No není jaro úžasné? (yuri)

15. kapitola

Chvíli jsem seděla na zemi. Byla sobota a já nevěděla, co mám dělat. Vzala jsem do ruky mobil a chvíli jsem hleděla na obrazovku: „Možná..." pošeptala jsem a najela si Aiino číslo, které mi kdysi dala. Zadívala jsem se na něj, ale poté jsem dostala odvahu a zmáčkla prozvonit.

„Rin?" zaslechla jsem nadšený hlas. Zrudla jsem, netušila jsem, proč je tak nadšená: „Hele Ai... nemáš čas?" „No jsem právě s Hakuem, ale jo!" chvíli jsme jen držela mobil u ucha, následně jsem pošeptala: „Ai buď se svým přítelem," usmála jsem se: „Tak nic, ve škole," rychle jsem to típla a vydechla.

Srdce mi bušilo. Začala jsme se do toho místa trochu bouchat pěstí: „Klid... klid... klid..." řekla jsem několikrát, ale následně jsem vykřikla: „Nemiluju ji! Jo!! To se mi jen zdá, jen si to představuju!" znova jsem si trochu praštila, ale poté jsem vydechla. Moje mamka byla v práci, takže jsem měla celý byt pro sebe. Rozhodla jsem se toho využít. Dala jsem si sprchu, abych si pročistila hlavu, a poté už jsem jen byla rozvalená na gauči a dívala se na televizi. Zaslechla jsem zvonek, překvapilo mě to, nikoho jsem nečekala.

Otevřela jsem dveře a spatřila, jak tam stojí Ai s velikým úsměvem a bílou krabicí v ruce. Cítila jsem, jak mi začali hořet tváře: „Co tu děláš?" zeptala jsem se ji s chladným hlasem: „No byla jsem tak nadšená, že jsi se mnou chtěla ven, že jsem se rozhodla za tebou dojít!" zněla opravdu vesele. Rozhlédla jsem se: „A co ten tvůj kluk?" řekla jsem klidně. Dívka se na mě usmála: „Pochopil to!" „Jak hodný to přítel, já bych Ai nikdy jen tak nenechala mě opustit," pomyslela, jsem si, ale poté jsem zavrtěla hlavou: „Nemiluju ji," pomyslela jsem si: „Rin jsi v pořádku?" chvíli jsem na ni jen tak hleděla, ale poté jsem několikrát kývla: „Jo jasně, pojď dál..."

Ai vešla a uviděla, že doma nikdy není: „Hele vyrušila jsem tě při něčem důležitém?" zeptala se mě: „Ne jak bys mohla!" odpověděla jsem velice rychle, ale pak na mě ukázala a já si uvědomila, že nemám kalhoty a ani podprsenku: „No já..." zrudla jsem, ale poté jsem rychle běžela do svého pokoje: „Jdu se převléct!" vyhrkla jsem.

Jakmile jsem se převlékla, tak jsem si všimla, že si Ai spokojeně seděla na gauči a dívala se na televizi. Sedla jsem si za ní: „Překvapila jsi mě," řekla jsem poměrně klidně. Dívka se na mě otočila a chytila mě za ruku: „Opravdu?" usmála se a přiblížila se ke mně. Trochu jsem couvala dozadu, naše tváře byly opravdu blízko a chvíli jsem si i myslela, že by mi mohla dát i tu pusu. Polkla jsem, ale v tu chvíli se o mne Ai opřela: „Bála jsem se, že už se se mnou nebudeš chtít bavit," pošeptala: „Jsi moje drahocenná kamarádka! Moje nejlepší kamarádka!" zarazila mě to. Polkla jsem, udělalo se mi z té fráze špatně, ale poté jsem kývla: „Ano...nejlepší kamarádka," pošeptala jsem s úsměvem.

Poté jsme si rozdělily ten kousek dortu, jež přinesla Ai a spokojeně jsme se najedli. Chutnalo mi to.

„Koukej, co mám!" vykřikla Ai a ukázala mi dvě sponky, jedna na sobě měla králíčka a druhá pandu: „Všimla jsem si, že už ti začali zase růst vlasy, takže teď budeš potřebovat ty sponky dvě!" překvapeně jsem se na ni dívala: „Ale já mám tu gu..." dívka se zatvářila smutně: „Když tu minulou sponku ti ty holky zničili," už jsem na to téměř zapomněla, ale poté jsem se usmála: „Tak díky," Ai mi opatrně připnula ofinu: „Lepší?" řekla jsem s úsměvem. Dívka mě náhle chytila za tvář a její obličej přiblížila blíže k tomu mému. Hleděla mi přímo do očí, poté mi dala drobnou pusu na rty. Myslela jsem si, že dostanu infarkt, z toho jak mi srdce bušila: „Co to bylo?" pošeptala jsem. Ai se usmála: „Minule v té kavárně jsi chtěla znova ne?" vzpomněla jsem si na to. Na ten pocit, když mě líbala, na ty její hřejivé rty: „Máš pravdu..." pošeptala jsem.

Náhle Ai zazvonil mobil: „Ano? Oh Haku?" začala mluvit dívka do telefonu: „Jo dobrý, co? Dobře, dobře přijdu. Nebuď naštvaný dobře? Opravdu jsem ji chtěla vidět... Je to přece moje nejlepší ka... já vím, že jsi můj přítel. Omlouvám se, už za tebou jdu..." zněla zklamaně. Prudce jsem si stoupla: „Děje se mezi vámi něco?" zeptala jsem se rychle. Ai zavrtěla hlavou: „Jen je Haku trochu naštvaný, že jsem den strávila s tebou..." podívala jsem se na hodiny. Vážně, už bylo téměř sedm hodin večer a dívka přišla kolem jedné odpoledne: „Mám tě doprovodit?" zeptala jsem se jí vážně, ale Ai zavrtěla hlavou: „Ne dobrý, Haku mi půjde naproti..." „Váž..." „Ne... zvládnu to sama," usmála se mile. Kývla jsem: „Ale kdyby něco máš moje telefonní číslo!!" vyhrkla jsem. Ai kývla, ale pak na konec ještě řekla: „Jaro je úžasné že?" „Za chvíli bude léto..." pošeptala jsem a dívka kývla: „Ano..."

Upřímně, původně ta kapitola měla vypadat úplně jinak... ale mám tak skvělou náladu, že jsem to musela napsat takhle! No každopádně, ten její přítel tam ještě pár kapitol asi vydrží (upřímně tohle jsem původně chtěla dát všechno do jedné kapitoly, ale když už jsem tak rozepsaná, tak proč vás nepozlobit a neudělat přes sto kapitol jednoho příběhu :DD) Jo a mimochodem, mám pocit, že jsem nikdy nenapsala, že Ai dala Rin její telefonní číslo, ale doufám, že to přežijete s touto menší úpravou xDDD. Takže ano xD Ai má Rinino číslo a naopak. No doufám, že se vám povídka líbila a prosím ignorujte pravopis :)).