No není jaro úžasné? (yuri)

5.kapitola

Po týdnu jsem konečně mohla do školy. Docela jsem i chtěla Ueneko poděkovat vzhledem k tomu, že bych se domů ani nedoploužila a já nechtěla otravovat mamku...stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe v uniformě, pak jsem si vzpomněla na tu sponku od brunety a došla jsem si pro ní, trochu jsem zrudla, ale pak jsem si tím připnula ofinu ke zbytku vlasů a už mi nic nelezlo do očí. Mé tmavé oči byli vidět, ale nechápu, co na nich bylo tak zajímavého.

Šla jsem poklidně do školy, přitom jsem na své kůži ucítila sluneční paprsky. Pohlédla jsem na slunce a pousmála se: „Jaro je celkem fajn..." pošeptala jsem si sama pro sebe a zakryla si výhled, ale pak jsem pokračovala v cestě do školy.

Tam už seděla Ueneko a chystala si věci, překvapilo mě, jak klidně vypadala. Mírně jsem se pousmála a šla si sednout na své místo s nadějí, že zůstane tak v pohodě, ale hned jak si mě všimla, tak vyhrkla: „Oh Rin! Jsem ráda, že už tu jsi!!" chytila mě za ruku „tak co jak ti je?" začala mě zahrnovat otázkami, až mě z toho bolela hlava. Položila jsem ji ruku na pu su, aby už mlčela, ale ona mi olízla ruku, jež jsem na to automaticky odtáhla. Začala znova mluvit: „Buď prosím zticha!" zařvala jsem na ni a chytila si hlavu. Ueneko na mě překvapeně pohlédla, ale pak kývla: „Promiň," naštěstí zazvonilo. Otočila jsem se k ní zády a opřela si hlavu o ruku.

Do třídy vešel náš učitel dějepisu a pohlédl na mě, poté se usmál. Dost mě to překvapilo a upřímně jsem se docela bála toho, co by mohlo následovat, ale on mi to objasnil.

„Když jsi tu nebyla, tak jsme si rozdávali projekty, budete pracovat ve dvojících. Ty jsi s Ueneko-san a máte projekt na téma antika. Ten úkol máte až do 2. Května, takže od vás požaduju nejméně 3 A4,"

Vydechla jsem hlasitě, nechtělo se mi být s Ueneko v týmu, ale doufala jsem, že by kvůli mně mohla být třeba na chvilku zticha... Ale později mi došlo, že jsem doufala marně. Opět jsme spolu obědvaly, ale tentokrát ve třídě, naši spolužáci se přestěhovali na střechu: „Hele, proč nejdeš za nimi?" znova jsem se jí zeptala, ona se usmála a sedla si do lavice přede mnou. Pak se podívala na můj oběd a podala mi krabičku s jídlem, překvapeně jsem na ni hleděla, ale pak jsem jí ji odstrčila: „Díky ale nechci, proč tu teda jsi?" „Protože tu chci být s tebou," pronesla s úsměvem, na což jsem se zamračila: „To je teda pěkně idiotský důvod..."

Pak jsem se ale znova nahlas nadechla, vzpomněla jsem si na ten projekt. Chytila jsem si bradu a zamyslela se: „Přineseme obě materiály a zpracujeme to?" kývla: „A kde?" zeptala se s úšklebkem: „No kde, v knihovně nebo..." nenechala mě domluvit a místo toho vykřikla: „U tebe doma!"

Btw tak co škola? Kdo je tu prvák jako já?? Já to mám celkem na pohodu :DD, teda teď to vypadá, že byla základka těžší, ale doufám, že mi to teda vydrží :"DD. No jinak snad se vám další část líbila a prosím ignorujte pravopis ;)