3AM by Phoenix

t.w.e.n.t.y f.i.v.e

Dianna

To co jsem udělala, lituji toho. Neměla jsem v plánu na něj taková být, i když jsem byla stále naštvaná. Vím, že jsem blázen, ale nejsem typ člověka, který křičí na lidi a vybíjí si zlost.

Přísahám, nezáleží na tom, jak hrubý je. Nedělám to. Myslím, že jsem to nikdy neměla udělat, ale

Jsem a cítím se tady jako monstrum, ten špatný chlapec

Kdo by si myslel, že je křehký? No, nikdo. Nikdo nepoutal pozornost na jeho pravé já, protože to nikdy neukázal. Poté mi staré vzpomínky problýskly hlavou, hlavní vzpomínky z dětských let se mi vrátily. Tak strašně mě bolela hlava.

„Přestaň!“ Vykřikla jsem, když mi Logan vzal sandwich. Vždycky byl ten vtipálek a namyšlenec, já byla jejich princezna a to zlatíčko Jason? Řekl, že je můj princ, je spíše gentleman a vtipný. A teď, chová se ke mně jako k princezeně i když nám je jedenáct.

„Logane, nech ho být.“ Jason protočil očima.

„Ne!“ Logan zamrmlal a tancoval okolo. Na pokraj očí se mi začaly drát slzy. Začínala jsem být naštvaná! To je to, udělala jsem si sandwich a to mi vzalo hodně času! Chtěl jsem bouchnout Logana, když Jason vzal sandwich a dal mi ho.

Jen mě to naštvalo! Nechci, aby si ze mě lidé dělali srandu.

„Ale měla jsem si ho vzít! Přestaň se cpát do věcí jiných lidí, Jasone!“ Řekla jsem a podupla. Jason byl dojatý. V očích se mi zaleskly slzy.

„J-já, omlouvám se Dianno, já-...“ Přestal, poté s brekem utekl. Aw, teď se cítím špatně. Teď jsem namyšlená jako Logan.

„Oh ne, Dianno! Jsi namyšlená!“ Logan se zamračil a odešel pryč.

Počkat, takže jsem ho předtím vyhodila? A byl to Jason? Wow. Potřebuju se mu omluvit a nezáleží na tom, jak hrubý je.

Stlačila jsem kliku a naštěstí nebylo zamčeno. Samozřejmě, že mě zapomněla zamknout. Woah. Myslím, že jsem viděla ven, ale jen trochu. Toto je nádherný dům. Jak to mohl vyb-...pravděpodobně ho ukradl nebo tak něco. Povzdychla jsem si a hledala ho. Přešla jsem přes pokoj, kde jsem a slyšela vydechování.

Tady.

Otevřela jsem a náhle bylo otevřeno. Věděl, že za ním půjdu? Vsadím se, že ne.

„Jasone.“ Slabě jsem řekla, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Když mě slyšel, okamžitě si utřel slzy a posadil se naproti mně, ale neotočil se. Myslím, že jsem mu opravdu ublížila.

„Jdi pryč.“ Slyšela jsem, jak řekl. Říkejte mi tvrdohlavá a hloupá, ale nejdu pryč. Někoho potřebuje (opět). Brečí. Udělala jsem to Jasonu Mccanovi. Tomu bezcitnému monstru.

„Omlouvám se.“ Pokroutila jsem hlavou a přešla k němu blíž.

„Řekl jsem jdi pryč!“ Postavil se a otočil se mi tváří. Jeho oči byly zčervenalé z breku, ale vypadalo to jen na pár slz. Byl červený a jeho pěst byla zaťatá, díval se na mě jako kdyby chtěl někoho nebo něco uhodit. Ten někdo jsem mohla být já.

Vzala jsem všechnu kuráž a pokroutila hlavou. Jeho čelist se secvakla a secvakl i zuby. Náhle zakřičel, tím to dostal pryč. Zlikvidoval zrcadlo a rozbil lampu. Udělal díru ve skříňce tím, že do ní kopl. Byl opravdu naštvaný a zklamaný.

Já tady jen stála, dívala se na něj a málem si srala do kalhot (neberte to vážně). Je opravdu strašidelný, když se naštve. Přisahám, málem mě to donutilo se otočit na patě a utéct. Asi bych měla jít a chtít se dostat pryč? Nevím, ale vím, že by to nefungovalo. Jason zamknul přední i zadní dveře, vím to.

V tu chvíli to ve mně prasklo. Přeběhla jsem k němu, omotala si okolo něj paže snažíc ho zastavit. Sebrala jsem v sobě všecnu sílu, abych zůstala v klidu, ale on byl ve skutečnosti mnohem silnější než já. Ale když ucítil mé paže kolem něj, uklidnil se a zhluboka se nadechl. Slzy byly na pokraji jeho očí, ale věděla jsem, že je drží uvnitř.

