Sherlock V Sukni

Prolog

"Ale mami..." "ne prostě si neschopná!" Bože, rodiče se na starý kolena rozvedli a mě teť mamka vynadá úplně za všechno, i když nic neprovedu, prostě si vždycky najde způsob... "Tak a dost je mi 28 mami, mohla jsem se odstěhovat, jenže jsem tě nechtěla nechat samotnou, ale teť už to je jedno! Mám toho dost!"

Rzeběhla jsem se k sobě do ložnice, zamkla a vytáhla černý kufr z podpostele. Začala jsem tam házet potřebné věci v podobě oblečení, tužek a sešitů -bez kterých nedám ani ránu! hygieny a různých nabíječek spolu s notebookem a tabletem. Zavřela jsem kufr.

Hodila jsem na sebe bílě džíny, proužkované tričko s dlouhým rukávem a na to slabší černou mikču. Měla jsem tenhle outfit mezi nouzovkami -oblečení na to když nestíháte a musíte na sebe něco hodit.

Do černé kabelky přez rameno jsem si dala nabitý mobil, peněženku, do které jsem narala veškeré svoje úspory, sluchátka. Zapla jsem kabelku, vzala do ruky dosti velký kufr a při cestě ke dveřím si nandala dlouhý kabát, šla jsem ke dveřím.

Odemkla jsem a vyšla z pokoje. Matka na mě koukala s otevřenou pusou. Vložila jsem jí do ruky klíče a řekla: "Sbohem matko." Tím jsem se s ní Rozloučila. Rozeběhla jsem se ke dveřím, otevřela je a pocítila volnost. Vydala jsem se na Autobusovou zastávku. Zrovna jel autobus, vběhla jsem do něj a zasedla na volné místo u okna.

Vytáhla jsem mobil z kabelky a zavolala Andymu. Chvilku to pípalo a pak to zvedl."Jé ahoj Brook děje se něco?" "no vlastně jo, už mi s mámou došli nervy a tak jsem utekla." "No...aaaa?" I přez telefon jsem poznala že je nervózní, v místnosti není sám a podle ozvěny je to skoro prázdný pokoj... zavrtěla jsem hlavou nad přísunem dedukcí. "no a tak jsem si řekla jestli by mi můj nej, nej, nej kámoš neposkytl střechu nad hlavou, jen na den- dva" "Ok, už tě čekám." Zavěsila jsem, protože jsem vědela, to co jsem potřebovala.

¤

¤¤
Jsem před jeho domem a zvoním. Otevře a doslova mi padne do náruče. Objetí mu boužel neoplácím. Začnu se ztrácet v dedukcích.

Podle jeho trika a vlasů zachycených na něm jsem poznala že dnes nebyl sám čemuž nasvědčuje i jeho vůně, taková.. holčičí. Podle délky a barvy vlasu poznám že tu měl mladší sestřičku -kterou moc dobře znám. Stisk má pevnější, takže měl deprese, určitě ze vztahu to se mu podobá. Odtrhnu se od něj a podívám se mu do očí. Nespal, brečel, asi ten vztah bral vážně, a podle toho co má na sobě jsem poznala, že spal. Kruhy pod očima nazančují večerní psaní na mobilu. Takže se rozešel s přítelkyní přez telefon. Snad ani nemusím říkat že se ona rozešla s ním.

"To je mi líto a kde je?" podívá se na mě stylem, 'prosimtě, to jsi zjistila jak?' ale nic neříkal začala jsem se smát. To prostě nešlo.

Najednou přiběhla malá blonďatá asi 6-ti letá holčička co mi koukala na kufr.

"Ahoj Rachel." Usmála jsem se na ní, "Ahoj Rocky." Andy se pohnul trocu do strany tak, abych mohla projet s kufrem. "Díky." A zajela jsem do obýváku. Sednu si na sedačku a ke mne přiskočí Rachel. Naproti mě si sedne Andy do křesla.

"Můžu Wi-Fi?" "Jasan." Mrkne na mě Andy. Vyndám notebook z kufru, který následně zapnu.

Letenka směr :
Anglie-Londýn

****************
560 slov
~ Sisi¤