3AM by Phoenix

f.i.v.e

Neznámý

Nad jejich bolestí jsem se ušklíbl. Logan bude brzy pryč a Dianna bude jenom moje. Čekal jsem na to dost dlouho. Příliš dlouho na to, abych se udržel.

Jejich brek, jejich křik mě obveselovali.

Jsem kriminálník, s ničím se neseru. I když to Diannu bolí. Možná vypadám posedle, nezajímám se, ale nemám soucit, nikdy jsem neměla a nikdy mít nebudu.

Toužím po ní už od střední školy. Byl jsem divné dítě a ona byla krásna atraktivní holka, kterou jsem měl rád. Ale odstrkovali mě pryč. Hledám pomstu.

Zabít tisíce nevinných lidí.

Soucit? Ano, neukazuju soucit, protože soucit nemám. Jsem horší než ďábel a snažím se tak i vypadat.

Vycouval jsem svým range roverem a jel ke mně domů. Nejdřív jsem jí nechtěl zadržet. Ale brzy budu muset. Jen počkej, Dianno.

Budeš se mnou v mrknutí oka.

Dianna

Všechno opět začalo být znovu rozmazané. Řekla jsem své matce, že se chci jít podívat na Logana, ale nenechala mě. Jen mi řekla, že do jeho pokoje jít nemůžu.

Jeho stav je kritický. Smrtelný.

Přísahám, že až uvidím toho nemocného bastarda, udělám ty samé věci, kterým ublížil Loganovi. Je to zkurvysyn.

„Mami, prosím.“ Prosila jsem jí s pláčem. Podívala se na mě.

„Dobře, ale ne na moc dlouho.“ Pokroutila hlavou. Přikývla jsem, doktor mě oblékl do divného oblečení a nasadil mi čepici (ta vypadala jako do vody).

Vstoupila jsem do pokoje a viděla Logana se zavřenýma očima.  

Za ním byl srdeční přístroj. Stále je naživu. Díky Pane.

Jeho tvář byla bez výrazu, ale stále nádherná. Souhlastím s tím, že můj nejlepší kamarád je nádherný a měla jsem na něj tento malý názor od momentu, kdy jsme se potkali.

Myslím tím jen trochu.

Ale nevím co myslel tím, ‘Miluju tě‘ předtím, než omdlel.

A pak někdo zaklepal na dveře.

„Musíme jít, Dianno.“ Ten kdo mluvila byla má matka za mými zády.

„Jen minutku.“ Řekla jsem. Políbila jsem ho na čelo a zašeptala

„Taky tě miluju, Logane, prosím vzchop se a zůstaň silný.“ Políbila jsem ho na tvář a vyšla ven.

Vyšla jsem z nemocnice a pak mě máma odvezla domů. Má máma jela nakoupit, ale já jí řekla, že chci domů. Když byla pryč, posadila jsem se na verandu.

Všimla jsem si postavy za stromem. Ani sekundu jsem nepřemýšlela a chtěla jít dovnitř, chytla jsem za kliku. Ale neotevřela jsem dveře.

Hýbala jsem s ní a ta postava byla blíže a blíže.

Vevnitř jsem křičela, ale navenek to neukazovala.

Konečně jsem vešla dovnitř asi když byl ode mě pár kroků.

Okamžitě jsem se zamkla.

Ať je to kdokoliv…je to debil.

Konečně jsme se dočkali i pohledu neznámého:)