„Kurva, měla si pravdu! Kurva, nesnáším, když máš pravdu!“ Odstrhl se ode mě a vzal kousek rozbitého skla. Oh, ne.

„Nezasloužím si žít! Všichni mě nenávidí!“ Řekl a přitiskl ten kousek zrcadla ke svému krku. Přejel jím dolů k hrudi a udělal řez. Vykulila jsem oči, přeběhla k němu, sebrala mu ten kousek a ohodila jej pryč.

„Přestaň! Prostě mi to vypadlo z pusy! Všechno co jsem řekla bylo ze zlosti, dobře? Omlouvám se.“ Řekla jsem, vzala jeho ruce, když se mi díval do očí, krev mu stékala až k triku a to mě zamrzelo.

„Prosím, zůstaň tady.“ Řekla jsem a přeběhla do koupelny, jejíž byly první dveře, otevřela skříňku a vzala věci, které potřebuji. Přišla jsem zpět, díval se dolů, řezal si pás.

„Jasone!“ Přeběhla jsem k němu a donutila ho zahodit ten kousek zrcadla. Svraštil jeho obočí, kdybychom tady byli předtím, určitě by na mě křičel, ale uklidnil se a přestal. Přešel k posteli a posadil se. Následovala jsem ho.

Ošetřila jsem mu ten velký řez z jeho krku až k hrudníku. Potřebovalo to několik stehů a díky bohu, že jsem poslouchala na hodinách zdravovědy. Nebo bych ho zabila, což není špatný nápad, ale nemohla bych s tou vinou žít.

Nepochopte mě špatně, stále jsem na něj naštvaná, ale myslím, že je jen ztracený... jako kaktus nebo kytka. Konečně jsem dodělala stehy. Byla jsem hrdá na to, jakou práci jsem vykonala, nevím, jak jsem mu mohla být tak blízko.

Pocítila jsem, jak se na mě dívají jeho očí. Začínala jsem bláznit, tak jsem vzhlédla, ale skončilo to tím, že má tvář bylo blízko té jeho. Jeho rty na sebe poutaly. Mohla jsem na rtech pocítit jeho horký dech. Poté, z ničeho nic, vzal mou tvář a přilepil jeho rty na ty mé.

Cítila jsem se nějak neobvykle. Nikdy jsem tento pocit necítila, museli to být ohňostroje. Přísahám, nemám tyto ohňostroje ráda. Ale... ugh, je těžké to vysvětlit. Začal pohybovat rty, ale já ho nelíbala nazpět.

Neudělala jsem žádný pohyb.

Viděla jsem, jak svraštil obočí a otevřel oči.

„Proč jsi mě taky nelíbala, děvko!?“ Řekl, celý naštvaný. Uhodil mě, což na mé tváři zanechalo červenou barvu. Myslela jsem si, že-...! Vím, že ho nelíbat nazpět bylo špatné rozhodnutí! Ale nebudu ho líbat! Nikdy! Nemám ho ráda! Musí si myslet, že k němu chovám nějaké city, když jsem mu pomohla!

Byla jsem naštvaná a jen tak odešla pryč z místnosti. Tak to je. Stačili mi jeho bipolární nálady.

Jason

Líbal jsem Diannu, ale ona mě nelíbala nazpět. Co? Musí ke mně něco cítit. Pomohla mi! Nechal jsem zlost zvítězit, když jsem se odtáhl.

„Proč jsi mě taky nelíbala, děvko!?“ Řekl jsem a začal být naštvaný. Uhodil jsem jí a zanechal na její tváři čevený otlaček.

Poté byla v šoku, ale postavila, odcházela pryč a já jí nechal.

Nemůže to tady opustit, zamkl jsem přední a zadní dveře, i okna. Slyšel jsem bouchnutí dveří. Přišel jsem do jejího pokoje a nakoukl, seděla v koutě. Její vlastní koutek. Zavřel jsem dveře a zamkl ji tam.

Mrcha

Ale hluboko ve mně, cítím vinu za to, že jsem jí uhodil.

Musím nechat vystoupit mou monstří stránku. Začínám být slabý a měkký. Přesně jako mé staré já. Nesnáším své staré já.

Wow, působí to na mě moc dobře:) Jsem tak ráda, že jste dali 50 votes! Právě teď překládám poslední 29. a myslím, že... se rozhodnu o překládání sequel:).. pro další info mi napiště do komentáře nebo se dozvíte u dalších částí.)