6. kapitola

488 46 4
                                    

S Ueneko jsem se domluvila, že ke mně přijde ve 3 hodiny odpoledně.

Asi v jednu hodinu, když jsem se naobědvala, jsem poklidně šla do pokoje, ale hned jakmile jsem otevřela dveře, tak jsem se zděsila. Můj pokoj byl ve strašném stavu a navíc při pohledu na poházené oblečení kolem jsem si vzpomněla, že jsem ještě v pyžamu. Rychle jsem se převlékla a pak začala s úklidem. Narychlo jsem ustlala, uklidila si poházené učebnice a schovala nějaké další nepotřebné věci.

Pomalu jsem ze stolu vzala sponku chystajíc se jít do koupelny. Náhle někdo zazvonil, prudce jsem vyskočila a pak jsem zaslechla mamčin hlas: „Je tady tvoje spolužačka!" rychle jsem se z mého pokoje dostala až ke dveřím: „Ahoj Rin!" řekla vesele. Polkla jsem, ale pak se nadechla a znova vydechla: „Pojď za mnou Ueneko..." pověděla jsem klidně, jenže Ueneko mi ukázala na ruku a pronesla: „Jé ty máš v ruce mojí sponku!" moje máma, jež ještě stála u dveří, se překvapeně zatvářila: „Takže to je tvoje sponka?" usmála se: „Já se divila, proč něco takového nosí..." zrudla jsem a chytila svojí spolužačku za rukáv odtahujíc ji mého pokoje, v druhé ruce jsem stále držela tu sponku.

Posadila jsem dívku na postel a sedla si na židli: „Já jen... půjdu do koupelny..." pošeptala jsem chystajíce si v té místnosti dát sponku. Ona mne ale chytila za ruku: „Dám ti to sama!" náhle ale z kapsy vyndala i jiné věci, hřeben, další sponky, gumičky a podobné kraviny.

Ueneko několikrát poklepala na postel, abych se tam posadila. Otráveně jsem to udělala. Dívka mi začala česat vlasy: „Máš je celkem krátký co?" trochu jsem se zamračila: „Nemáme náhodou dělat ten proje..." nenechala mě domluvit a místo toho mě zatahala za vlasy: „Mám tě teď ve své moci!" popozvedla jsem obočí: „A co chceš dělat na mých vlasech?" dočesala mě a vzala nějakou gumičku. Začala mi tam cosi dělat, trochu to tahalo, přivřela jsem oči, ale náhle to všechno přestalo: „Tadá!" vydala ze sebe vesele a podala mi zrcadlo. Vlasy mi předtím trochu upravila a udělala mi malý culík vybočující ze strany, ofinu mi opět sepnula sponkou, tentokrát s pandou. Tupě jsem na sebe zírala: „Fajn můžeme k tomu projektu?" zeptala jsem se ji chladně. Ona přikývla: „Dobře jde se na to!" řekla vesele.

Náhle do pokoje vešla moje máma: „Nechcete něco k pití?" otázala se, ale pak se začala smát, ukázala na mě a pak se zeptala: „Jak se ti to povedlo?" trochu jsem zavrčela: „Mami!" vyhrkla jsem, ale Ueneko se také pousmála: „Rin je moc hodná holka," mámu to překvapilo, ale pak pronesla: „Donesu vám čaj..." „Vrhneme se konečně na ten projekt?" zeptala jsem se otráveně. Ona kývla a vyndala nějaké ty materiály z tašky. Na chvíli jsem měla pocit, že ta brašna je černá díra...

Pomalu jsem se začali poklidně domlouvat na tom, co tam bude a kdo zpracuje jakou část. Překvapilo mě, že Ueneko byla celkem zodpovědná a docela mě to i příjemně překvapilo. Čas utíkal rychle a nežli jsem se stihla nadát už bylo 7 hodin večer.

Bruneta překvapeně pohlédla na hodiny, pak si ale rychle stoupla: „Sakra! Musím domů!" „ Nemám tě doprovodit nebo tak něco?" také jsem se naléhavě postavila, ani nevím proč. Ueneko na mě pohlédla: „Ne dobrý..." usmála se a pak se vydala ke dveřím, slušně pozdravila mou mámu a já mezi dveřmi pronesla: „Užij si zbytek víkendu Ueneko..." překvapeně na mě pohlédla, ale pak se zamračila: „Říkej mi Ai!" polkla jsem, ale pak pohlédla do země: „Dobře...Ai..." usmála se, ale pak se podívala na hodinky a zvolala: „Sakra musím jít! Tak ve škole Rin!" zamávala mi a běžela pryč. Překvapeně jsem na ni hleděla, ale pak jsem se spokojeně otočila, že půjdu do pokoje.

Náhle se přede mnou zjevila mamka, překvapeně jsem sebou cuknula, ale pak jen vydechla: „Mami vyděsilas mě!" zasmála jsem se: „Příjemná to holka co?" pohlédla jsem do země: „To teda..." usmála jsem se.

Tak co, jak jde škola? U mě celkem fajn, jenže bych se na zítřek měla šrotit a místo toho píšu povídku jááj! Potlesk pro mne! (a pak se divím, že mám z čj za 4 -_- ). Každopádně doufám, že vás další část pobavila, že se vám líbila a prosím ignorujte pravopis (PS: mám pocit, nebo jsem z hlavní postavy nedopatřením udělala tsundere?? Zdá se mi to, že jo :"DD)

No není jaro úžasné? (yuri)Kde žijí příběhy. Začni objevovat