Sherlock V Sukni

Dvaadvacátá

Stojíme před obchodem a dohadujem se.

,,Ne, já tam nechci." ,,Fajn tak jdu sám." ,,To zas ne... Tak jo, ale budu stát za tebou."

Jen aby jste byly v obraze i vy, byla jsem jednou obětí, postřelili mě do hlavy. Od té doby vidím svět jinak, chytřeji a při tom je tak hloupí. Odhalila jsem díky tomu své deduktivní myšlení, ale i tak. Nastal čas to překousnout, co bylo bylo a tečka.

Po půl hodinovém hádání jsem povolila a sebejistě vešla dovnitř, samozřejmě za Sherlockem. Zdi namalované na rudo a vyzdobené zbraněmi, co víc si přát? Nakráčel si to ke kase a zeptal se narovinu. ,,Vy jste Robert?" ,,Samo, co chcete?"  ,,chtěli bychom si promluvit  o vašem přátelském vztahu s Eleanorou, Jane, Georgem a Williemem." Řekl Sherlock. V Robovích očích se zalesklo. ,,A proč bych zrovna vám měl něco říkat?!" Naštval se. ,,Je to policejní případ..." Nedořekla jsem. ,,Tak vy jste od police jo?" Zeptal se s nasupeným obličejem a podtónem v hlase. Koukli jsme se na sebe. ,,Tak něco." Vypustili jsme z úst nastejno. ,,A co je to tak něco?" ,,Já se ptal první!" Vykřikl Sherly. ,,A já druhý." Opáčil mu Robert, nakonec povolil, vypustil přebytečný vzduch a začal. ,,Byli jsme nejznámější parta už ná základce všichni se s náma bavili..." Hned jak to řekl mi zapadl poslední díl skládačky. Ten postup, jeho reakce, tón jeho hlasu při vyslovení jejich jmen... ,,Až na vás" Skočila jsem mu do řeči. ,,Jak to sakra víte?" ,,Byl jste jako páté kolo u vozu." Ozval se Sherly. ,,Kdo jste?!" Ptal se znovu. ,,Nezapadal jste k nim a proto..." ,,...jste je zabil." Začala jsem větu a Sherlock ji dopověděl. ,,A DOST! KDO JSTE?! A CO CHCETE?!!" Rozeřval se Rob. ,,Rocky Brook" ukázal na mě. ,,a Sherlock Holmes. Bylo nám potěšením vás poznat bohužel, důkazy jsou jasné a vy musíte jít s námi."

Pověděl Sherlock a chystal se jít za ním, když najednou Rob vytáhl zbraň a střelil do lustru, který spadl těsně za mnou. Najednou se Rob rozutekl z obchodu. Sherlock ho hned následoval. Věděla jsem co musím udělat. Nastal ten čas...

Běžela jsem v závěsu za Sherlockem, zapadlými uličkami se zbraní v ruce a nábojemi v kapse. Při cestě jsem rvala náboje do zásobníku.  Aspoň něco. Zastavila jsem se a namířila příruční zbraní nad sebe. Cítila jsem jak zbraň cukla. Sherlock i Rob se zastavili a otočili se na mě. Toho jsem využila a bez zamíření střelila do Robovo nohy. Zásah. Kotník. Okamžitě se skácel na zemi. Předběhla jsem Sherlocka. Držel si kotník.

,,Co znamená to tetování?!" Zařvala jsem tak hlasitě, že se probudil z šoku. Namířila jsem na něj z vrchu zbraní. Vyhrnul si rukán na lebé ruce. ,,Myslíte tohle?" Zeptal se zděšeně. Ukázal na zápěstí. Zas ten proškrtnutý obdélník s nekonečnem. A zas vyryt do masa jako jizva. ,,Co. To. Znamená." Přecedila sem srozumitelně přez zuby každé slovo zvlášť. ,,Neřeknu." Naštvala jsem se. ,,NE-ZÁ-JEM, ŘEKNI TO!" Rozkřičela jsem se. Musím dýchat. Klid. Trochu jsem se uklodnila a odvrátila od něj zbraň. ,,Ne" Vzdoroval. Sherlock mě objal kolem ramen a převzal si zbraň, viděl že ne tohle nemám nervy.

Další výstřel. Zásah od Sherlyho. Do stehna. Byl v šoku. ,,Zalovám sanitku, ty Lestradea." Řekla jsem mu.

Jou jou! Další kapitolka je na světě! Co na ni říkáte?  A líbí se vám tenhle příběh? Jo. Chtěla bych vás pozvat na můj další příběh, tentokrát s Jamesem Moriartym(Od začátku). Vote či Koment potěší.
575 slov.
~ Sisi¤