Sedmnáctá

1K 75 2
                                    

Jak to většinou bývá, i na Baker Street dolehla nuda.

,,Sherly?" Zeptala jsem se Sherlyho stojícího u mikroskopu. Jen se na mě otočil ve stylu ,co chceš?'  ,,to se takhle nudíte často?" Optala jsem se. John se zvedl ze svého křesla s došel k oknu. ,,Budu se stěhovat." Řekl jakoby nic. Já i Sherlock jsme na něj vykulili oči. ,,Co?!" Zeptali jsme se nastejno. Jak já ty chvilky nesnáším. ,,Máme s Mery koupený domek. Můžete nás navštěvovat." Řekl posmutněle. Zvedla jsem se ze Sherlyho křesla, došla za Johnem a obejmula ho. ,,moc vám to přeju, ale budeš nám tu chybět" Přiznala jsem. Objetí mi opětoval. ,,Už dnes odcházím." Přimáčkla jsem si ho v objetí víc.

,,Kdy poznám Mery?" Zeptala jsem se a přešla na jiné téma. ,,Dnes." Odpověděl jednoduše. ,,Kdy vyrazíme?" ,,klidně teť." Rozeběhla jsem se do pokoje a vyndala další nouzovku v podobě bílého svetru s proužky, černých džínů , prostorné černé kabelky a polovičkovích kanad.

" Rozeběhla jsem se do pokoje a vyndala další nouzovku v podobě bílého svetru s proužky, černých džínů , prostorné černé kabelky a polovičkovích kanad

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vyběhla jsem z pokoje na chodbu kde na mě už čekali. Mohli jsme vyrazit. Zrovna když jsem si vzpomněla, že nemám kabát tak se zabouchly dveře. Takže jdu s teplým svetrem a lehčím černým přehozem. Usmála jsem se, když jsem zjistila že taková zima není, ale i přez to měl Sherly kabát. ,,taxi." Ozval se Sherlock a taxi ihned zastavilo.

Namačkali jsme se do taxíku. John řekl adresu a jelo se. Nikdo nemluvil bylo ticho. Málem jsem i usla. Probudila jsem se tehdy, když se taxi zastavilo. Pro tentokrát jsem vystoupila klidně zaco me i John pochválil pohlazením po rameni. Usmála jsem se.

John odemkl. ,,Jsem tu." Zakřičel a ze schodů seběhla žena s krátkými blond vlasy. ,,Ahoj Johne." Pozdravila a políbila Johna na tvář. ,,Sherlocku." Sherlock kývl na pozdrav. ,,A ty budeš určitě Brook." Usmála se a podala mi ruku kterou jsem přijala. ,,Zdravím Mery." Pozdravila jsem. Radši jsem nededukovala ale přecejen něco vypadlo. Zarazila jsem se, držení zbraně. Určitě, na 100% to vim. Její stisk a ruce to říkají. Otočila jsem se na Sherlyho. Věděl na co myslim. Jen pomalu mrkl a neznatelně kývl, že je v pohodě a mám být v klidu. Nadechla jsem se a vydechla. Otočila jsem se zpět na Marry u lehkým úsměvem na rtech. Ruku jsem pustila a porozhlédla se okolo. ,,Děje se něco?" ,,Ne, ne." Odpověděla jsem. Všude byli krebice. ,,Nemáte hlad?" Zeptala se Merry. ,,Nemám hlad." Odpověděla jsem a nečekaně se Sherlym. ,,Děláš Kávu." Řekli jsme ZASE nastejno. Otočili jsme se na sebe s temito slovy. ,,A co když jí udělám já? Kompromis?" Zeptala se Mery,,Tak jo" Přistoupila jsem. Šli jsme do už vybalené kuchyně a zasedli za stůl. ,,Dáš si zlato?" Zeptala se. ,,Jistě, rád." Donesla kávy a Johnovo jídlo.

Zapovídali jsme se. I Sherlock se připojil.
,,Přežiješ to tam se Sherlockem sama?" Padla na mě otázka od Johna. Nad tím jsem se musela zamyslet. Otočila jsem se na Sherlyho a usmála se. ,,Budu muset." Přiznala jsem.

Jou jou!co říkáte? Mic děkuji za vaši podporu, moc to pro mě znamená. Vote či Koment zahřeje u srdce.
507 slov
~ Sisi¤

Sherlock V Sukni  Kde žijí příběhy. Začni objevovat