No není jaro úžasné? (yuri)

16. kapitola

Pomalu jsem šla do školy a užívala si poslední květnové dny: „Jaro mi bude chybět, přece jen je úžasné..." pošeptala jsem si sama pro sebe, ale poté jsem zavrtěla hlavou. Cítila jsem se ale i tak skvěle, usmívala jsem se, měla jsem přímo chuť se neustále smát. Stále jsem totiž musela myslet na tu pusu, na to naše strávené odpoledne.

Když jsem přišla do třídy, tak jsem si jen sedla a podívala se z okna. Pokusila jsem se nyní se netvářit tak šťastně, ale koutek úst mi šel nahoru. Zazvonilo, dost mě to překvapilo. Rychle jsem se otočila a zjistila jsem, že je Ainino místo stále prázdné. Překvapilo mě to, ale pokrčila jsem rameny: „Asi jí něco je..." pošeptala jsem si sama pro sebe a vydechla jsem. Přesto jsem se snažila si zachovat dobrou náladu.

Další den nepřišla...

A další také ne...

Takhle uběhl již týden, přišlo mi to podezřelé. Chtěla jsem za ní zajít, ale netušila jsem, kde bydlí. Zklamaně jsem šla po chodbě, ale náhle jsem uviděla Hakua. Rychle jsem ho chytila za rukáv: „Haku!" vykřikla jsem jeho jméno. Nepřemýšlela jsem, ale i tak jsem mluvila dost na hlas a mám pocit, že i povýšenecky: „Co je s Ai?" zeptala jsem se ho, jenže z jeho reakce mě zamrazilo: „Nevím a je mi to jedno..." „ Nejsi snad její pří..." „Tý huse jsem dal košem," zněl opravdu chladně. Zacvakala jsem zuby: „Řekni mi, kde bydlí!" zařvala jsem. Haku byl ovšem v klidu a řekl mi danou informaci. Kývla jsem a pak jsem se rozmáchla a dala mu pěstí. Poté jsem se otočila a bez jakýchkoliv cavyků jsem běžela ke skříňkám, přezula se a pak běžela k Ai domů. Nevadilo mi, že jsem měla mít ještě pár hodin, bylo mi to jedno: „Ai..." řekla jsem dívčino jméno při běhu.

Doběhla jsem před poměrně veliký dům, polkla jsem. Začala jsem být nervózní, měla jsem pocit, že jsem právě udělala kravinu. I tak jsem se odvážila a zazvonila jsem: „Kdo tam je?" zeptal se mě mužský hlas, zněl opravdu vznešeně: „J..já jsem Ainina kamarádka a spolužačka!" „Nemáme zájem..." odpověděl klidně a pochopila jsem, že zavěsil. Rychle jsem vzala do ruky mobil a vytočila Ainino číslo. Stejně jako při mých minulých pokusech, tak neodpovídala. Znova jsem zazvonila, ale tentokrát se ani nikdo neozval. Pokračovala jsem ve zvonění, až ke dveřím přišel nějaký muž: „Nechte toho..." zněl slušně, ale jeho výraz byl opravdu děsivý: „Tak mě pusťte za Ai!" vyhrkla jsem: „Nechce teď nikoho vidět, chápete to?" „Ne!" zavrčela jsem a několikrát zacloumala se zábradlím: „Pusťte mě za Ai!" vykřikla jsem a v tu chvíli jsem si všimla odrazu v oknu: „Ai!!" vykřikla jsem a pak pokračovala: „Ai, vím, že tam jsi! Moc mě mrzí, že ti dal košem, ale jsem tu pro tebe!" dívala jsem se do okna a v ruce měla pevně sevřený mobil. Nic se ale nedělo a ani neozývalo. Jen jsem stále viděla Ainin odraz v oknu. Začala jsem pociťovat zoufalství, ale poté jsem polkla. Sluha se ušklíbnul: „Tak vidíte, vypadněte." do očí se mi nahrnuly slzy, ale pak jsem naposled zařvala: „Každý den na tebe budu zvonit, dokud mi neotevřeš!" pak jsem se sehnula a pod zábradlím jsem ji nechala svoje poznámky a nějaké úkoly.

Šla jsem domů. Klepala jsem se. Cítila jsem se špatně. Chtělo se mi brečet. Bolelo to. Proč to jen Haku udělal? Proč se s ní rozešel. Vždyť Ai... ho snad milovala a nebo ne? Ucítila jsem bodnutí u srdce: „Kéž by milovala mě..." pošeptala jsem a poté pohlédla na již pěkně rozkvetlé stromy: „Jaro už končí, co bude dál Ai?"

Zase je tu dost krátká kapitola, ale někteří můžete být rádi :D. Právě jsme se zbavili Hakua xDD, ačkoli za jakou cenu že? Ale není náhodou možné, že Ai se rozešla s Hakuem? A že zjistila, že miluje Rin?? A nebo fakt Hakua milovala... Bůh ví (takže já !! Muhahahaha)