No není jaro úžasné? (yuri)

14. kapitola

Další den jsem šla normálně do školy. Cítila jsem se strašně unaveně a pálily mě oči.

Vešla jsem do třídy. Pohledy všech lidí se na mne upřely a změnily se z do té doby veselých na vyděšené. Polkla jsem. To jak se na mě lidé dívali, bylo to jiné. Oči si mě prohlíželi se zděšením, zatím co předtím, ačkoli tam trochu toho strachu bylo, tak z větší části mě probodávali.

Sedla jsem si na místo a zívla. Opřela jsem si hlavu o ruku a dívala se z okna. Na chvilku jsem zavřela oči, paže mi podklouzla a obličej mi spadl na lavici: „Rin?" zaslechla jsem něčí hlas. Zvedla jsem hlavu a spatřila Ai: „Oh? Co je?" vydala jsem ze sebe s překvapený výrazem. Když jsme ale hleděla dívce do očí, do jejích nádherných modrých očí, ale pak jsem raději uhnula pohledem: „Co se ti stalo?" zeptala se mě poměrně chladně. Pousmála jsem se: „Ale nic," „Máš úplně napuchlý oči!" položila jsem si ruku na jedno oko, ale poté jsem se zasmála: „Celou noc jsem byla vzhůru a dívala jsem se na filmy," pošeptala jsem. Byla to chabá výmluva, ale Ai se tomu pokusila uvěřit, zněla ale nejistěji, než kdy jindy: „A co ty? Jak si se pak měla Ai?" „Huh? No bylo to fajn!" řekla nahlas a vesele, ale z se očí ji čiřil smutek.

Polkla jsem a pokusila se to ignorovat, místo toho jsem se otočila na tabuli doufajíc, že ten zvonek zazvoní. Moje přání se mi splnilo.

O obědové přestávce šla zase za jejím přítelem, chtěla jsem si původně lehnout, ale nemohla jsem si pomoct a musela jsem ji sledovat. Chtěla jsem vědět proč je tak smutná. Kdyby jí ten Haku něco dělal, tak bych ho zmlátila samozřejmě.

Ai došla před školu, kde už stál Haku a zamával ji. Dívka k němu došla a objala ho: „Copak je zlato?" zeptal se ji chlapec: „To jen... Rin, bojím se o ni," polkla jsem, kvůli mně byla snad tak smutná? „Je to snad tvoje kamarádka ne?" přikývla: „Jenže vždycky jsem u ní byla jen já, možná se na mě stala závislá nebo tak něco..." „Ne..." pošeptala jsem. „Tak jí něco řekni ne?" pověděl klidně Haku a Ai mu odvětila: „Mmm... ale dneska měla napuchlí oči, zajímalo by mě, co se jí stalo," „Plakala jsem, protože..." řekla jsem si sama pro sebe, ale poté jsem se zarazila. Proč mi na tom tak záleží, proč to tak bolí? „Mám pocit, že mě i dneska ignorovala víc než kdy jindy," „Bolelo mě se na tebe dívat," tentokrát řekla víc nahlas: „Je tam někdo?" zaslechla jsem chlapcův hlas, rychle jsem si zakryla pusu, ale poté jsem běžela pryč.

Pravděpodobnost, že by mě mohli sledovat, byla nulová, ale z nějakého důvodu jsem stále musela běžet. Zastavila jsem se před ošetřovnou a poté jsem šla dovnitř. Sestřička viděla, jak lapám po dechu, jak mám kruhy pod očima, jak mám opuchlá kukadla. Nechala mě tam a řekla mi, že tam můžu klidně zůstat celý den. Zmohla jsem se jen na poděkování a poté jsem si lehla na jednu z postelí, co tam byly. Zavřela jsem oči: „Proč se na ní vlastně tak lepím?" zeptala jsem se sama sebe tiše. Znova se mi do očí nahrnuly slzy, ale tentokrát jsem jen zavřela oči a cítila, jak mi kapky stékají po tvářích: „Miluju ji..." pošeptala jsem svoje vysvětlení, ale poté jsem usnula.

Cestou domů jsem přemýšlela mnohem více, než předtím, ano přesně to byl pravděpodobně ten důvod, proč to tak bolelo, ano kápla jsem na to. Vážně ji miluji! Jsem tak blbá, že jsem se do ní zamilovala. Do toho jak byla ztřeštěná, usměvavá, milá, všem pomáhala a nikdy nic nechtěla. Zrudla jsem a její obraz se mi objevil před očima: „Je i roztomilá..." pošeptala jsem, ale poté jsem vydechla a šla domů: „Co s tím?" napadlo mne.

Tak ahojte, další kapitola: hurai!! Let's have a party !!! (omlouvám se, za tu angličtinu, ale teď si píšu jen s kámoškou - smutný osud, nevažte se na jednou osobu, ještě na takovou co ignorujete co říkáte, aaaah to je jedno, koho by také zajímaly moje bolestivý osobní problémy xDD) jo a ještě předtím než mě začnete proklínat, tak vás musím upozornit, že ten její kluk bude ještě pokračovat na min. jednu kapitolu!!

PS: kdyby to někoho zajímalo, tak jsem začala používat deviantart a kdyby se někdo chtěl podívat na moje hrůzy, tak se jmenuju: Otakugirl116.