KIDS• Avengers (Kate3)

30. Dva za dva

Tadaaa! Po dlouhé době další díl. Ve zkratce - nastoupila jsem na vysokou, ale uvědomila jsem si, že to není ta správná, takže jsem skončila, dlouho hledala práci, měnila ji, z toho problémy s rodiči, do toho ještě problémy s přítelem (protože vztahy na dálku jsou fakt sranda), pár dní jsem jenom ležela a nevěděla, co dělat... celý tenhle proces neberu tragicky, je to prostě jenom ta složitější cesta a něco z toho bude, něco mi to dá. Ovšem (mimo jiné) mi to dalo vhled do vnitřních pochodů při těžších situacích, nedůvěře v okolí atp... a celá kniha KIDS byla rázem špatně podána... :D Dostávám se z toho všeho, tak snad to pár z vás ještě nevzdalo a uvidíme se i dál, teď už totiž jdeme do akce. ♥

V minulém díle: Kate se trochu víc připila a dostala se do několika nepříjemných situací. Bucky se pro ni stavil a nechal ji u sebe přespat (překazil si tak randíčko). Kate bylo ráno hodně zle, ale myslím, že to přežije. Steve trávil den na základně a potýkal se s flirtující agentkou. Connor a Wanda si rozumí, porovnávali své schopnosti. Celá kapitola skončila ohromným výbuchem, který byl nějak spojen s Grace. :)

ATLANTIK – UTEKLA – PŘILÁKÁNA – SVATBA - PŘÍTOMNOST

*Kate - NY* 

   Venku bylo krásně. Slunce padalo do poloprázdných ulic osázených stromky, ve kterých se hemžili drobní ptáci a vyřvávali si hlasivky. Vzduch už byl ale chladný, přeci jen byla polovina října a podzim se začínal hlásit ke slovu. Já si toho ale všimla jenom mlhavě, mou mysl zaměstnávalo něco jiného. Zbraň v mém obličeji včera večer a tak podobně.

Bucky usoudil, že jsem pořád zelená, takže mě musí doprovodit aspoň kousek domů, což jsem z opatrnosti brala jako pokus o odhalení mého úkrytu, i když i mně se to zdálo trochu přehnané. Avšak preventivně jsem šla na západ, přestože bych měla jít na sever.

A on to prokoukl. „Vedeš mě špatným směrem," řekl a vlastně se ani neptal. Bylo mu to jasné. Oba jsme zastavili a pohlédli na sebe.

„Nemůžu to riskovat, je to poslední bezpečné místo," šeptla jsem na svou obranu a doufala, že se ho to nedotkne.

On přikývl, že rozumí, ale odvrátil zrak. „Nebudeme ti mít jak pomoct, kdyby se něco stalo."

„Pokud se něco stane, vy to budete vědět první," zabručela jsem se vzpomínkou na Patrickova varování, že středem všeho chaosu v budoucnu bude právě SHIELD.

Tím jsem ho zaujala. „Co tím myslíš?" chtěl vědět a nasadil jeden ze svých podmračených pohledů alá vážná situace.

„Víš, že ti nemůžu nic říct," houkla jsem a zase se rozešla, kousek dál je zastávka metra. Sama jsem si nebyla jistá, proč bych mu to nemohla říct, ale tušila jsem, že bych neměla. Cítila jsem se pořád, jako bych měla hlaveň mezi očima, Patrick všechno sledoval. Možná chtěl, abych jim všechno řekla. Možná to bylo přesně to, co jsem udělat nesměla. Nevím.

„Buď opatrná!" křikl ještě za mnou, protože už mě nechával jít.

Zvedla jsem ruku a mávla, ale neotočila jsem se. Už jsem totiž vcházela do ponurého podzemí.

*o tři dny později – Kate *

Když se Tony vrátil z líbánek, hned mi nechal do školy poslat vzkaz, že můžu vrátit Parkera. Zapomněla jsem zmínit, že jsem zase začala chodit na přednášky... každopádně brácha se mi vracet nechtěl. Zašli jsme spolu na jídlo, do kina, na hokej. Prostě jsme se pořádně rozloučili, než jsem ho vyslala do Stark Tower. Sama jsem tam ale nevešla, věděla jsem, že bych se jenom spálila o svá očekávání.