KIDS• Avengers (Kate3)

14. Překakaované kakao

Další díl, konečně, tentokrát s celými 2618 slovy. Nasaďte křečovité úsměvy a hurá do čtení, ať to stihnete ještě dneska :D Představím vám novou postavu a už teď vám říkám, že ho miluju. :3 

Slip - Elliot Moss (+- jenom k poslednímu odstavci, nebo to berte obecně :D).

 EnJoy it! :))

*Tony – dva dny od opuštění ostrova – základna SHIELDu*

Zdál se mi sen, že sedím na okraji útesu, houpu nohama ve vzduchu a křičím: „Haha, racek! Haha, racek! Haha, racek!" Když znenadání přitančí vášnivým tangem Fury, podotýkám, že vášnivé tango provozuje sám, a při chůzi do strany mě skopává dolů. Padám vzduchem a směju se rackům, jejichž skřeky teď zní jinak, skoro uměle. A velkým vrcholem snu se stává obří včela, která mě polyká těsně před dopadem na klidnou vodní hladinu.

S trhnutím jsem se probudil. Byl to divný sen, ale zapomněl jsem na něj stejně rychle, jako bych sfoukl sirku. Ovšem budíkový zvuk racků nepřestal, ten byl skutečný. Ohlédl jsem na noční stolek, kde ve tmě zářil mobil, jakoby snad chtěl vyslat světelný signál pro Enterprise. Přimhouřil jsem na něj oči, aby mi je doslova nevypálil a podíval se, kdo mi teď ve tři patnáct chce znepříjemnit život.

Neznámé číslo.

„Jarve, mám to vzít?" zahuhlal jsem ospale, protřel si oči a přesvědčen neodbytnou únavou si zase lehl.

„Jelikož se volající nachází blízko bytu vaší dcery, je zde jistá pravděpodobnost, že volá právě ona," oznámil mi můj společník a zase ztichl. Co by dělala Kate venku v tuto hodinu? A proč mi nevolá ze svého telefonu?

Rychle jsem po mobilu hrábl a nadzvedl se na loktu, abych náhodou během hovoru neusnul.

„Halo?" přerušil jsem vyzvánění, hlas plný očekávání.

„Tony?" ozvalo se opatrně do telefonu, byl jsem si hned jistý, že je to Kate.

„Kate, stalo se něco? Jsi v pořádku?" Teď už jsem na posteli vzpřímeně seděl, ochotný zavolat si oblek a vyrazit do New Yorku, ať se teď právě vznášíme kdekoli.

„No, to já právě nevím. Nejdřív mě SHIEDL vyhodí, pak mě sledují a teď mi ještě vykradli byt, chci prostě vědět, proč se to děje, proč mi sakra nedají ani na chvilku pokoj!" rozčílila se. Nic jiného bych na uvítanou ani nečekal.

Jsou to teprve dva dny, co se dostala z ostrova a teprve něco přes čtyřicet osm hodin od vyhlášení protokolu Bílé vejce, tedy odstřihnutí Kate od systému. Nečekal jsem, že se SHIELD prozradí tak brzy.

„Jak jako vykradli byt?!" zhrozil jsem se a vstal z postele, tohle si jdu hned vyřídit s Furym, ať je kde chce.

„Vzali mi veškerou elektroniku, od počítačů, přes ledničku až po Meowa," postěžovala si a mně se zdálo, jakoby v pozadí zařinčely mince.

„A jsi si jistá, že to byl SHIELD?" dovolil jsem si na moment zapochybovat, protože jsem měl za to, že bych o takovém zásahu do jejího soukromí byl aspoň informován.

„Proč by mi normální zloději brali kočku?" namítla a já musel uznat, že to nikdo normální asi nebyl, jenže, co když to byli ti, co ji unesli? Fury o nich cosi říkal, teď si to rychle nemůžu vybavit. Něco, že budou chtít Kate využít?

„Ale nevíš to jistě," pokusil jsem se ji uklidnit, „kde jsi teď? Mám pro tebe přijet? Vezmi si taxík do Stark Tower a já tam ráno přijedu."