"Už je to rok a půl," pronesl Bucky zadumaně a přijal ode mě plechovku piva.
"No, jsme zase o něco starší," povzdechla jsem si a svalila se na pohovku vedle něj.
"Pochytila jsi za tu dobu nějaké moudro?" zeptal se zvědavě.
"Ano."
"Co tě nezabije, to...
Minule se mi pár z vás zmínilo, že už nevíte, co se v knize vůbec děje... je mi to líto a silně doufám, že je to hlavně tím, že jsou mezi částmi takové pauzy. Přesto jsem si pro vás připravila rychlou časovou osu a sama byla překvapena, že se pohybujeme ve třech různých dobách. Snad to někomu pomůže :D
Je to tedy děj této knihy zleva doprava. Atlantik je tedy jeden 11 kapitolový flashback, ze kterého se vracíme na svatbu a z ní už jenom vysvětlujeme, jak se Kate tak trochu zbláznila za ty dva týdny mezi ostrovem a svatbou. :)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jo a dneškem počínaje, písničky se nemusí shodovat s nádechem či dějem dílu. Občas je totiž dost těžké najít song, který by doprovázel zároveň hoňku džunglí, zdrogování, bitky, lásku, tajemství, bouře atp. Budu si do budoucna věci usnadňovat, není třeba tohle vynechávat. Navíc když koukám na filmy, tak tam mají songy často dost mimo, nebo má postava sluchátka, tak si to představte taky tak ju? :D luf já
LP je topinka :3 poslouchala jsem tuhle písničku asi bambiliónkrát.
*Kate – 3 dny od ostrova – 7 minut po rozhovoru s Tonym*
Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale i začátek října je dost chladný. Upřímně nesnáším podzim, po tom teplíčku v létě, kdy pořád svítí sluníčko a ptáčci zpívají, je ta nepříznivá změna počasí dusivě depresivní. Září je pro mě jen chladnější srpen, srpen 2, ale říjen, to už je něco úplně jiného. Nechcete tu změnu přijmout, ale Zemi je to jedno, prostě se otočí a nikoho se neptá. Abych pravdu řekla, vidím zde nápadnou paralelu.
Vyšla jsem zrovna ze Stark tower, když začalo mrholit. Po obloze se hnaly těžké mraky, které slibovaly pořádnou zálivku. Má pozornost však byla úplně jinde. Šupiny mi zase fungovaly, což bylo zázračně osvěžující. Nevím, jestli si to dokážete představit, bylo to jako přijít o zrak a uvidět, jako přijít o sluch a uslyšet.
Nechala jsem svou druhou kůži, aby se vlnila a měnila barvy, neodvažovala jsem se ozkoušet i obličej, na to bylo kolem moc lidí, ale i tak jsem z toho měla nevýslovnou radost. Občas jsem mezi prsty pustila jiskru, čehož si všimla postarší paní, co šla naproti. Neovládla se a nenápadným gestem se pokřižovala.
Ovšem abych nenavodila pouze pocity optimismu, radost nebyl jediný pocit, který jsem si od Tonyho odnesla. Poznala jsem, že nebyl ve své kůži. Ve vzduchu se vznášely otázky a vysoká hradba nepřístupnosti, kterou vystavěl právě on.
Věděla jsem, že kdybych se zeptala na to, proč mě SHIELD vystěhoval z bytu, proč mě sledují a opakovaně do mě zavádějí štěnice, proč jsou všichni jako na trní, když jsem kolem a proč se mě chtějí zbavit, nedostala bych pravdivou odpověď. A tak jsem se neptala.
Ovšem taky to ve mně něco zlomilo. Když donutili i Tonyho, aby mi do očí lhal, nebude to nejspíš nic bezdůvodného. Odhodlala jsem se tedy k myšlence, že se od nich na nějaký čas odpoutám. Budu si dělat vlastní věci a oni budou mít klid. To je přeci jejich cíl ne? Odsunout mě.
