vedle sebe jeden mrtvý voják, a pustila se za svým otcem. Viděla jsem ho, jak s jedním bojuje. Hned, jak ho zneškodnil, pustil se do dalšího. Dostala jsem se mezi ně a ihned se naskytl muž, který se mnou zkřížil meč. Nebyl jako Jack, což bylo pro mě velmi nepříjemné zjištění. Byl velmi hbitý a zkušený. Jeho meč letmo přejel po mé noze a já sykla bolestí. Najednou ho zezadu někdo zneškodnil. K mému příjemnému zjištění to byl Bill. Kývla jsem na něj, a tím mu vlastně poděkovala. Ani jsem se nestihla vzpamatovat a byl tu další. Byla jsem nucena mu neustále ustupovat. Nezvládala jsem moc dobře boj s těmito vycvičenými muži. Nakonec jsem se vzchopila a muž se s mým mečem v hrudi odporoučel k zemi. Bylo to poprvé, co jsem něco takového udělala. Až teprve teď mi došlo, že tohle není hra ani trénink s tátou, tohle je opravdu boj na život a na smrt. Ztuhla mi krev v žilách. Věděla jsem, že to může přijít, ale nečekala jsem, že se to opravdu stane. Snažila jsem se bojovat, ale rychle mi ubývalo sil. Většinou jsem se jen chvíli bránila a pak mého protivníka jeden z vojáků poblíž zabil. Bylo to velmi dlouhé a na vojácích jsem poznala, že se teprve rozehřívají, což mě vyvedlo z míry. Viděla jsem, že vyhráváme. Nepřátel už zbylo jen pár. Nedávala jsem už tolik pozor, když na mě jeden zaútočil. Nestihla jsem ani pozvednout meč a ucítila jsem ostrou bolest v boku. Zavyla jsem bolestí a snažila se krýt. Snažila jsem se nemyslet na bolest, která paralyzovala celé mé tělo. Ale nic z toho mi prostě nešlo. Ucítila jsem další škrábanec na ruce. Už jsem opravdu nemohla a pod tíhou meče svého protivníka, jsem se sesunula na kolena. Čekala jsem na poslední a smrtící ránu, ale meč zařinčel, jak mu v tom zabránil jiný. Náhle jsem slyšela, jak se můj protivník za doprovodu divných bolestných skřeků kácel k zemi. Všude okolo už byl klid, takže jsem usoudila, že boj skončil. Pohlédl jsem na svého zachránce. „Dominicu," vydechla jsem úlevou. „Jsem tak rád, že žiješ. Panebože, ty krvácíš!"
„To nic není."
„Ale ano. Je tu spousta krve. Zavolejte někoho na pomoc!" vykřikl. „Je v pořádku?" zavolal starostlivě můj otec a běžel k nám. „Proboha, Kattie!"
„Odnesu ji do paláce na ošetřovnu. Bude to potřebovat vyčistit a zašít," pronesl klidným hlasem Dominic a vzal mě do náruče. „Au!" vykřikla jsem, jakmile se mnou pohnul. Tělem mi projela ještě větší bolest. „Omlouvám se, ale vydrž to. Bude dobře. Za chvilku bude dobře," šeptal neustále. Vlastně po mě chtěl, abych s ním mluvila celou cestu. Říkal, že nesmím ztratit vědomí, protože neví, jak moc jsem zraněná. „Neusínej!"
„Jenže já nedokážu mít otevřené oči."
„Musíš!" Zoufale mne prosil, a neustále na mě mluvil. Slyšela jsem další hlasy. „Už jsem tolik nevnímala. Jako kdyby mluvili odněkud z dálky. „Holka nešťastná! To jste ji nechali bojovat? Co jste to za muže? Musím ji pořádně prohlédnout a ta rána se mus.....""

***********

Hned co jsem otevřela oči, mě do nich praštilo ostré světlo. Rychle jsem je zase zavřela. Cítila jsem se jako přejetá kočárem. Pohla jsem se a tělem mi projela ostrá bolest pocházející od boku. Vybavilo se mi, co se vlastně stalo. „Haló," pronesla jsem do ticha. „No ty jsi všem dala. Dojděte někdo pro generála, že už se vzbudila."
„Kde jsem?" zeptala jsem se opatrně a otevřela jsem oči. Nade mnou stála mile vypadající starší žena. „Na ošetřovně. Pamatuješ si, co se včera stalo?"
„Včera? Jak dlouho jsem spala?"
„Dost na to, abys všechny k smrti vyděsila. Spala jsi více než den."
„Panebože, ale já mám ještě práci!" začala jsem panikařit a snažila jsem se zvednout. Velmi se mi zamotala hlava a o bolestech ani nemluvím. Žena ihned zareagovala a posadila mne. „O tom ani nepřemýšlej. Ztratila jsi moc krve. Teď nějakou dobu nebudeš pracovat. Máš zašívaný bok a nesmíš se moc namáhat. Práci holt udělá někdo jiný. Je jich tam dost a navíc.."
„Už je vzhůru?" Dominic rozrazil dveře. „Ano jsem."
„Díky bohu. Mám ji odvést do postele?" otočil se na ženu, jako kdybych tam vůbec nebyla. „Ano to bys měl."
„Jenže já nechci zase do postele," protestovala jsem. Ne, že by na mé názory brali ohledy. „No možná, že by jí prospěla procházka na čerstvém vzduchu, ale nehneš se od ní, Dome! Pořád se jí nejspíš bude motat hlava. Nesmíte ji nikdo nechat bez dozoru."
„Spolehni se. Děkuji, Anne," usmál se na ni a přišel blíže ke mně. Anne vyšla z místnosti. Natáhl ke mně ruku a já se opatrně zvedla. Měla pravdu, neustále se mi motala hlava. Při každém pohybu. Nabídl mi rámě a já se do něj s úsměvem zavěsila. „Jak se cítíš?" promluvil konečně, když jsme vyšli z paláce. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a nastavila tvář slunečním paprskům. „Mnohem lépe než po probuzení."
„Proč ses tam přimíchala? Bojovala jsi opravdu slušně, co jsem tak letmo zpozoroval, ale být jich tam víc než tahle malá skupinka, tak bys to nepřežila."
„Malá skupinka? Bylo jich tu mraky. Viděla jsem, jak všichni bojují, tak jsem šla také."
„Ano tohle byla malá skupinka. Taky jsme je zničili jako nic. Některým se podařilo utéct, ale to nevadí. Jsem rád, že se ti nic nestalo. Cítil jsem se hrozně, když jsem tě tam viděl ležet celou od krve a ten slizoun se natahoval, že tě dorazí. Neodpustil bych si to. Ale ze všech těch, co se k tobě snažili dostat, jsem byl první," narovnal se se spokojeným výrazem. Jen jsem nad tím protočila očima, ale na tváři mi hrál děkovný úsměv. Stoupla jsem si před něj, na což rychle zastavil a pohladila jsem ho po tváři. Na druhou jsem ho jemně políbila se slovy: „Děkuji vám."  

To koukáte co?? Přesně obden, jak jsem slíbila! Dnes je to bez koníků, ale trochu akce.. Snad se bude líbit.. Určitě budu ráda za názory.. Mimochodem hříbě ještě nemá jméno, takže se stále můžete chlubit svými nápady pro toho rošťáka..