Sherlock V Sukni

Čtvrtá

Vystoupila jsem z taxi a uháněla k Johnovi. Sherlock mě doběhl a mlčky šel vedle mě. ,,Lestrade pojďte už!" Řekl Sherlock a rozešel se k místu činu. ,,tak nedočkavý" zašeptala si ,,to je vždycky" řekl Lestrade a namířil ke mně ruku. Přijala jsem ji a začala dedukovat. ,,muž nad 40,ženatý se svojí prací, na višším postavení,detektiv ? U vás ve Scotland Yardu jsou neschopní lidé proto potřebujete Sherlocka,pevný stisk dokazuje že zadržujete nervy. Nesnesete druhého Sherlocka ? Rocky Brook" Dokončila jsem krátký monolog a přicupitala k detektivovi. ,,hezké" řekl detektiv a už stál u mrtvoly.

Překvapivě žena, má rozřezané ruce takže jí první mučil nějakou menší kudličkou a potom jí zastřelil do srdce. 34 let, má manžela a dvě děti, o sebe pečuje, jedináček, právnička na menším postavení, přijela z Německa odkud i pochází. Vlasy si barvý, kuřačka soudě podle jejích žlutých nehtů. Její oblečení je nové. Světlé, takže sluníčkářka. Víc nevím.

Řeknu svou dedukci a Sherlock mě občas doplní. John nás s obdivem pozoruje stejně tak jako Greg. ,,nějací svědci?" ,,ne žádní." ,,a kamerové záznamy?" Zeptala jsem se znovu ,,ano ty jsou, tak pojďte." Usmála jsem se a šla.

Záznam nám dali bez problému. CD a Fotky ženy a místa vezeme na Baker Street.

Skopnu boty do rohu a už běžím do svého pokoje pro notebook. Zaběhnu zpět do obýváku a svůj růžovo černý notebook dám na pohovku a zapnu ho. Běžím ze schodů pro CD a Fotky. Seberu je a upaluju zpět na sedačku kde si následně sednu. CD dám do notebooku a fotky položím na malý hnědý stoleček. Uvelebím se a nechám načíst CD.

Sherlock :

Vstoupil jsem do dveří a sledoval selou její akci. Běhala po bytě, přímo lítala. Držel jsem v ruce fotky a najednou jsem je neměl, ani CD.  Svlékl jsem si kabát a sundal boty. Vešel jsem do obýváku, na gauči už se rozvalovala Brook a pozorovala obrazovku notebooku. Přisedl jsem si k ní a koukl jsem se taky. Na černo-bílé obrazovce byla vidět žena se světlými vlasy, černým oblečením a kápy zahalující obličej. Jak jsme s Brook očkávaly, zašli do uličky, tam jí mučila a následně zastřelila. Odešla jakoby nic a z rukou si utřela střelný prach do vlhčeného ubrousku. Nic extra.

Brook:

Přesně to co jsme se Sherlockem čekaly. ,,má někoho kdo jí byl vždy poblíž?" ,,snad si nemyslíš..." ,,ano myslím" dořekla jsem ,,vysvětlete mi to, protože já to nechá...ooo aha" i John to pochopil. ,,ne, nikdy to nejsou dvojčata" řekl Sherlock svůj verdikt. ,,opak může být pravdou" vytáhla jsem Sherlockův mobil z mé kapsy a hledala v kontaktech Grega. Jak spozoroval svůj mobil zasekl se, asi nevěděl že ho mám. ,,ano, je to tvůj mobil ..." nedořekla jsem ,,kde si ho..." tentokrát nedořekl on ,,neřeš" odsekla jsem. ,,si tu s námi ani ne jeden den a už máš Sherlockův mobil a řešíš s námi případ" řekl John ,,no to mě podrž..." řekl s výdechem přebitečného vzduchu.

Našla jsem kontakt Lestrade a volala. ,,ano Sherlocku ?" ,,Jaká lichotka, tady Brook, no na rovinu měla ta žena nějaké příbuzné ? Nebo přátele ?" ,,měla naprosto normální rodinu, matku,sestru a o..." ,,sestru ? " ,,ano její dvojče byla zatajená do jejich 17 let, v lásce se moc neměly. Byly si sakra hodně podobné a i jejich matka měla  co dělat, aby je od sebe poznala." ,,takže dvojče jo? A stejný jo?"  ,,jo, ale pořád nechápu kam tím míříš Brook... Počkat to nemyslíš vážně." ,,ano, myslím a mohl by si je kontaktovat ?" ,,jistě jdu na to." Típla jsem to a koukla na Sherlocka . Dala jsem si jeho mobil do kapsy a štrádovala si to do pokoje i s notebookem.

Zavřela jsem za sebou,vytáhla Sherlockův mobil a dala si Selfie. Uložila jsem mu svůj kontakt a naopak. Chtěla jsem se vrátit do obýváku, ale před dveřmi se zastavila. V ruce jsem měla Sherlockův mobil a rozmýšlela se jak ho vrátit, jenže jsem zaslechla rozhovor Johna a Sherlocka.

,,to je" zaslechla jsem Sherlockův hlas. ,, je chytrá co?" John ,,ano, ano já vím Johne. Je chytrá a inteligentní." ,,jako ty." ,,ano, ne počkat co?" ,,oblíbil sis jí." ,,je to naše spolubydlící Johne!" Bouchnutí dveří a Johnovo povzdechnutí.

Nad tím jsem se musela usmát. Vešla jsem do dveří a uviděla Johna sedícího v křesle. ,,dáš si kávu Johne?" ,,neslaďenou děkuji" ,,najdu v kuchyni i sušenky ?" ,,možná ano" jdu k Sherlockově pokoji a otevřu dveře. ,,dáš si kávu Sherly?" ,,dva cukry, děkuji" Udělám kávy a dám je na stůl mezi křesly. Sherlock vyjde z pokoje a vezme si kávu. ,,dobrá" John si taky vezme a pokýve hlavou na souhlas. Já si dám své kapučo a pár sušenek.

Nikdo nemluví a tak si sednu na sedačku,kapučo položím na stolek a pouklidím. Zabere to 10-15minut. Zasednu na gauč do tureckého sedu, zavřu oči a v hlavě srovnávám si dnešní den.

Tak jo ... je zase pozdě večer, ale lepší pozdě než nikdy. Tento díl věnuji KlraRutkovsk a TinaLeons za jejich podporu. Budu jako vždy ráda za Vote a Koment ci Kritiku.     Děkuji                     833 slov.
                                            ~  Sisi¤