Recenze a 63 kritických shrnutí Hope (od Dennysskaa)

1. až 5. kapitola

1. kapitola

Shrnutí: 

V první kapitole se nám představí hlavní hrdinka Hope Jonesová, seznámíme se s její nejlepší kamarádkou OC Lucy a později dojde ke konfrontaci s Voldemortem a jeho kumpány, kdy se dozvíme, že Hope oplývá neobyčejnými schopnostmi.

1. Nemůžu uvěřit,že už po šesté nastupuji do Bradavického expresu (vlaku).

Hned první věta celého příběhu obsahuje chybku téměř všech začínajících autorů - přehnané vysvětlování. Zvlášť u fanfiction není třeba, aby se autor zabýval detailním popisem kánonu, protože lze předpokládat, že je s ním čtenář velmi dobře obeznámen. Netřeba tedy za „bradavický expres" do závorky dopisovat „vlak".

2. Bradavice miluju to ano je to dobrá škola. Byla by i dobrá kdyby tam nebyl Raddle. Tom Raddle.

Opět není nutné zmiňovat i Voldemortovo křestní jméno. Čtenář si lehce podle anotace  příběhu domyslí, že autorka asi nepíše o Tomově otci či dědečkovi. Ovšem na obranu autorky, tady upřesnění jména nijak zvlášť nevadí. Přece jen, Hope nás uvádí do celého příběhu, je tedy pochopitelné, že vysloví celé jméno člověka, kterého nenávidí.

Na co jsem se ale chtěla v téhle ukázce zaměřit je fakt, že si věty poněkud odporují. Co znamená: „...je to dobrá škola. Byla by i dobrá kdyby tam nebyl Raddle."? První věta nám říká, že Bradavice jsou dobrá škola. Druhá věta nedává smysl. Použití spojky „i" se v tomhle případě vůbec nehodí, a navíc celý výrok by se stejně musel přepsat např. jako: „Byla by lepší, kdyby tam nebyl Raddle." Pokud chceme poukázat na to, že něco by bylo „víc/e než to bylo předtím", je dobré vystupňovat použité přídavné jméno (dobré -> lepší).

3. „Hope." Ozvalo se zamnou. „Ano Lucy." Lucy je má nejlepší kamarádka. Je čistokrevná.

Nejprve bych chtěla poukázat na špatně napsanou přímou řeč (ale zároveň chválím za správné použití dolních uvozovek). Špatně: „Hope." Ozvalo se zamnou." Dobře: „Hope," ozvalo se za mnou.

A dále bych opět ráda upozornila na začátečnickou chybu. Okamžité představení nově příchozích postav (ať už kánonických nebo autorem vytvořených). Je zrovna v tenhle moment naprosto nezbytné, aby se čtenář dozvěděl, že Lucy je čistokrevná? Ne. Navíc jsem si celkem jistá, že dál v textu se bude psát něco jako: „Lucy je čistokrevná, ale vůbec jí nevadí, že já ne." A to, že jsou s Hope nejlepší kamarádky by spíše mělo vyplývat z textu. Autor by neměl cítit potřebu takovouhle informaci servírovat na stříbrném podnose čtenáři až pod nos. Pokud máte v plánu napsat dlouhý příběh a dokončit ho, nechte čtenáře trochu tápat. Většinou to ocení.

4. Na mé štěstí poslední kupé nebylo zcela obsazené. Seděl tam Raddle a jeho dva kumpáni.

První věta opět nedává smysl a navíc si odporuje s druhým výrokem. „Na mé štěstí" se neříká. Takovýhle výraz neexistuje. Správný přepis by byl „při mém štěstí", ale v tomhle případě by bylo logičtější napsat „při mé smůle". Hope nemá radost, že v kupé už někdo je -> má smůlu. A spojení „zcela obsazené" zbavuje větu smyslu. Chceme napsat, že v kupé už někdo seděl (Raddle a jeho kumpáni), ne, že v kupé bylo ještě místo – v tom případě by spojení „zcela obsazené" bylo v pořádku. Nebylo tedy „zcela obsazené" ale např.: „bylo už Z ČÁSTI obsazené."

Pokud bychom chtěli použít „zcela", museli bychom změnit přídavné jméno: „kupé nebylo zcela prázdné." Jenže když si větu přečtete několikrát za sebou, mělo by se vám svraštit čelo. Příslovce „zcela" prostě v tomhle případě (a jemu podobných) vynechejte.