3AM by Phoenix

e.i.g.h.t

Dianna

Pomalu jsem otevřela oči a viděla, že jsem v tmavé místnosti. Je tohle můj pokoj? Nevypadá to tak.

Vzpomínky z minulého večera se vrátily. Bolela mě hlava. Jsem unesena?

Dveře se hned otevřely malý paprsek světla se tu objevil a já si přikryla tvář, kvůli čemuž mě hlava bolela ještě víc.

„Jak se má mé zlatočiko?“ Promluvil ten chlap z minulé noci. Stále jsem nemohla vidět jeho zasranou tvář. Víte proč? Protože za ním svítilo světlo.

„Kdo jsi?“ Zeptala jsem se a tím sebrala všechnu svou kuráž. Říkají, že jí mám používat pro své dobro. I tak, nevidím v tom pointu.

Buď tě vystraší, nebo ne.

Jsou to kriminálníci a kriminálníci jako on? Mám pocit, že ho nic nezastraší a nesnáším to.

Ale vím, že brzy si na to zvyknu, protože až tak moc strašidelný narozdíl od pekla není.

Přála jsem si, aby tady byl Logan, ten by mě určitě zachránil. Podívala jsem se dolů a posmrkla. Je to má chyba. Kdybych na něj nekřičela. Ale ten bastard ho nezabil, pravděpodobně je stále naživu.

Bastardovi boty mi byli blíž a klekl si ke mně do samé výšky.

„Brečela si kvůli mě?“ Sarkasticky zavrněl. Odplivla jsem si a doletělo to na jeho ruku.

„Ne. Brečela jsem kvůli svému nejlepšímu kamarádovi.“ Vyštěkla jsem. Podíval se na mě a poté na plyvanec. Ušklíbl se, přiblížil se blíže k mé ruce a olízl plyvanec na jeho ruce.

Tak to je opravdu hrůzné. Olízl si můj plyvanec z jeho ruky.

„Chutné.“ Ďábelsky se zasmál. „ale jestli to uděláš znovu…“ Vzal mou čelist, což bolelo.

„Tak dostaneš trest.“ Zavrčel, hodil mě na zem a má ramena zabolela.

Děsí mě, ale pokouším se to neukazovat. I tak, nevím jak dlouho to budu schopna skrývat.

„Kolik je?“ Zeptala jsem se když odcházel.

„Čas na to, aby ses připravila na další show.“ Viděla jsem jeho úsměv, ale neviděla jeho tvář. Proč ji stále skrývá? Vím, že tad budu dlouho, tak jaká je pointa skrývání?

Ale zajímá mě co myslel tou ‚show‘? Tiše jsem se modlila k Bohu, aby to nebyla špatná show.

-----

Seděla jsem v koutě jako pytel. Bylo tu málo světla, protože tu bylo malé okno. Ale nemohla jsem na něj dosáhnout a věděla, že bych se ani neprotáhla.

Poté se otevřely dveře. Ten neznámý tam stál.

„Zlatíčko, je čas na show.“ Zabručel a zamkl dveře. Je show myšlený sex!? Ne, prosím.

„Jaká how?“ Zeptala jsem se a chtěla se ujistit, že to není to co si myslím.

Prosím, ať to není sex.

„Sex.“ Zlomyslně se ušklíbl, přešel ke mně blíže a světlo zasáhlo do jeho tváře, ale viděla jsem ho jen na sekundu. Jediná věc, kterou jsem viděla byly jeho vlasy.

Záda jsem natiskla na zeď.

„Ne, prosím, ne.“ Ukázala jsem trochu strachu.

„Je má holčička panna?“ Opět zavrněl. Tentokrát jsem neodpověděla.

Uhodil mě a přitiskl mě ke zdi.

„Kurva, odpověz mi když se tě ptám!“ Křičel mi do tváře. Rychle jsem ze všeho strachu odpověděla.