No není jaro úžasné? (yuri)

11. kapitola

Od té doby uběhli dva týdny a už byl začátek května. Nemohla jsem uvěřit, jak rychle to všechno utíkalo. Už si nikdo nedovolil mě šikanovat a celkově o mě už neřekli křivého slova, naopak mám pocit, že mě začali obdivovat.

Pohlédla jsem z okna, stromy už byly rozkvetlé: „Nádhera..." pošeptala jsem, ale náhle jsem ucítila, jak někdo silně praštil do lavici. Lekla jsem se, až jsem málem spadla z židle. Zvedla jsem hlavu a spatřila Ai, vypadala směšně. V očích měla slzy a její tváře byli nafouknuté: „Podívej se na to!" nacpala mi do očí papír, vzala jsem ho do ruky a náhle jsem měla pocit, že se začnu smát. Nejen z toho jejího výrazu, ale i z toho jejího testu z matiky. Něco tam napsala, ale byla to úplná kravina. Ze srandy jsem jí ukázala svůj test. Překvapeně se na něj podívala, ale pak mi ho vytrhla z ruky: „Jak to?!" popozvedla jsem obočí: „Vždyť o hodinách nedáváš ani pozor!!" „Náhodou já dávám pozor," pokusila jsem se ji vyvrátit fakt, ale ona tvrdě stála za svým a použila přesvědčivý argument: „Vždyť o hodinách spíš!" uhnula jsem pohledem a trochu se pousmála: „No já... poslouchám," mezi námi nastalo ticho. Náhle se ale začala smát: „Nedělej si ze mě srandu, vím, že spíš!" „No není to jedno? Stejně mi ty testy dopadají dobře," upřímně dost dobře, ten test jsem zrovna zvládla bez chyby: „Musíš poprosit o doučování..." řekla jsem klidně, ona začala vypadat zamyšleně a takhle ji to docela dost dlouho zůstalo. Takže jsem bez ní odešla ven si jít koupit něco k jídlu.

Když jsem se vrátila, stála pořád v té samé poloze. Sedla jsem si do lavice a začala jíst, náhle ale do lavice praštila: „Už vím!" překvapeně jsem málem vyhodila jídlo. Dala jsem si ho k puse a ukousla další kousek: „C...co?" vydala jsem ze sebe tiše, ona se usmála: „Budeš mě učit ty!" „Cože?!"

O týden později v sobotu ke mně přišla, neplánovaně, v 6 hodin ráno. Jo vážně v 6 hodin ráno. Když stála ve dveřích, tak jsem na ni překvapeně koukala: „Co tu děláš tak brzo?" „No jdu na doučování!" řekla vesele a plná energie. Už vůbec jsem nechápala, o co jde, několikrát jsem zamrkala očima, ale byla jsem tak zblbnutá, natolik že jsem ji pustila dovnitř, poté jsem ji ovšem posadila ke stolu. Začala jsem ji pomalu učit matiku. Překvapivě se ukázalo, že je nakonec jen docela chápavá.

„Dáš si něco k obědu?" zeptala jsem se, když už bylo odpoledne. Překvapeně se na mě podívala, ale pak ji zakručelo v břiše. Kývla jsem a šla do kuchyně. Udělala jsem něco málo k jídlu. Dívala se na to překvapeně, poté se ale usmála a začala to jíst. Taky jsem si dala, očividně jí to chutnalo. Usmála jsem se, ale jakmile jsme dojedly, tak jsme pokračovali v doučování až do čtyř. Pak už toho na nás bylo prostě moc.

Seděly jsme spolu opřené o postel. Ona mě náhle chytila za ruku a nadechla se: „Jsem unavená..." opřela se o mě a zavřela očí. Zrudla jsem, z nějakého důvodu jsem byla strašně nervózní. Cítila jsem, jak mi buší srdce a doufala jsem, že to neslyší. Uslyšela jsem její tiché pravidelné dýchání. Nahnula jsem se k ní chtějíc ji dát pusu, ale nakonec jsem si jen přičichla k jejím vlasům. Moc mi voněly. Pohladila jsem ji po hlavě a pohlédla na druhou stranu, pak jsem pošeptala: „Heh...není jaro nádherné co?" „To teda..." pošeptala. Zrudla jsem, ona se na mě ale usmála: „Můžu takhle chvíli spát? Je to pohodlné," usmála se na mě a já, stále červená jak rak, jsem jen byla schopná přikývnout. Skutečně usnula.

Celou tu dobu jsem jen přemýšlela nad Ai, vzpomínala jsem na to, jak sem tehdy přijela a nechtěla mi dát pokoj. Musela jsem se pousmát nad tím, jak se z mé nenávistí k ní stala... zarazila jsem se. Srdce mi znova začalo bušit, přece to nemohla být láska... to v žádném případě no ne? Několikrát jsem zavrtěla hlavou a radši jen přemýšlela o něčem jiném snažíc se ignorovat, všechny mé myšlenky týkající se Ai: „Ale je roztomilá..." zaznělo mi v mozku. Ztuhla jsem: „Na co to myslím?" pošeptala jsem téměř neslyšitelně.

Kolem páté večer se vzbudila a já ji doprovodila ke dveřím: „Můžu tě doučovat častěji, jsem docela šikovná," s úsměvem jsem ji pochválila. Ai to očividně překvapilo, ale pak ke mně přišla blíž a dala mi pusu na čelo, musela si stoupnout na špičky, jelikož byla o něco menší než já... Srdce mi z toho začalo tlouct a já zrudla: „Co to děláš?" vydala jsem, ze sebe, ale ona to ignorovala a běžela pryč.

Sklouzla jsem po dveřích a chytila si tvář: „Co to bylo?" pošeptala jsem si sama pro sebe...

Rei-san konečně zveřejnila další kapitolu jéééj, oh moment... ona to je zase kravina. Rei-san trhni si nohou!! ale.. ale já za to nemůžu :( nebyl čas, škola a ... Výmluvy! Ale... 

Ok Rei-san je nevyspalá, ale dala si jak retard dva energy drinky kvůli tomu, že měla někde pomáhat do tří ráno a nemůže tak spát, no a proto se i teď chová jak totální šílenec... Jinak doufám, že se vám kapitola líbila a prosím ignorujte pravopis.

No a dále jsem chtěla dodat, že sem asi přidám další dílo, ale to by bylo doslova jen o sexu... vážně, byli by tam sepsány mé touhy (to nad čím přemýšlím), které vznikly tím, že jsem si sehnala GF :33, no každopádně... by to prostě byl jen sex a zase jen sex no... (ale dělám s ní i něco jiného jo!!) No to je jedno... každopádně to budu muset dát pro starší, tak je to... no, jen jsem vás chtěla prostě informovat.