Sherlock V Sukni

Jedenáctá

Všichni jsme nasedly. Přemýšlela jsem na spojitosti. ...Suchá sádra-sochy-sochařstvý. Mladá žena... Své myšlenky jsem hned zahodila, kvůly stojícímu taxíku.

Vystoupila jsem a hned ucítila to nechutné bohatství co zde vládlo. Se znechucením a Sherlym s Johnem za zády jsem se vydala k jedné z nejbohatších částí této čtvrti. Zastavila jsem se u té nejmodernější  a nově vypadajcí vily. Zazvonila jsem až tehdy, když jsem na svém krku cítila Sherlockův dech.

Dveře nám otevřel muž, 57 let, komorný, manželka po smrti, dávný divadelník a jeho manželka herečka. Dvě děti, starší kluk a holčička. Hubený - málo jí. Né pro to, že by měl hlad ale proto že má zmenšený žaludek. Starší, avšak opečovávané  oblečení - staré 8-9 let. Takže od doby co tu začal pracovat. Pravidelně vyprané i vyžehlené.

Zavrtěla jsem hlavou nad přísunem informací a rovnou spustila.

,,Dobrý den, Jsme tu za Hansem Luisem kvůly případu jeho zmizelé manželky. Brook" I se svím jménem jsem položila ruku na rám dveří. ,,Sherlock Holmes" ,,John Watson" Předstalili se muži za mnou. Postarší muž se vřele usmál a svým tichým hlasem odpověděl.,,Dobrý den. Hned pana Luise vyhledám"  Vešli jsme dovnitř a uviděly moderně vybavený prostor.

Já se vydala na opačnou stranu než Sherly. Prohledala jsem všechno a našla jen sochu, která byla nová, ale všude po koberci je suchá sádra, čerstvá. Uslyšela jsem dunění bot. Pan Luis. Otočila jsem se se slovy ,,dobrý den pane Luis, říkejte mi Brook." Podala jsem mu ruku a on jí přijal. Poměrně baculatý pan Luis usedl na sedačku.

,,Brook máš něco?" Uslyším Sherlocka volajcího zřejmě z kuchyně. ,,jo a ty?" Do obýváku přišel Sherly s nedotčetou obálkou. ,,co v ní je?" Zeptala jsem se ,,to prozatím nevím, každopádně potřebujeme do druhého patra." Řekl a už vycházel schody spolu se mnou v patách.

,,všiml sis?" ,,vžyť je to očividné" Odpověděl Sherly trochu trhavě. ,,asi jsem zase mimo" Odvětil John. ,,nemá prstýnek, avšak v
E-mailu psal manželka" Vysvětlil Sherlock, ale John pořád nepochopil. ,,Kdyby mu chyběla prsten si nechá, takže jí je nevěrný, bojí se že to zjistila a kvůli tomu je prič. Proč se bojí? Bojí se, že jeho partnerka řekne nějaké jejich tajemství. Jaké? To ví jen oni." Dokončila jsem ,,Hned je mi to jasnější" Usmál se John. Otočila jsem se a přitom zašklebila na stejně šklebícího se Sherlyho.

V jejich nočním stolku jsem našla stejný dopis jako Sherly. ,,Kde jsi ho našel?" ,,V kuchyni za košem, takže se ho manželka ani nepokoušela otevřít." Vysvětlil Sherlock. ,,Tady je další, v nočním stolku. Protentokrát ho psala žena. Vystrašená žena." Se zájmem jsem si vložila obě obálky do své hluboké kapsy u kabátu. Sešla jsem schody a zeptala se pana Luise. ,,Kdo tady byl za poslední dny?" ,,Elektrikář, Služebná a Sochař."  Řekl pan Luis poněkud klidně a nezaujatě. Otočila jsem se na Sherlyho a poznala u něj lehké překvapení. ,,zajímavé" poznamenala jsem se Sherlockem nastejno. Zase. BOŽE CHRAŇ. ,,Děláš kafe" Pošeptal mím směrem tak, abych to slyšela jen já. Dotknutě jsem se usmála. ,,A nezaznamenal jste něco divného?" ,,Ano, má manželka se se mnou přestala bavit a potom odešla" Řekl přemýšlivě. ,,Jdeme hoši?" Řekla jsem a otočila se na Johna. Jen tak tak zadržoval smích. Sherly jemně přikývl. ,,nashle pane Luis."  Sherlock mi otevřel vchodové dveře, abych mohla projít.

Jou jou! Ok tak dnes tu máme kapitolu o 574 slovech. Budu ráda za Vote i Komenty.
~ Sisi¤