3AM by Phoenix

t.e.n

Dianna

Vzbudila jsem se v něčích rukou. Otevřela jsem oči a viděla toho neznámého. Spal a chrápal, ale ne tak nahlas.

Není roztomilý, Dianno. Ne, není….myslím- NE.

Potichu jsem vstala. Ale poté mě napadl dobrý nápad. Přiblížila jsem rty blíže jeho uchu a zašeptala.

 „Otevři dveře.“ znovu a znovu,  

„O-otevři dveee-“ začal mluvit. Ano! Má učitelka přírodopisu měla pravdu! Díky bohu, miluju vás, slečno Haileberry.

„OTEVŘI DVEŘE!“ Zakřičel. Ušklíbla jsem se a hned jak se dveře otevřely, vyběhla jsem. Vzala jsem svůj telefon a vyběhla ven. Poté jsem viděla něco-co vypadalo jako zadní dveře.

Zaběhla jsem jinam a viděla stromy. Zasraný les. Přeběhla jsem přes něj a konečně viděla světlo. Když jsem se k němu dostala, viděla jsem známou cestu.

Usmála jsem se nad mými schopnostmi a začala běžet po silnici k mému domu. Poté jsem viděla v okně mou mámu, seděla na židli a brečela.

Zamračila jsem se a vběhla do dveří. Ale byli otevřené. Co? Vyběhla jsem po schodech nahoru do pokoje mé mámy a její hlava se otočila ke mně.

Její oči se vykulily a přeběhla ke mně.

„Dianno! Myslela jsem, že jsem tě navždy ztratila! Nechala jsem dveře otevřené, protože jsem věděla, že se vrátíš!“ Usmála se a objala mě.

„Davide!!! Zruš hledání!“ Zakřičela, když Olivia a David vběhli do dveří, přeběhli ke mně a oba mě objali.

„Sestřičko! Už tě nikdy nikdy nikdy nenechám samotnou!“ David mě políbil na čelo. Usmála jsem se.

„Já taky, ségra.“ Olivia mě těsně objala.

„Mám vás ráda.“ Usmála jsem se.

Poté můj mobil zazvonil. Myslela jsem si, že je to Logan, tak jsem to přijala.

„Halo?“

„Děvko. Dostanu tě… a užiješ si mnohem více bolesti.“ Řekl a zavěsil. Zamrzla jsem a pustila telefon.

Musíme se odsud dostat.

Guys, vím, že je krátká a ještě uvidím, jestli do večera přeložím další:) Teď se to možná zná nezáživný, ale v dalších částech se to vrátí a bude to ještě působivější:)