f.o.u.r

1.7K 121 10
                                    

Dianna 

Chodila jsem po pokoji, mezitím, co se Logan snažil přijít na to, jak se ten záhadný chlap dostal dovnitř. Vkradl se do domu, zdeformoval můj pokoj a ta váza tady nebyla.

Za poslední 3 dny, Logan a já jsme se střídali v spaní. Když jsem spala, byl vzhůru, když spal, já byla vzhůru.

Takže…

„Logane, usnul jsi, když jsem spala?“ Zeptala jsem se a podívala se na něj. Zakousl se do rtu a podíval se dolů.

„Promiň.“ Odpověděl. Skryla jsem si tvář do dlaní.

„Logane, proč jsi mi to neřekl dřív? Nezajímá mě, že jsi teď vzhůru. Chodila jsem po pokoji a pokoušela se přijít na to, jak ten debil dostal tu vázu do mého pokoje!“ Ze zlosti jsem vykřikla.

Podíval se dolů a postavil se.

„Prostě jsem usnul, dobře!? Jaký s tím máš sakra problém?!“ Zakřičel nazpět.

„Právě teď? Právě teď jsi můj problém ty! Přestaň mi přidávat problémy, Logane. Teď bys tady neměl být.“ Chytla jsem se za spánky.

Podívala jsem se ven z okna a viděla černého range rovera, který byl zaparkovaný na druhé straně ulice, ale já se o to nezajímala.

„Oh, takže já jsem tvůj problém? Jsem bezcenný? Zbytečný? Fajn! Možná by sis měla najít jiného nejlepšího kamaráda!“ Zakřičel předtím, než vyběhl z tomu.

Pak jsem si uvědomila, co jsem udělala. Pohádala jsem se se svým nejlepším kamarádem, jediným člověkem, kterému bych kromě mé mámy mohla věřit. Zasténala jsem a bouchla se předtím, než jsem běžela, abych ho zastavila.

Ale to co se stalo se stalo v mrknutím okem.

Přebíhal ulici, nadával, nevšiml si range rovera, který do něj chtěl vrazit….pak do něj naboural.

Běžela jsem k němu a slzy opustily mé oči. Jeho tělo jsem si dala do klína.

„Pomoc! Prosím! Kdokoliv!“ Křičela jsem z plných plic.

Krvácel.

„Já já- miluju t..ě D-Dian…no.“ Promluvil a ta slova mě rozdrtila srdce na dvě poloviny.

Pomalu zavřel oči.

V ten moment, kdy přišla má matka.

„Mami! ZAVOLEJ 911!“ Zakřičela jsem na ni. Přikývla a pospíchala do domu.

Přiložila jsem ucho k Loganovu hrudníku. Stále jsem slyšela tlukot jeho srdce, ale každou sekundou byl pomalejší a pomalejší.

„Neumírej, Logane! Prosím! Omlouvám se! Taky tě miluju!“ Objala jsem ho.

Potom přijela sanita. Mé vidění bylo od breku rozmazané. Podívala jsem se nalevo a viděla toho range rovera, který se skrýval za velkým stromem na silnici.

Tohle nebyla nehoda, byl to záměr.

 o.O 

3AM by PhoenixKde žijí příběhy. Začni objevovat