3AM by Phoenix

PROLOGUE

Dianna

Posunula jsem se. Otočila nalevo, otočila napravo, cítila jsem se tak nepohodlě. Připadalo mi, jako by vedle mě někdo byl. 

Prostě jsem nemohla zase usnout. Nechala jsem oči otevřené. V koutku oka jsem viděla u okna siluetu.

Mykla jsem hlavou k oknu a nikoho neviděla. 

Strašidelné. 

Promnula jsem si oči a podívala se na hodiny. 

3 ráno

Fuj, sakra.

Zasténala jsem a zavřela oči, chtěla jsem usnout. Jen jsem nemohla. 

Náhle na mě foukl studený vánek. Otevřela jsem oči, začínalo mě to strašit. 

Podívala jsem se na okno. 

Bylo sakra otevřené.

Postavila jsem se a šla ho zavřít, ale když jsem ho chtěla zavřít, myslela jsem si, že slyším něčí šepot do mého ucha. 

"Ahoj zlatíčko." 

Pomalu jsem se otočila a nikoho neviděla. Přešla jsem na druhou stranu pokoje a stále nikoho neviděla. Přešla jsem zpět k oknu

Které bylo tentokrát zavřené. Neuvědomuji si, že by bylo zavřené a nezavírala jsem ho po tom, co jsem ho viděla otevřené. To je strašidelné...opravdu strašidelné. 

Ale byl to...člověk? Byl venku. Ale něco upoutalo můj zrak. Byl to papírek nalepený na mém okením skle. 

Přešla jsem tam a vzala ho. 

Moc si neulevuj, možná jsem venku...možná jsem někde ve tvém pokoji ;) Vyspi se hezky. xox -?

 Byla jsem zděšena. Běžela jsem do ložnice mých rodičů. Je mi 17 a jsem sakra vystrašená. 

Mí rodiče nebyli doma. 

Běžela jsem do pokoje mého bratra a do pokoje mé sestry. 

Také nebyli doma. 

Běžela jsem zpět do mého pokoje a lehla si na postel. Pokrývku jsem si přetáhla přes hlavu. Pocítila jsem vedle sebe něčí přítomnost, ležící na posteli. 

"Spi sladce, zlatíčko"  

Slyšela jsem šepot. 

Zavřela jsem oči a předstírala, že spím

"ale vím, že jsi vzhůru."

Ďábelsky se zasmál. 

Tiše jsem zalapala po dechu a pokračovala v předstírání toho, že spím. 

Nemohla jsem spát. 

Všechno co jsem slyšela bylo jeho pobrukování. 

Předem vás upozorňuju, že je to hodně o psychice, takže.. jestli s tím máte problémy, moc bych vám nedoporučovala číst:)