No není jaro úžasné? (yuri)

12. kapitola

Seděla jsem poklidně v lavici a dívala se z okna: „Poslouchej mě!" řvala vedle mě Ai, ale nějak jsem ji nevnímala. Dívala jsem se na to, jak se na stromech objevovali květy. Uběhla už čtvrtka května a bylo to vidět: „Nádhera," pošeptala jsem. Dost mě překvapovala, jak jsem se začala měnit, ale k lepšímu, takže mi to nedělalo takový problém a ostatním asi taky ne.

„Rin!!" začala se mnou Ai třást, vydechla jsem a otočila se na ni: „Co je?" měla v očích slzy a pak mi ukázala test: „Podívej..." už jsem myslela, že to zase zkazila, ale v tu jsem uviděla 70 bodů ze 100. Chvíli jsem se na to nedívala, pro mě to nebylo nějak úžasné skóre, ale když jsem si vzpomněla na její minulou písemku, tak jsem ji zatleskala: „Tak a za odměnu půjdeme na rande!" zrudla jsem: „Na rande?" „No! Je nějaká akce pro páry takže toho chci..." „Jo takhle," vydechla jsem, ale pak na sebe ukázala „ale já jsem holka a ty taky," „Ale ty vypadáš jak kluk!" Řekla opravdu odhodlaně. Netuším, jestli to mám brát jako urážku, ale už jsem málem začala: „Prosím... je to fakt skvělá sleva!" „ No dobře no..."

Domluvily jsme se na době a mě přikázala, ať si vezmu nějaký oblečení pro kluky. Nebyl to pro mě problém, takové věci jsem si občas kupovala. Vzala jsem si na sebe černou mikinu a vytahané kalhoty. Bylo docela teplo, takže jsem bundu nepotřebovala, ale jen na triko to nebylo.

Ai už seděla na domluveném místě: „Omlouvám se za zpoždění!" řekla jsem, ona byla ale zticha a prohlížela si mě: „Perfektní!" nakonec vykřikla, překvapením jsem cukla, ale pak kývla. Až teprve teď jsem si ji mohla prohlédnout, měla na sobě černobílé pruhované tričko s dlouhým rukávem a riflovou sukni. Musím uznat, že jí to opravdu slušelo. Chvíli jsem na ni vlastně jen zírala s otevřenou pusou, aniž bych si to uvědomila: „Země volá Rin," zvedla jsem hlavu: „Oh? Co?? Jo promiň," vydala jsem ze sebe, ale pak jsem zavrtěla hlavou: „Není ti zima?" Ai se na mě přilepila a chytila mě za ruku: „Není, případně mě zahřeješ," usmála se a já zrudla. Pak ale na mě mrkla a ukázala na obchod naproti: „Tam zaútočíme!" myslela jsem, že se rozbrečím, ale pak jsem kývla: „No dobře no."

Dívka mě táhla za ruku rovnou k obchodu, tam jsme si pak sedla a Ai hned naproti. Chvilku jsme tam jen seděli a povídali si spolu, ale pak tam přišla číšnice: „Co si dáte?" „Dáme si speciální love many!" žena se na nás podívala a pronesla: „Hodně lidí toho zneužívali, takže jsme se rozhodli, že se musí páry políbit před námi... Omlouváme se za nezdvořilost, ale je to nutné," pohlédla jsem na Ai a chystala se jí říct, že to selhalo a že můžeme jít teda domů.

Jenže Ai zavřela oči. Zrudla jsem, pohledla na číšnici, která se na nás stále dívala, potom jsem se ale natáhla ke své kamarádce a dala ji pusu na její rty. Cítila jsem, jak byli příjemně teplé, jemné a sladké. Po nějaké té době jsem se odtáhla, číšnice se na nás překvapeně podívala, ale pak se nás zeptala: „Ještě něco?" „ Já bych si dal ještě vodu..." řekla jsem poměrně nejistě, pak jsem se podívala ještě na Ai: „Jo, já taky," usmála se. Poté žena odešla.

Nastalo trapné ticho, ale Ai poté řekla: „Líbilo se ti to snad?" zrudla jsem ještě víc, než jsem pravděpodobně byla před tím. Potom jsem se podrbala na hlavě a začala vymýšlet vhodnou odpověď. Líbilo se mi to? Ano, vážně moc. Můžu jí to říct? Pravděpodobně ne. Sama jsem se nad tím zasmála. Kamarádka se na mě podívala: „Takže ano? Chceš snad znova?" „ Samozřejmě," ironicky jsem řekla. Ona se ke mně ale natáhla a přiblížila se opravdu blízko mne. Zrudla jsem, ale poté zavřela oči.

Náhle jsem uslyšela odkašlání ženy. Ai si rychle normálně sedla a usmála se: „Děkujeme," číšnice ke mně dala vodu a doprostřed dala velký pohár a k tomu dala dvě brčka, navíc poté na stůl položila dva kousky koláče s jahodou na vrchu, netuším, jak to popsat, ale bylo to vážně výborné! Po tom, co jsme to všechno snědly, jsem zjistila.... že to musím zaplatit já. Docela mě to naštvalo, ale měla jsem u sebe naštěstí dostatek peněz a bylo to i dobré, takže jsem si zahrála na hodnou osobu.

Když jsme od toho podniku odcházeli, tak mě Ai chytila za ruku: „Pojď se ještě projít, dobře?" svým způsobem se ostýchala, bylo to dost roztomilé, až jsem z toho zrudla, pak jsem ale kývla. Spolu jsme se potichu jen tak procházeli. Cítila jsem, to teplo její dlaně, líbilo se mi to. Spolu jsme se procházeli městem, ani jedna z nás nepromluvila, ale bylo to příjemné ticho. Vychutnávala jsem se každý její nádech.

Náhle se ale zastavila a pohlédla na mobil: „Musím domů," pustila mi ruku, kývla jsem: „Tak asi ve škole co?" pronesla jsem. Ona se usmála a běžela pryč.

Pohlédla jsem na svojí dlaň, cítila jsem to příjemné teplo. Moje srdce bušilo, poté jsme se ale otočila a běžela jsem sama domů, potřebovala jsem se uklidnit, musela jsem to rozběhat!

Konečně to začíná být více yuri!! (že :D), no každopádně se ještě musím omluvit za to, že jsem tak dlouho nepřidávala, ale znáte to... nebyla nálada, měla jsem jiný věci na práci, měla jsem chuť psát něco jiného (ale pak jsem to celý smazala, heh :D )... takže :DDDD, no doufám, že se vám líbila, že to čekání stálo za to (asi nn ) a prosím ignorujte pravopis.