3AM by Phoenix

s.i.x

Dianna

Vyšla jsem po schodech a nikoho neviděla. Kde je můj bratr a sestra? Táta je na výletě, vím to, ale proč by mě nechávali samotnou.

Zasténala jsem a vytočila bratrovo číslo. Zvonilo to a poté to zval.

„Halo?!“ Zakřičel. Je na párty. Protočila jsem očima a položila mu to. Rozhodla jsem se nejít s mou matkou, protože jsem si myslela, že budu s mým bratrem v bezpečí.

Teď nemůžu jít ven, protože je u našeho domu nějaký pomatenec a touží po tom mi zničit život. Vytočila jsem číslo mé sestry.

„Halo?“ Zasmála se.

„Olivio! Kde jsi?“ Zeptala jsem se. Povzdychla si.

„Máma mi do dovolila, dobře? Jsem u své kamarádky.“ Řekla a položila mi to. Někdy dokáže být totální mrcha a to mě nutí jí někdy uhodit.

Jsem smutná, naštvaná a depresivní. Cítila jsem se tady tak, jak jsem nechtěla. Užíralo mě to a nebylo od toho cesty zpět. Povzdychla jsem si a přešla si rukou přes vlasy.

Potřebuju do sprchy

Dovlekla jsem se ke svému šatníku, vzala si tepláky, mikinu a tílko. Vzala jsem si ručník a svlékla se než vešla do sprchy.

Otočila jsem se a pocítila jak teplá voda narazila do mé pokožky. Potřebuju udělat věci, které by vyřešily můj problém. Utřela jsem se a oblékla se.

Vyšla jsem a mrskla sebou na postel. Chtěla jsem  zavolat Loganovi, ale vzpomněla jsem si na to, že je v nemocnici. Povzdychla jsem si a vzala mobil.

Nechtěla jsem být sama. Ne.

Hned po tom jsem slyšela jak se otevřely vchodové dveře. Nebyla jsem si jistá jestli je to máma, tak jsem to nekontrolovala. Zamkla jsem dveře. Mám tří západový zámek a teď mi to je konečně k něčemu.  

Šla jsem ke svému oknu a pevně ho zavřela. Pak jsem slyšela hlasitější a hlasitější kroky.

Sakra

Šáhla jsem pod postel a vzala si dvě baseballové pálky. Táta mi je vždycky nechával pod postelí pro případ, že by sem přišel zloděj.

Potom jsem viděla jak se klika dveří hýbe, ale ten člověk se nemohl dostat dovnitř, protože jsem je zamkla natřikrát. Začal ťukat, začalo to být hlasitější a hlasitější, až se to dostalo do buchotu.

„Mrcho, nech mě vejít!“ Chraplavý hlas zakřičel z druhé strany. Nebyl doopravdy chraplavý, ale trochu jinak zbarvený.

Nepromluvila jsem ani slovo. Snažila jsem se dělat, že tady nejsem. Alespoň jsem se snažila.

„Vím, že tam jsi.“ Přestal bouchat. Je pryč? Potom jsem slyšela výstřel 3 krát.

Poté se dveře vykopli, ale nepodívala jsem se mu do tváře.

Spěchala jsem k oknu, otevřela ho tak brzy, jak to bylo možné a vyskočila. Chytil mě za nohu.

Začala jsem křičet. Poté mě viděla má sousedka.

„Pomoc prosím!“ Ta žena byla vystrašená. Podívala jsem se za sebe, ale viděla jen mikinu, nemohla jsem mu vidět do tváře.

„Mrcho, zůstaň nebo tě střelím.“ Řekl. Kopla jsem a díky tomu spadla do listí. Díky bohu za to listí. Běžela jsem a běžela co mi síly stačili a viděla ho za sebou.

Nemám čas na to jít na policii, bylo to moc daleko a já jsem unavená, tak jsem běžela do lesa.

Ne moc dobrý nápad, vím. Ale radši se tady schovám než aby mě chytil.

Viděla jsem velký keř a schovala se za něj. Za sebou jsem měla velký strom, ale ne tak blízko, tak to nebylo tak neviditelné, jelikož jsem byla oblečena do tmava.

„Kde jsi, zlatíčko?“ Jeho ďábelský smích přešel lesem. Byla jsem vystrašena, chtěla jsem se zlomit a brečet, ale mohl by mě slyšet. Takže musím zůstat silná.

„Vím, že tady jsi.“ Mohla jsem říct, že měl na tváři úšklebek.

Snažila jsem se být velmi potichu.